Střelnice a jejich vliv na životní prostředí

Sportovní střelnice

Střelnice je místo určené pro střelbu z různých druhů zbraní. Střelnice lze dělit podle jejich určení a použití na:

• sportovní střelnice – biatlon, lukostřelba, střelba z pistole atd.,
• zábavní střelnice – v maringotkách na poutích do pohyblivých kovových terčů, později na dřevěné špejle, také v budovách pro soukromý výcvik střelby,
• vojenské střelnice – prostor pro zkoušky střelných zbraní a vojenská cvičení,
• policejní střelnice – prostor pro výcvik policie,
• jaderné střelnice – uzavřený prostor určený pro testy jaderných zbraní.

Střelnice a dopad na životní prostředí

Střelnice jako zdroj hluku

Hluk působí nepříznivě na lidský organismus, jak z hlediska psychologického, tak fyziologického. Nadměrné množství hluku může negativně ovlivňovat sluchový aparát, nervový systém, krevní tlak nebo trávicí ústrojí, a tím přispívat ke vzniku psychosomatických onemocnění. Hluk na střelnicích může dosahovat až 100 dB i více, přičemž hranice sluchové odolnosti se pohybuje okolo 140–150 dB.

Negativný vliv hluku značně působí i na zvířata a přírodu. Zvířata vystavená hluku trpí jak po stránce psychické tak i fyzické. Hluk může narušit nebo přehlušit typické zvukové projevy doprovázející určité důležité činnosti, jako námluvy ptáků, ryb, hmyzu, komunikace vodních živočichů, varovné signály, způsoby hledání obživy apod. U jiných případů se zvířata vyhýbají hlučným místům, tím pádem se narušuje potravinový řetězec, protože tento tvor mohl sloužit jako potrava pro někoho jiného. Netopýr, který je odkázán na hledání si potravy pomocí echo lokace, když je rušen přílišným hlukem, nebude schopný si potravu ulovit a zahyne buď sám dospělý jedinec, nebo mláďata, která potravu k správnému vývoji potřebují, a stěhovat se jinam je u nich obtížné.

Další důsledek působení hluku je nerovnoměrné a nepřirozené druhové rozdělení, zvířata se stěhují jinam, jsou vytlačována i do prostor nevhodných pro jejich život, snižuje se schopnost reprodukce, výkonnost, mění se chování, způsob života a dochází ke stresovým situacím, dezorientaci a následně se vyskytují na zcela nepravděpodobných místech.

Omezování hluku

Je prevenční povinností provozovatele střelnice zajistit, aby při provozu střelnice byly dodržovány hygienické limity. Účinky hluku je možné omezovat například prostřednictvím protihlukových clon, zemních valů, případně pomocí pásů zeleně. Je zde také prostor pro využití použitých pneumatik, které slouží velmi dobře nejen jako protihluková clona, ale také zabraňují odrazu střel.

Sluchátka nebo špunty v uších, ať už samotné nebo společně, mohou snížit hladinu hluku pouze o 20–35dB. To u řady zbraní stále znamená hluk v hladině překračující 120 dB, tj. odpovídající hluku automobilu troubícího na člověka stojícího přímo před ním. Ve srovnání s tím většina moderních tlumičů dokáže hluk snížit až o 50 % lépe, tj. o 30–45 dB.

V případě řady zbraní je tedy dosažení zdravotně nezávadné hladiny možné pouze při použití kombinace tlumiče a sluchátek/špuntů. U některých zbraní i za použití tlumičů a sluchátek bude hluk nad hranici 140 dB, při kterém dochází k poškození sluchu.

Projektily různé ráže

Produkce odpadu ze střelnice

Specifickým odpadem, který produkuje střelnice, jsou jednotlivé části vystřeleného náboje, který se skládá z projektilu, nábojnice, střelného prachu a zápalky. Projektily většiny nábojů se skládají z olověného jádra krytého ocelovým nebo měděným pláštěm. Brokové náboje mohou být vyrobeny z čistého olova, nebo ze slitiny olova a arsenu. Nábojnice je vyráběna z kovu, nejčastěji mosazi, hliníku nebo oceli. V případě brokových nábojů je nábojnice zhotovena částečně z mosazi a částečně z plastu nebo papíru.

Při střelbě dále také může vznikat odpad z terčů, nejčastěji se jedná o papírový terč, může však být i dřevěný, kovový, nebo asfaltový. Asfaltové terče jsou používány při střeleckých disciplínách trap a skeet, kdy jsou vrhány do vzduchu a poté zasahovány z brokových zbraní. Při zásahu se asfaltový terč rozštěpí na několik částí, které je poté nutné posbírat ze země.

Vlivy olověného a bezolovnatého střeliva na životní prostředí

Vnitřní střelnice nepředstavují riziko pro životní prostředí, protože je v nich veškeré olovo zachycováno a recyklováno.

Venkovní kulové střelnice jsou obvykle součástí přirozeného či upraveného terénu, kde jsou střely zachycovány v hliněném valu.

Studie od Ash a kol. provedená na střelnici v České republice ukazuje, že důležitým faktorem je kyselost či zásaditost půdy. Studie zjistila, že po 40 letech používání střelnice olovo neproniklo do zásadité půdy hlouběji než 30 cm. To znamená, že i na střelnicích postavených na kyselé půdě je možné zabránit úniku olova do půdy poměrně tenkou vrstvou zásadité zeminy. Po skončení provozu střelnice lze tuto ochrannou vrstvu vytěžit a recyklovat, což může být vzhledem k ceně olova a jeho koncentraci v ochranné vrstvě i ekonomicky ziskové.

.40S&W původní náboj a expandovaná střela

Olověné broky a jejich náhražky

U náhražek olověného střeliva máme obavy ohledně jejich bezpečnosti, jak z pohledu balistiky, tak i z pohledu jedovatosti.

Ohledně balistické bezpečnosti poukazujeme na naše testování bezolovnatých střel na odrazy. Jelikož je rychlost broku srovnatelná s rychlostí střely z pistole, lze předpokládat, že se bude chovat podobně také při nárazu na překážku. Při testech se olověné neoplášťované střely do revolveru při nárazu prakticky rozpadly, zatímco monolitické střely ze slitin mědi se odrážely téměř celé.

Problematika použití olověných střel je rozpracovaná už delší dobu. Potencionálně problematické se ukazuje použití olova na vodních tocích a mokřadech. Problém může vzniknout, když zůstane olověný předmět ponořený ve vodě nebo je omývaný vodou. Nevytvoří se dostatečná pasivační vrstva a olovo se uvolňuje do vody. Je proto obava, že olovo ze střeliva se může dostat do potravinového řetězce. Doteď není známé, kolik broků je potřebné, aby se to projevilo na fauně a flóře.

Střely vyrobené z alternativních materiálů jsou také často označovány jako „netoxické“ ale ne vždy to tak může být. Podle vícero studií je toxicita mědi a zinku v životním prostředí již prokázána, u wolframu je podezření na rakovinotvorné vlivy a bismut může být jedovatý také. Jediná bezpečná alternativa (z pohledu toxicity) je ocel, což by mohlo problém řešit, nebýt jedné věci. Podle COWI mnoho majitelů lesů zakazuje používání ocelových broků, protože pronikají do kmenů stromů, kde pak poškozují dřevo rzí a při zpracování ničí nástroje. Lovci jsou tak nuceni přejít na jiné náhrady, které jsou potenciálně toxické.

Závěr

Stálý technický pokrok, modernější technologie, vývoj v oblasti protihlukových ochranných prvků, vývoj nezávadných ekologických střel a hlavně větší zájem o životní prostředí může v budoucnu napomoci zlepšit prostředí, ve kterém žijeme.