Za oteplování může Slunce

Energie slunce se od 80. let snížila, ale Země se oteplovala rychleji než dříve.

Klimatický mýtus

Může za to Slunce

"Za posledních několik set let došlo k neustálému nárůstu počtu slunečních skvrn v době, kdy se Země oteplovala. Data naznačují, že sluneční aktivita ovlivňuje globální klima a způsobuje, že se svět ohřeje." (BBC)

Vysvětlení

Obrázek 1: Roční globální změna teploty (tenká světle červená) s 11-letým klouzavým průměrem teploty (silná tmavě červená). Teplota z NASA GISS. Roční celková sluneční záření (tenká světle modrá) s jedenáctiletým klouzavým průměrem TSI (silná tmavě modrá). TSI od roku 1880 do roku 1978 od společnosti Krivova a kol. 2007. TSI od roku 1979 do roku 2015 ze Světového radiačního centra (aktualizace údajů naleznete na jejich indexové stránce PMOD). Nejnovější údaje lze nalézt v laboratoři LISIRD laboratoře pro Atmosférickou a kosmickou fyziku.

Za posledních 35 let se dochází ke snižování aktivity Slunce. Globální teploty však stále rostou. Pokud sluneční energie klesá, zatímco se Země ohřívá, pak Slunce nemůže být hlavní regulací teploty.

Obrázek 1 ukazuje vývoj globální teploty ve srovnání se změnami množství sluneční energie, která zasáhla Zemi. Sluneční energie kolísá v cyklu, který je asi 11 let dlouhý. Energie se v každém cyklu mění asi o 0,1%. Pokud by byla teplota Země řízena hlavně Sluncem, měla by se mezi lety 2000 a 2008 ochladit.

Kolísání slunečního záření od roku 1870 přispělo ke změnám teploty maximálně 0,1 ° C. V poslední době došlo k největšímu kolísání slunečního záření kolem roku 1960. Nejrychlejší globální oteplování však začalo v roce 1980.

Obrázek 2 ukazuje, kolik různých faktorů přispělo k nedávnému oteplování. Srovnává příspěvky Slunce, vulkánů, jevu El Niño a skleníkových plynů. Slunce přidává 0,02 až 0,1 ° C. Sopky ochlazují Zemi o 0,1-0,2 ° C. Přirozená variabilita (jako El Niño) zahřívá nebo ochladzuje asi 0,1–0,2 ° C. Skleníkové plyny zahřívají klima o více než 0,8 °C.

Někteří lidé se pokoušejí vinit slunce za aktuální vzestup teplot tzv. vybíráním rozinek z dat. Ukazují pouze data z období, kdy sluneční a klimatická data se spolu shodují. Vyvodí nesprávný závěr ignorováním posledních několika desetiletí, kdy data ukazují opačné trendy.

Obrázek 2 Globální anomálie povrchové teploty od roku 1870 do roku 2010 a přírodní (sluneční, sopečné a vnitřní) a antropogenní faktory, které je ovlivňují. a) Globální záznam povrchové teploty (1870–2010) ve vztahu k průměrné globální povrchové teplotě za roky 1961–1990 (černá čára). Model globální změny povrchové teploty (a: červená čára) vytvořený pomocí součtu dopadů na teplotu přírodních (b, c, d) a antropogenních faktorů (e). (b) Odhadovaná teplotní odezva na sluneční energii. c) Odhadovaná teplotní odezva na sopečné erupce. d) Odhadovaná variabilita teploty v důsledku vnitřní proměnlivosti, zde související s El Niño-jižní oscilací. e) Odhadovaná teplotní odezva na antropogenní působení, sestávající z oteplovací složky ze skleníkových plynů a chladicí složky z většiny aerosolů. (IPCC AR5, kap. 5)