Syndrom prachové mísy
Definice[editovat | editovat zdroj]
Termínem Syndrom prachové mísy se označuje takové užívání půdy a vodních zdrojů zemědělským průmyslem, které není trvale udržitelné. Pojem by zaveden odborníky z Německé poradní rady pro globální změnu v jejich Výroční správě z roku 1996.
Termín prachová či prašná mísa (en: dust bowl), kterým se autoři syndromové klasifikace při pojmenovávaní inspirovali, vznikl v Americe v 30. letech minulého století, tedy v čase Velké hospodářské krize, jako označení pro vysušenou krajinu ekologickou katastrofou nejvíc postiženého regionu USA. Série prachových bouřek, která jej postihla, byla způsobená nezvyklým suchem v oblasti po desetiletí nadměrně zemědělsky obráběné, kde se hospodařilo bez střídání plodin nebo užití jakýchkoliv jiných opatření zabraňujících erozi půdy.
Klasifikace[editovat | editovat zdroj]
Syndrom prachové mísy se dotýká drtivé většiny klíčových problémů globální změny v ekosféře: od změny klimatu , přes degradaci půdy, ztrátu biodiverzity, nedostatek pitné vody a její znečištění, až po zvýšený výskyt člověkem způsobených přírodních katastrof. Je jedním ze specifických vzorců degradace životního prostředí způsobené lidskou činností. Spolu s např. syndromem Katanga který zahrnuje ničení životního prostředí vyčerpáváním neobnovitelných přírodních zdrojů, či syndromem masového turismu, spadá do kategorie tzv. Syndromů užívání (en: utilization syndroms), které jsou způsobované nevhodným užíváním přírodních zdrojů jako produkčních faktorů.
Symptomy[editovat | editovat zdroj]
Mezi hlavní symptomy patří: ztráta ekostystémové a druhové diverzity, genetická eroze, eutrofizace, kyselé deště, skleníkový efekt, znečištění vzduchu a vod, nedostatek pitní vody, degradace půdy, marginalizace, rurální exodus.
Syndrom prachové mísy je doprovázen intenzivním využíváním energie, kapitálu a technologií, které doprovázejí moderní zemědělství snažící se o maximalizaci možných výnosů z obráběné plochy. Nepříznivé dlouhodobé důsledky snah zaměřených na rychlý a krátkodobý zisk bývají přehlíženy. V širším pojetí zahrnuje tento syndrom taktéž některé typy správy lesa, jako například vysázení rychle rostoucích monokultur, či eutrofizaci a ničení pobřežních ekosystémů v případě akvakultur.
Příčiny[editovat | editovat zdroj]
Hlavní hnací sílou tohoto syndromu je konkurence na světových zemědělských trzích, založená především na užití moderních technologií a inovací. Tržní mechanismus konkurence je deformován obchodními překážkami a nedostatečnou internalizací environmentálních dopadů. Moderní průmyslová produkce biomasy je založena na užívání vysoce výnosných druhů plodin, mechanizace, a chemikálií. Výroba v podnicích bývá maximálně automatizována, a obchodní úspěch tak nezáleží ani tak na lidské práci jako zejména na správné kombinaci kapitálu, know-how, politické podpory a vhodného umístnění podniku. Syndrom je, zejména v Evropské unii a Severní Americe, zhoršován vysokými dotacemi energie, surovin a výrobních pomůcek. Důsledky. Škody způsobené výše popsaným přístupem k produkci sahají od změn hydrologických podmínek, přes eutrofizaci a kontaminaci vod, až po ohrožení biodiverzity v regionu. Mezi jiným zahrnují například i zvýšené koncentrace pesticidů v potravinových řetězcích a zvýšenou produkci skleníkových plynů.
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
- The 1996 Annual Report of the WBGU [online]. 1997 [cit. 2008-03-18]. Springer-Verlag Berlin Heidelberg New York. Dostupný z WWW: <cited 18/03/08 from http://www.wbgu.de/wbgu_jg1996_engl.pdf>. ISBN 3-540-uuuuuuu.