Bivakování v chráněných územích

Bivakováním rozumíme přenocování v terénu bez dostatečného komfortu. Často bývá bráno jako synonymum pro nouzové přenocování. Ne každý bivak však musí být nouzový. Při pobytu v horském prostředí, speciálně pak při horolezectví a turistice ve volné přírodě většinou zvažujeme možnost přenocování v bivaku. Nemělo by se nám tedy stát, že se ocitneme v terénu s nedostatečným vybavením. To je chyba, která nás může stát život.

Vlastní obtížnost bivaku závisí na vnějších podmínkách, ale i na schopnostech a připravenosti konkrétní osoby. Velmi důležitá je nejen fyzická kondice a odolnost, ale i odolnost psychická.

Čas v kombinaci s povětrnostními podmínkami hrají při budování bivaku zásadní roli. Je velmi důležité mít vyzkoušený konkrétní druh bivaku, který v dané oblasti nejpravděpodobněji využijeme. Musíme vědět jak ho vybudovat, vybrat vhodné místo a kolik nám jeho vybudování zabere času a vlastních sil, abychom předešli fatálním následkům z neznalosti. Rozumný předstih těchto činností nám dovolí vybrat si optimální místo a rychle vybudovat bivak za světla.

Funkční bivak pomáhá udržovat tepelný komfort a poskytuje ochranu před nepříznivými vlivy (vítr, déšť, sněžení apod.). Správně vybudovaný bivak je prostředkem nejen k ochraně před nepříznivými vlivy počasí, ale i k odpočinku a obnovení sil. Při výběru druhu bivaku bereme v potaz zda bivak bude sloužit pro krátkodobý nebo dlouhodobý účel, pro kolik osob je určen a jaký materiál využijeme k jeho vybudování.

Při budování bivaku bereme v potaz:

• bezpečnost
• signalizaci pro záchranu (v případě nutnosti)
• energetickou náročnost
• blízkost vodního zdroje

Důvody k bivakování

• špatné povětrnostní podmínky
• silný vítr znemožňující bezpečný pohyb
• zhoršená viditelnost ve složitém a nebezpečném terénu (mlha, tma, sněžení)
• bouřka
• nutnost projít dané místo v určitou dobu, kdy jsou optimální podmínky a minimální riziko (brodění ledovcové řeky brzy po ránu než se rozvodní, přechod lavinového svahu, úsek padajícího kamení apod.)
• úraz

Bivakování v chráněných územích

Při bivakování nesmíte rozdělávat otevřený oheň, rozhazovat odpadky, ničit přírodu. Samozřejmostí je, že místo bivaku opustíte ve stejném (neporušeném) stavu, v jakém bylo při vašem příchodu. Avšak i v lesích a chráněných územích není rozdělávání ohně a táboření povoleno mimo vyhrazených míst. Dále pak je v chráněných územích zakázáno se pohybovat mimo vyznačené trasy(zákon č. 289/1995). Na lesních pozemcích je tak třeba respektovat vedle zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny i výše zmíněný "lesní zákon". V katastrech obcí by podle zákona 128/2000 Sb. o obcích mohlo táboření i bivakování zakázat obec, tento případ je například platný v KRNAPu, ale v běžných lokalitách to obce nezakazují. V praxi bivakování není zakázáno, pouze je např. zakázaný vstup na určité území a tím pádem nepřímo i bivakování, nicméně z podstaty věci, kdy je bivak nouzové přečkání noci ve smyslu vlastního přežití, by nemělo dojít k zákonnému potrestání jedince přečkávajícího noc v bivaku.

Rozdíly mezi tábořením a bivakováním

Hlavní rozdíl mezi bivakováním a tábořením dle aktuální legislativy je tedy v tom, že bivak je pouze nouzové přečkání pro jednu noc, bez jakéhokoliv zásahu do krajiny. Zatímco táboření je vícedenní cílený pobyt v přírodě na jednom místě včetně činností jako rozdělávání ohně, příprava stravy, budování přístřešků s využitím přírodních zdrojů (zásah do krajiny) a činnosti spojené s osobní hygienou.

Bivakování v létě

Vzhledem k tomu, že bivakování je bráno pouze jako nouzové přespání - zkušený jedinec k letnímu přenocování toho moc nepotřebujeme. V základu může jít pouze o izofolii, kterou lehce schováme v téměř jakékoliv kapse, a přikrčíme se, či si lehneme někde v závětří.

Pončo do tvaru A

Další možností pro zlepšení tepelného komfortu je set spacák-karimatka-bivakovací pytel. Poté, co najdeme vhodné místo (v závětří, hlavou do svahu, dále od možnosti tekoucí vody, mimo zvířecí cestičky…)si pouze rozbalíme karimatku, na ni rozbalíme spacák s bivakovacím pytlem (zpravidla Gore-Texový, či jiný nepromokavý pytel, který chrání spacák před promočením a jinými nepřízněmi počasí). Při této možnosti (a jasné obloze) lze sledovat hvězdy a přespat tzv. „pod širákem“.

V neposlední řadě lze k triu spacák-karimatka-bivakovací pytel ještě přidat celtu, či pončo, které natáhneme nad sebe, pokud očekáváme déšť, nebo jiné nepříznivé počasí, čímž se výrazně zvýší i tepelný komfort, protože nám neuniká teplo do okolí tak výrazně, jako bychom spali bez plachty nad sebou.

Tyto druhy bivaku, lze využít v chráněných územích bez zákonného potrestání v místech, kde není zákaz vstupu.

Bivakování v zimě

Bivakování v zimních podmínkách je z podstaty věci spjato s vyšší mírou rizika kvůli povětrnostním podmínkám (chlad, sníh,laviny apod.) Jsou potřeba rozsáhlejší zkušenosti jedince a vždy by na pohyb a pobyt v přírodě měl být kvalitně připraven, především pokud se pohybuje v horském prostředí. Vhodné prostředky pro usnadnění pohybu v zasněženém terénu jsou sněžnice nebo skialpy. (cit. ladyk) (pub. přesuny, ziní hyr)

V zimních podmínkách je nouzové přečkání noci bez dostatečného vybavení velmi náročný život ohrožující úkol, proto je vhodné mít odpovídající vybavení.

Doporučená základní výbava jednotlivce pro pohyb v zimním (horském) prostředí s možností bivakování

• sněžnice/skialpy
• kvalitní oblečení (cibulový systém)
• čelová svítilna
• dostatek tekutin a stravy
• lavinový set (lavinová sonda, lopatka, lavinový vyhledávač)
• prostředky k nouzovému přespání v zimě (bivakování)
• karimatka
• spací pytel
• bivakovácí pytel (Zdiarskeho vak)

Volba místa pro bivak v zimních podmínkách:

• v místě poskytujícím přirozenou ochranu prostředí (jeskyně, sněhová dutina),
• mimo nebezpečná území (lavinové svahy, horské hřebeny).

Pro budování bivaku v zimních podmínkách v chráněných územích platí stejné legislativní normy jako v létě. Zde uvádíme základní příklady bivaku v zimních podmínkách, které tyto normy splňují. Bivakování na sněhu je to nejjednodušší a nejvhodnějším způsob. K bivakování lze využít stan, sněhovou jeskyni (záhrabů), sněhových dutin, sněhových jam nebo iglú.

Sníh má velmi dobré izolační vlastnosti, uvnitř sněhového bivaku jsou vždy teploty vyšší než 0 °C, dokonce i když je venku silný mráz.

Nouzový bivakovací pytel

Využívá se pro nouzové přespání v zimních podmínkách. Tento pytel by měl být dostatečně velký, aby se do něj vešly 2 osoby a zároveň poskytl ochranu především proti větru a vlhkosti. Nouzový bivakovací pytel má na jedné straně otvor pro větrání a v rozích poutka na zavěšení. Z pytle tak lze vytvořit i provizorní přístřešek. Jeho výhoda je, že se nemusí nic stavět, pouze si do něj vlezeme s karimatkou a spacákem.

Obr. č. 3 Nouzový bivakovací pytel

Bivakovací pytel (Zdiarskeho vak)

Lidově žďárák je ideálním prostředkem pro zvýšení komfortu nouzového přespání v zimních podmínkách. Je to o mnoho kvalitnější pytel než ten nouzový a své uplatnění má i v extrémních podmínkách. Výhodou je nízká hmotnost, vysoká odolnost proti vodě, větru, vlhkosti a v současnosti se vyrábí výhradně z umělých materiálů, liší se však použitím nepromokavé vrstvy. U levnějších, ale lehčích variant bývá použit zátěr, u dražších a těžších polopropustná membrána (Gore-tex, Gelanots, E-vent, apod). Stejně jako u nouzového bivakovací pytle není zde potřeb nic stavět, pouze si do něj vlézt i s karimatkou a spacákem. Nespornou výhodou polopropustných membrán je navíc jejich „dýchání“ díky kterému prochází vodní páry vně vaku.

Obr. č. 4 bivakovací pytel

Záhrab (sněhová jeskyně)

V horském prostředí je tento způsob nejvhodnější protože pro jeho vybudování jsou vhodné terénní nerovnosti s navátým sněhem. Velmi důležitým faktorem pro stavbu záhrabu je dostatek sněhu. Při jeho nedostatku je možné ho předem nakupit. V tomto případě je třeba hromadu ušlapat (lyžemi, sněžnicemi apod.) a nechat alespoň půl hodiny vymrznout.

Zásady při kopání záhrabu (sněhové jeskyně):

• sondáž terénu pomocí lavinových sond nebo lyžařských hůlek (výška sněhové pokrývky a případné překážky)
• vchod do bivaku udělat co nejmenší a směrem dovnitř stoupá (komínový efekt)
• každý jedinec v záhrabu potřebuje prostor široký asi 60 cm a vysoký tak, aby umožnil pohodlné sezení
• nutnost vytvoření větracích otvorů ve stropu záhrabu (minimálně dva otvory sondou na osobu)
• strop sněhové jeskyně tvoří klenbu a zdi jsou vyhlazené (kvůli kondenzaci a stékání vody)

Záhrab (sněhová jeskyně) může být postavena pro větší počet osob. Záhrab (sněhová jeskyně) by měla být označena nad vstupem, například zkříženými lyžařskými hůlkami.

obr. 5. záhrab

Odkazy

Literatura

• BRANDOS, Otakar. Táboření a bivakování Je táboření a bivakování v přírodě a na horách legální? [online] [cit. 25.3.2019]. Dostupné z: https://www.treking.cz/archiv/taboreni-a-bivakovani.htm

• BOČEK, J. Táboření a bivakování v horách. [online] [cit. 28.3.2019]. Dostupné : https://www.pohora.cz/trenink-a-zdravi/taboreni-a-bivakovani-v-horach/