Environmentální veřejné statky

Služby ekosystémů

Příroda má své místo v lidském světě především jako poskytovatelka služeb. Projekt Millennium Ecosystem Assessment (MEA, 2003) předložil koncepci služeb ekosystémů. Tuto koncepci vystihuje schéma na obr. 1 a 2. Zásadním příspěvkem je zdůraznění vazby mezi ekosystémovými službami a změnami ekosystémů a kvalitou lidského života. Tato vazba odůvodňuje, proč je třeba o služby ekosystémů pečovat, proč je třeba dbát na to, aby služby přírody byly zachovány na dostačující a trvale udržitelné úrovni.

Millennium Ecosystem Assessment zkoumá rovněž širokou škálu odpovědí, kterými lidé reagují na skutečnou nebo hrozící ztrátu ekosystémových služeb nebo jejich poškození. Hodnotí použitelnost a efektivitu různých postupů udržitelného využití, ochrany a obnovy ekosystémů a jejich služeb. Odpovědi, jež se ukáží jako úspěšné, začleňují hodnotu ekosystémů do rozhodování, informují rozhodující činitele o rozličných přínosech ekosystémů, především s ohledem na lokální zájmy, vytvářejí trhy a definují vlastnická práva, kladou důraz na vzdělávání a rozšiřování vědomostí a také na investice do zlepšování stavu ekosystémů a služeb, které tyto ekosystémy poskytují.

Globální veřejné statky

Z představy přírody jako součásti lidského světa implicitně vychází koncepce svou povahou ekonomická, která považuje služby přírody za statek. Statkem je každý prostředek, který v důsledku svých vlastností přinese užitek, uspokojí určitou potřebu. Není principiální rozdíl mezi přírodní službou a mezi službou poskytovanou dopravním podnikem či vodárenskou společností, nebo statkem hmotným jako je dům nebo automobil.

Zvláštní kategorií statků jsou statky veřejné, které sice znalo již římské právo („res publica“), jejich moderní pojetí však vychází z definice Samuelsona (1954): „Veřejné statky jsou kolektivní spotřební statky, které se vyznačují tím, že jejich spotřeba kterýmkoliv jedincem nesnižuje úroveň spotřeby jiného jedince“. Vyznačují se nekonkurenčností a nevylučitelností ze spotřeby, jak ilustruje tab. 1.

Konvenční schéma, jak je uvádí tabulka 1, je v podstatě jen ilustrací základního východiska, podle kterého jsou striktně vzato veřejné statky pouze v kvadrantu 3.

Pojetí veřejných statků se však vyvíjí, zpřesňuje a rozšiřuje, což je dáno především podrobnějším vypracováním kritérií vylučitelnosti a konkurenčnosti. Překračování původní koncepce je zvláště patrné na kategorii globálních veřejných statků (což je do určité míry symbolický termín, protože v mnoha případech jde spíše o kombinaci „národních“ či „regionálních“ a „globálních“ statků). Kaul a Mendoza předkládají typologii globálních veřejných statků založenou na povaze jejich „veřejnosti“, neboli do jaké míry a v jakém smyslu mají tyto statky veřejný charakter (tab. 2). Tato tabulka dobře ilustruje celé pojetí globálních veřejných statků. Je vidět, že pojetí veřejných statků doznalo značný posun od původního úzkého pojetí vymezeného Samuelsonem. Autoři zejména reflektují probíhající proces globalizace, který s sebou nese postupné rozšiřování okruhu veřejných statků na globální úrovni. Proces završení antropocénní lidské dominance nad Zemí je možno považovat za paralelní k procesu globalizace nebo spíše je třeba pokládat oba procesy za vzájemně se prolínající a provázané. Zahrnutí služeb přírody mezi veřejné statky, zejména na globální úrovni, je legitimní.

Veřejné statky v environmentální oblasti

V návaznosti na typologii Inge Kaul a Ronalda Mendozy navrhujeme podrobnější přehled globálních veřejných statků, který je uveden v tabulce 3.

Zahrnutí takových služeb přírody, jako je poskytování látek a energie nebo funkce nosná, spojená s plochou na povrchu Země, mezi veřejné statky může vzbudit námitky v tom smyslu, že nejde o veřejné, nýbrž po výtce soukromé statky, jako jsou pozemky nebo ložiska nerostů. Je však na místě vzít do úvahy historický pohled. Služby přírody, původně volně přístupné, tedy statky veřejné, byly zčásti nebo plně privatizovány teprve v průběhu historie, přičemž vlastnická práva byla vždy více nebo méně jasně vymezena a omezena, jistý aspekt „veřejnosti“ vždy zůstal (například volný přístup do lesů, státní vlastnictví vyhrazených nerostů, volný vstup na mořské pobřeží z moře). Jak jsme již uvedli, v současné době globalizace a plného uplatnění lidské dominance se situace postupně mění a „veřejnost“ služeb přírody – a tedy jejich zahrnutí mezi globální veřejné statky – nabývá na důležitosti.

Kategorie veřejných statků obecně i globálních veřejných statků zvláště zahrnuje služby poskytované přírodou, které jsou uváděny vedle různých typů statků vytvořených lidmi. To potvrzuje jejich základní vzájemnou příbuznost, jež předpokládá jednotu světa lidského a přírodního.

Hranice utilitárního pojetí služeb přírody

Završení procesu lidské dominance a zahrnutí přírody do lidského světa, ke kterému došlo v současném období antropocénu, je provázeno utilitárním pojetím přírody a přírodních ekosystémů jako poskytovatelů služeb pro lidskou společnost. Ještě další prohloubení této pozice představuje pojetí Rady Evropy, které služby přírody svazuje s lidskými právy. Globální veřejné statky poskytují služby ve třech směrech, které přibližně odpovídají třem kategoriím práv lidí (Council of Europe, 2005):

• Lidská práva. Sem patří přímá podpora lidského života a zdraví v nejširším slova smyslu, včetně umožnění estetických, spirituálních a jiných prožitků.
• Občanská práva. Jsou zajišťována mimo jiné dlouhou řadou služeb přírody. Příkladem za všechny je „právo“ na zabezpečenou vodu dodávanou veřejným vodovodem.
• Ekonomická práva. Každý má právo být bohatý nebo alespoň dostatečně ekonomicky zabezpečen, což umožňuje obecně ekonomická činnost do velké míry závislá na službách přírody.

Podle tohoto pojetí mají lidé na plné poskytování služeb přírody zaručeno právo prostě tím, že se narodili lidmi. Zdá se, že antropocentrický utilitarismus je doveden do konce.

Již jsme však upozornili na to, že antropocénní dominance člověka nad planetou Zemí znamená zároveň novou jednotu světa lidí a přírody, byť v rámci světa převážně lidského. Převážně, ne však výlučně lidského, protože právě zahrnuje i přírodu. To však zároveň znamená, že příroda již nemůže být chápána jako objekt jednostranné exploatace a manipulace, ale jako součást ko-evoluce lidské kultury a civilizace na jedné straně, a ekosystémů a jiných přírodních systémů na straně druhé.

Pojem ko-evoluce znamená přesah ryze utilitárního pojetí, protože implikuje lidskou odpovědnost nejen za přírodní služby jako takové, ale i za stav přírody, jaká je sama o sobě. Týká se to především naší odpovědnosti za biologickou rozmanitost, za bohatství přírodních genů, druhů a ekosystémů. Biologická rozmanitost, biodiverzita, je zajisté nutným rámcem a podmínkou pro velkou část služeb ekosystémů, avšak v tomto pojetí má i samostatnou hodnotu, vnitřní hodnotu sama o sobě. Bohatství živé přírody je svázáno s planetárními životodárnými systémy jako je vodní koloběh, tvorba půd, cirkulace oceánů. Všechny tyto globální nebo i lokální systémy mají svou vlastní existenci, žijí a vyvíjejí se. Lidé za jejich zdravý vývoj nesou odpovědnost, jsou veřejnými statky pod naší správou.

Uznání samostatné hodnoty přírody a její evoluce neznamená opuštění antropocentrického postoje a jeho nahrazení postojem biocentrickým (nebo geocentrickým apod.), ale spíše domyšlením důsledků lidské dominance nad planetou Zemí.

Zdroje a literatura

• Moldan, B.: Environmentální veřejné statky In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 221 – 230. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.
• Daily, G. C. (1997). Nature´s Services. Island Press, Washington, DC, 392 pp.
• UNDP (2000). Průvodce ke světovým zdrojům 2000–2001. Washington DC (český překlad STUŽ Praha), 32 str.
• COŽP UK – STUŽ (2001). Lidé a ekosystémy. Sborník semináře COŽP UK – STUŽ, Praha, 108s.
• Kaul, I., Conceicao, P., LeGoulven, K. Mendoza, R. U. (eds.) (2003). Providing Global Public Goods. UNDP, New York, 646 pp.
• Millennium Ecosystem Assessment (2003). Ecosystems and Human Well-being: A Framework for Assessment. Island Press, Washington, DC, 245 pp.,
• Millennium Ecosystem Assessment (2005). Ecosystems and Human Well-being: Synthesis. Island Press, Washington, DC, 137 pp.

Další literatura a zdroje

• Globální veřejné statky - problém a definice, vlastnická práva, využití multiratelárních iniciativ, otázky tržních opatření na podporu environmenálních přístupů.
• Council of Europe (2005). European Water Charter: A New Water Culture, Madrid, 10 pp.
• Crutzen, P., Stoermer, E. F. (2000). Anthropocene. IGBP Newsletter 41, May 2000.
• Diamond, J.(2005). Collapse. How Societies Choose to Fail or Succeed. Viking, New York, 575 pp.
• Dietz, F., Ostrom, E., Stern, P. C. (2003). The Struggle to Govern the Commons. Science 302, 1907–1912
• Hardin, G. (1968). Tragedy of the Commons. Science 162, 1243–1248.
• Kaul, I., Conceicao, P., LeGoulven, K., Mendoza, R. U. (Eds.) (2003). Providing Global Public Goods. UNDP, New York, 646 pp.
• Kaul, I., Mendoza, R. U. (2003). Advancing the Concept of Public Goods. In: Kaul, I., et al. (Eds.) (2003): Providing Global Public Goods. UNDP, New York, 646 pp.
• Millennium Ecosystem Assessment (2005). Ecosystems and Human Well-being: Synthesis. Island Press, Washington, DC, 137 pp.
• Samuelson, P. (1954). The Pure Theory of Public Expenditure. Review of Economics and Statistics 36, 387-389.
• Vitousek, P. M., Mooney, H. A., Lubchenco, J., Melillo, J. M. (1997). Human Domination of Earth´s Ecosystems. Science 277, 494–499