Sportovní rybaření a jeho dopad na životní prostředí

Sportovní rybaření neboli sportovní rybolov, je sport spočívající v lovu ryb na udici. Je založen na přirozené potřebě ryb přijímat potravu. Ryba tedy spolkne nástrahu (přírodní či umělou), ve které je ukrytý háček.

Cílem sportu je překonávání rekordů např. zachytit největší nebo největší počet možných úlovků v omezeném čase. Obvykle to vyžaduje více či méně sofistikované vybavení, zkušenosti, dobrou fyzickou kondici a určitou trpělivost. Provádět ho může pouze osoba, která je držitelem „Sportovní licence“.

Sportovní rybolov má dva hlavní typy:

• sladkovodní rybolov
• mořský rybolov

Sportovní rybaření v ČR

Sportovní rybáře v České republice sdružují organizace Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz. Tyto organizace pořádají řadu domácích i mezinárodních soutěží včetně mistrovství republiky a mistrovství světa. Český rybářský svaz hospodaří na 2 158 chovných rybnících o rozloze 2 649 ha., kdy roční produkce chovných rybníků je každoročně více než 1 300 tun ryb. Potřeba násad pro zarybnění rybářských revírů je pokryta převážně z vlastní produkce ryb. Svaz má povinnost dle zarybňovacího plánu vysazovat do rybářských revírů různé druhy ryb. Ročně se vysadí 30 druhů včetně ohrožených v hodnotě přes 209 mil. Kč. Zarybňování hradí Svaz na vlastní náklady bez výraznější dotace státu. ČRS má také povinnost pečovat o životní prostředí jako je například - sledování kvality vody, zprůchodňování vodních toků, odběry vody, úpravy koryt a mnoho další.

Sportovní rybolov a jeho negativní vlivy na životní prostředí

Ve srovnání s komerčním rybolovem a průmyslovým rybolovem jako takovým, kdy jsou v ohrožení vzácné rybí druhy a vodní prostředí, je sportovní rybaření značně menší hrozbou. I přesto, že se sportovní rybáři snaží co nejvíce snižovat dopad sportu na životní prostředí a popisují i řadu pozitivních vlivů a činností, můžeme najít řadu rizik, se kterými se tento sport pojí.

• Přestože je stále více a více podporována taktika lovu „chyť a pusť“ kdy je ryba vypuštěna po vylovení zpátky do vody (takto se podle statistik vypustí zpět 57 % ryb) a jsou požívány šetrnější háčky, je prokázáno, že až 50 % takto vypuštěných ryb i tak umírá. Což je způsobeno poraněním háčkem, způsobeným stresem a v případě mořského rybolovu nemožností ryby se včas potopit zpět do potřebné hloubky.
• Odpadky odhozené rybáři, stejně jako únik plynu a ropy z jejich lodí značně znečišťují vodní toky. Nedbalé ukotvení může poškodit pobřeží a také vést ke zničení stanovišť. Rybáři ve Spojených státech také každý rok nakupují asi 4 382 tun (3 975 metrických tun) olovnatých potápěčů. Olovo obsažené v těchto ponorech může poškodit volně žijící zvířata ve vodě i mimo ni.
• Po celém světě existují virové kmeny, které zabíjejí jak sladkovodní, tak mořské ryby. Příkladem může být tzv. „vířivá nemoc“ přenášená parazitem Myxobolus cerebralis.  Nejen tato, ale mnoho dalších nemocí se může z místa na místo přenášet rybářským vybavením, loděmi, dále pak hlavně rybářskou návnadou. Jako opatření proti této skutečnosti vznikly předpisy, které omezují a kontrolují obchody s rybářskými návnadami.
• Existují studie, které potvrzují, že ryby jsou schopné cítit bolest. Jejich čelisti obsahují desítky receptorů „nociceptorů“, které bolest zaznamenávají a ryby poté vykazují „abnormální chování“ jako je například tření nosů do štěrku a třesení jejich tělem.

Odkazy

Externí odkazy

• https://igfa.org/. International Game Fish Association [online]. [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (anglicky)