Dopady bivakování na životní prostředí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V případě nouzového přespání v přírodě, bychom měli vědět, jak naše přítomnost může či nemusí přírodní místo ovlivnit. I pro krátkodobý pobyt v přírodě platí, že po nás nezůstávají žádné stopy (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2005). „…před odchodem zkontrolovat tábořiště. Je důležité je uklidit tak, aby vypadalo, že jste je nikdy nenavštívili.“ (McManners, 1997, str. 64). Otázkou však zůstává, zda to tak opravdu bývá. Mnohdy se v přírodě setkáváme s místy, která jsou poznamenána zbytky odpadků či ohništěm apod., které zde zanechali lidé při nouzovém přespání nebo bivakování. Tyto problémy s sebou přináší mnohdy narušení dotyčného prostředí a celkově narušují stav celého životního prostředí. Moser (1981) definuje přírodu jako složitý systém vztahů mezi živými organismy vyžadující péči a ochranu, který je často lidskými zásahy negativně ovlivňován. Pokud nedbáme určitých zásad a pravidel, tak právě pobyt v přírodě (v podobě bivakování, táboření apod.) jej z valné části ohrožuje také.

Odpadky

Zásady: Veškeré spotřebované věci (potraviny aj.), po nichž nám něco zbylo, bychom měli odnést s sebou opět pryč – neměli bychom na bivakovacím místě nic nechávat. Výjimku tvoří například zbytky potravin (ohryzky apod.), které v přírodě zahrabeme pod zem na příslušném místě.

U nás například vzniklo na podkladě problematiky odpadků v lese hnutí DUHA (Olomouc), které se angažuje ve vyklízení odpadků z lesa po různých turistických akcích, ale právě i po kempingových akcích apod. (Kutal, 2003).

Hluk

Zásady: Zde bychom měli brát ohled na okolí, především na to, že nejsme v bivakovacím prostředí sami. Měli bychom si zjistit, jaké živočišné druhy můžeme v prostředí, kde se chystáme bivakovat očekávat a co nejméně tyto druhy omezit a ohrozit. Měli bychom se vyvarovat hlučnému chování, nepřirozeným zvukovým signálům.

Goodwin a Shriver (2010) popisují ve své studii, že nepřirozené zvuky a hlučnost mohou řídit v přírodním prostředí složení a aktivitu zvěře daného území. Zejména ptactvo využívá nízkofrekvenčních zvuků, pomocí kterých se dorozumívá a komunikuje. V případě narušování jinými (nepřirozenými) zvuky může být i negativně ovlivněno prostředí zvířat žijících na daném území.

Oheň

Zásady: Oheň bychom měli provozovat jen na povolených místech. Vhodné místo pro oheň vybíráme tak, aby v dosahu nebylo nic, co by mohlo vzplanout a způsobit požár. Oheň vždy stavíme na místech, která jsou nehořlavá (např. kamenná zem, jílovitá půda apod.). Nikdy nenecháváme oheň o samotě, měl by u ohně vždy někdo být a hlídat, aby nedošlo ke vzplanutí nežádoucích předmětů. Vždy bychom měli mít v blízkosti něco, čím je možné oheň ihned uhasit. Před odchodem z místa bivakování se ujistíme, že je oheň uhašen a nehrozí žádné nebezpečí v podobě vzplanutí (Junger a kol., 2002).

Dnes jsou známy i naváděcí systémy, které dokáží monitorovat vzniklý požár a tím pomoci při hašení lesních požárů, které se šíří mnohdy nekontrolovatelně a velmi rychle. Jedním z těchto systémů je síť WSN (Wireless sensor network), která plošně monitoruje mobilitu lesních požárů už při jejich vzniku (Ballari, Wachowicz, Bregt, Callejo, 2012).

Negativní změny na okolí

Bivakování je v přírodě povoleno, avšak jsou místa, kde je nocování zakázáno (AOPKČR, 2011). Příkladem jsou přírodní rezervace a ptačí oblasti, kde je vyplašením ohrožena divoká zvěř. Mnohdy je nerozeznatelná hranice mezi tím, zda člověk v přírodě táboří, bivakuje, nebo přežívá noc. Na tomto základě se tedy stanovují různá pravidla pro určité oblasti, kdy je například bivakování povoleno, ale rozdělávání a manipulace s ohněm přísně zakázána. Pokud pouze (jednou) přespíme – bivakujeme v určitém přírodním prostředí bez použití jakéhokoliv přístřešku, celty, pak tato aktivita má dopad na přírodní prostředí minimální. Větší dopad na přírodní prostředí má tramping nebo táboření, kdy naopak dochází k delšímu pobytu na jednom místě, k rozdělání ohně apod. (Holubová, 2018). Tramping a táboření jsou však považovány za zcela jiné aktivity oproti bivakování. Proto bychom měli rozeznávat hranici mezi tím, kdy pouze bivakujeme, nebo kdy už přicházíme do stavu aktivity táboření nebo trampingu.


Reference

[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10]

Reference

  1. ↑ AOPKČR. Bivakovat v chráněné krajinné oblasti? Ano, ale jen někde. Dostupné z: http://www.ochranaprirody.cz/pro-novinare/tiskove-zpravy/bivakovat-v-chranene-krajinne-oblasti-ano-ale-jen-nekde/, publikováno: 2011.">AOPKČR. Bivakovat v chráněné krajinné oblasti? Ano, ale jen někde. Dostupné z: http://www.ochranaprirody.cz/pro-novinare/tiskove-zpravy/bivakovat-v-chranene-krajinne-oblasti-ano-ale-jen-nekde/, publikováno: 2011.
  2. ↑ BALLARI, D., WACHOWICZ, M., BREGT, A. K., CALLEJO, M. M. A mobility constraint model to infer sensor behaviour in forest fire risk monitoring. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0198971511000676, publikováno: 2012.">BALLARI, D., WACHOWICZ, M., BREGT, A. K., CALLEJO, M. M. A mobility constraint model to infer sensor behaviour in forest fire risk monitoring. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0198971511000676, publikováno: 2012.
  3. ↑ BERGEROVÁ, K. Hiking. London: A Dorling Kindersley Book, 2005. ISBN 978-80-7391-068-6">BERGEROVÁ, K. Hiking. London: A Dorling Kindersley Book, 2005. ISBN 978-80-7391-068-6
  4. ↑ GOODWIN, S. E., SHRIVER, W. G. Effects of Traffic Noise on Occupancy Patterns of Forest Birds. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/j.1523-1739.2010.01602.x, publikováno: 2010.">GOODWIN, S. E., SHRIVER, W. G. Effects of Traffic Noise on Occupancy Patterns of Forest Birds. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/j.1523-1739.2010.01602.x, publikováno: 2010.
  5. ↑ HOLUBOVÁ, A. Nocování ve velkoplošných zvláště chráněných územích: vztah ochranářského a bivakujícího subjektu. Praha, 2018. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Katedra sociální a kulturní ekologie. 2018-01-05.">HOLUBOVÁ, A. Nocování ve velkoplošných zvláště chráněných územích: vztah ochranářského a bivakujícího subjektu. Praha, 2018. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Katedra sociální a kulturní ekologie. 2018-01-05.
  6. ↑ JUNGER, J., a kol. Turistika a športy v prírodě. Prešov: Fakulta humanitních a prírodných vied Prešovskej univerzity v Prešove, 2002. ISBN 80-8068-097-3">JUNGER, J., a kol. Turistika a športy v prírodě. Prešov: Fakulta humanitních a prírodných vied Prešovskej univerzity v Prešove, 2002. ISBN 80-8068-097-3
  7. ↑ KUTA, M. Hnutí Duha. Dostupné z: http://olomouc.hnutiduha.cz/nase-aktivity/lesy/uklid-odpadku-v-lese/, publikováno: 2003.">1       KUTA, M. Hnutí Duha. Dostupné z: http://olomouc.hnutiduha.cz/nase-aktivity/lesy/uklid-odpadku-v-lese/, publikováno: 2003.
  8. ↑ MCMANNERS, H. The Commando Survival Manual. London: A Dorling Kindersley Book, 1997. ISBN 80-07-00927-2">MCMANNERS, H. The Commando Survival Manual. London: A Dorling Kindersley Book, 1997. ISBN 80-07-00927-2
  9. ↑ MOSER, F. Pěší turistika. Praha, Olympia, 1981.">MOSER, F. Pěší turistika. Praha, Olympia, 1981.
  10. ↑ NEUMAN, J., a kol. Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portál, s.r.o., 2000. ISBN 80-7178-391-9">NEUMAN, J., a kol. Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portál, s.r.o., 2000. ISBN 80-7178-391-9
Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Dopady_bivakování_na_životní_prostředí&oldid=23156“