Vývoj a vymírání druhů
Biodiverzita na Zemi[editovat | editovat zdroj]
Dnešní biosféra je ve zjednodušené podobě chápána jako soubor všech druhů organismů, které na naší planetě žijí. Systematičtí biologové předpokládají, že se na Zemi vyskytuje něco mezi 10 až 100 milióny druhů nejrůznějších organismů, od primitivních mikroskopických virů až po složité a obrovské organismy jako jsou stometrové stromy sekvoje nebo desítky tun vážící největší pozemští savci – velryby. Počty organismů jsou tak nepřesné zejména proto, že doposud bylo vědci popsáno asi 1,8 mil. druhů. O zbytku si pouze myslíme, že by mohl být desetkrát nebo možná vícekrát početnější.
Termín biologická diverzita nebo také biodiverzita nepokrývá pouze rozmanitost jednotlivých druhů, tedy mezidruhovou variabilitu. Biologická diverzita je chápána i jako různorodost na úrovni jednotlivých členů určité populace (tzv. vnitrodruhová variabilita) i odlišnosti na úrovni vyšší než druhové – mezi jednotlivými typy společenstev, ekosystémů, různých ekologických forem apod. Biologové ale dosud popsali především druhy nápadné, nebo pro člověka významné. O druzích malých, či nezajímavých, případně žijících skrytým způsobem života, víme jen velmi málo a proto jich také málo známe. K těm dobře prostudovaným skupinám náleží obratlovci a kvetoucí rostliny. Mezi málo poznanými jsou například viry, bakterie, houby, či hlístice.
Přidržíme- li se velmi střízlivého odhadu, který předpokládá, že na Zemi v dnešní době žije okolo 15 miliónů druhů organismů, pak je jisté, že o druzích, které biosféru Země tvoří, máme znalosti velmi malé. Z celkového počtu poznáme a umíme pojmenovat asi něco přes 10 %, přičemž většina patří do třídy hmyzu.
V dlouhé historii vývoje planety Země se postupně vyvíjela i její biosféra. Z druhů malých a jednoduchých se vyvíjely další a významně ovlivňovaly i vývoj atmosféry či hornin. Dobrým příkladem pro to může být současná koncentrace kyslíku v atmosféře. Bez činnosti zelených rostlin by nebylo v našem ovzduší více než jedno či dvě procenta kyslíku.
Speciace a extinkce[editovat | editovat zdroj]
Vývoj druhů byl vždy řízen dvěma základními protikladnými nástroji evoluce. Jsou to speciace – vývoj nových druhů a extinkce – jejich vymírání. Nové druhy se vyvíjely nebo odštěpovaly z druhů mateřských na základě změny genetické informace. Druhy, které nebyly schopné přizpůsobit se měnícím se podmínkám, vymíraly. Postupně od geologického dávnověku až k dnešku se na naší planetě podle odhadů „vystřídalo“ možná přes miliardu druhů.
Zatímco v minulosti byly hlavním nepřítelem pro žijící skupiny organismů nejrůznější změny v jejich přirozeném prostředí způsobené klimatickými, geologickými i vesmírnými vlivy (změny teploty, pohyb pevnin, zemětřesení, dopady meteoritů a asteroidů), v posledních několika tisících let je hlavním činitelem, který způsobuje vymírání organismů, člověk. I když vezmeme v úvahu velká vymírání v geologické minulosti, jejichž příkladem může být i vymření dinosaurů před 65 milióny lety, odhaduje se, že přirozená rychlost vymírání je asi 1–3 druhy za rok. Dnešní rychlost mizení druhů je však stokrát až desettisíckrát rychlejší. Například jen pro savce je vypočteno, že vymření jednoho druhu lze předpokládat jednou za dvě stě let. Od roku 1600 bylo však zaznamenáno vymizení 58 savčích druhů, což je více než 25krát více, než by bylo vymírání přirozené. Jistě, jde pouze o odhady, které jsou navíc založeny na znalosti pouze některých skupin organismů. Přesto však je současné mizení druhů varující.
Současná situace[editovat | editovat zdroj]
Nejrychleji ubývá organismů v jednom z druhově nejbohatších ekosystémů – v tropických deštných lesích. Odhaduje se, že v těchto zeměpisných šířkách žije 1/2–2/3 druhů. Pokud zde bude těžba dřeva probíhat dnešním tempem, v roce 2025 už zbudou po rozsáhlých lesích pouhé trosky. Zmizí-li tyto oblasti, patrně zmizí i většina (několik miliónů) druhů v nich žijících, a to během několika desetiletí. Podobně ohroženy jsou jedinečné biotopy s endemickými druhy na ostrovech. Bylo prokázáno, že člověk a zvířata, která ho na jeho šíření po ostrovech tropického Pacifiku světem doprovázela (psi, kočky, prasata, potkani), způsobili před 1 000–2 000 lety vymizení až čtvrtiny druhů světové ptačí populace.
Příčiny vymírání[editovat | editovat zdroj]
Hlavní příčinou současného mizení druhů je ubývání a změna vhodných stanovišť. Člověk v různých oblastech světa vtiskl pevninám i přímořským oblastem zcela nepřirozený ráz a narušených oblastí stále přibývá. K dalším vlivům patří i lov a sběr organismů pro potravu nebo jejich hubení jako škůdců a konkurentů. Ve druhé polovině dvacátého století se rozmáhá také nelegální obchod s exotickými druhy rostlin a živočichů, z nichž většina patří mezi kriticky ohrožené. Na jeden vzácný exemplář, který je živý doručen náruživému chovateli, padne za obět několikanásobné množství jedinců. Mnoho druhů, obzvláště méně nápadné půdní a vodní organismy, jsou ohroženy postupující chemizací zemědělské výroby a stoupajícím počtem průmyslových havárií. Paradoxně jsme to my lidé, kteří na jedné straně ohrožujeme biologickou rozmanitost na Zemi a na druhé využíváme plnými hrstmi biosféru jako jedinečný zdroj potravin i surovin pro průmysl. Do původních chráněných území směřuje také čím dál více lidí za rekreací a odpočinkem.
Budoucnost[editovat | editovat zdroj]
Málokdo si uvědomuje, že dnešní hrozba globálního oteplování může být zmenšena nebo dokonce zastavena právě díky biosféře – zeleným rostlinám, které jediné dokáží v procesu fotosyntézy vázat jeden z nejdůležitějších skleníkových plynů – oxid uhličitý.
Nadcházející století bude patrně kritickým obdobím především vzhledem k očekávanému růstu počtu obyvatel na Zemi. Nejstřízlivější odhady se blíží přinejmenším osmi miliardám, ty pesimistické až dvanácti miliardám lidí (viz výše). Obživu tedy zajistí buď jen šlechtění současných odrůd domestikovaných plodin a zvířat a nebo navíc objevy vysoce výživných a produktivních plodin, které se možná skrývají někde v neprobádaných oblastech naší planety. Na světě není mnoho míst, z nichž by neměl člověk při získávání potravy prospěch a užitek.
Příroda je ovšem nejen zdrojem potravy, stavebních materiálů, léčiv, okrasných rostlin a zajímavých živočichů. Je to obrovská továrna na udržování příznivých životních podmínek, zabezpečující čisté ovzduší, fertilitu i stabilitu půdy, neutralizaci škodlivých látek, vazbu skleníkových plynů atd. Je to také obrovská knihovna – v moderní terminologii databáze – všech úspěšných i neúspěšných strategií k přežití. Kromě toho je biosféra také zdrojem estetických prožitků. Zbavovat se tedy nezodpovědně a s takovou rychlostí důležitých informací, zdrojů materiálního bohatství a krásna by bylo patrně to, co by člověka velmi rychle přivedlo do záhuby.
Zdroj[editovat | editovat zdroj]
Braniš, M.: Globální problémy životního prostředí. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 207 – 220. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
