Ekoton
Ekotony jsou přechodné zóny mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / ekosystémy.
V těchto přechodných zónách je obyčejně počet druhů vyšší, neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect). (Kovář, 2008, s.31, Pivnička, 1984)
K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.). Kromě ostrých hranic mezi společenstvy existují též hranice difuzní a mozaikové. Například hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře (viz obrázek). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem. (Pivnička, 1984, s.126)
Stupeň kontrastu může u ekotonu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. Biodiverzita byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary. Prakticky žádné rostliny zde nejsou limitovány – vyskytují se v nich skupiny druhů otevřené krajiny, ale i druhů lesního interiéru a mnohé z nich jsou druhy lesních okrajů. (Kovář, 2008, s.31)
Dynamika ekotonů
- Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.
- Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří
- výška porostu
- denzita
- vertikální struktura
- pokryvnost (zápoj)
- biomasa
Populační hustota rostlinných a živočišných druhů v plochách po stranách má vliv na pravděpodobnost (častost) překročení hranice mezi plochami.
Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka). (Kovář, 2008, s.31-32)
Témata
Zde by měly být odkazy na další stránky v Enviwiki, které jsou "nedílnou" součástí hlavního tématu. Vyjímečně mohou odkazovat na externí stránky (lépe uvádět v odkazech) Vytvořte seznam témat pomocí hvězdiček
Zdroje
- PIVNIČKA, Karel. Ekologie. Státní pedagogické nakladatelství, 1984.
- KOVÁŘ, Pavel. Ekosystémová a krajinná ekologie. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3
Zde jsou uvedeny zdroje, využité k tvorbě této stránky/hesla. Tvorba seznamu použité literatury a dalších zdrojů je významnou součástí práce s textem. Musí být ve správném formátu - využijte nápovědy pro správné citování.
Odkazy
Měly by být stručně anotované. Tuto část dělíme na následující podskupiny:
Související stránky
Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí). Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz Nápověda.
Externí odkazy
Literatura
RAMBOUSKOVÁ H., KOVÁŘ P. et BOHÁČ J. (1990): Rozmanitost krajiny, životní strategie, ekotony. - Vesmír, 69(10): 578-583