Společná znalost

Článek v přípravě

Společná znalost (anglicky: common knowledge) se používá jako označení pro znalost, která je všeobecně známá v rámci určitého společenství.

Pojem

Společná a znalost

https://en.wikipedia.org/wiki/Knowledge

Pro společnou znalost se v angličtině používá jak pojem conventional wisdom, tak common knowledge, přičemž druhý je častější. Cambridge Dictionary definuje common knowledge jak jako: ,,něco, co je známo mnoha lidem, ale často se oficiálně neoznámilo”, tak v jiném hesle: ,,fakt, který každý ví.”, ke druhé možnosti se kloní i definice na Wikipedii: ,,Společná znalost je znalost, která je známa všem nebo téměř všem, obvykle s odkazem na komunitu, ve které je termín používán” a jako taková je v angličtině většinou chápaná. Její podstatu ale vyjadřuje již řecký pojem Axióm, který označuje to, co se považuje za obecně platné a není třeba to dokazovat. S tímto pojmem se pracuje ve filozofii a v logice, např.: a + b = b + a. Společnou znalost můžeme definovat jako množinu obecně známých axiómů.

Axióm je základní kámen pro jakékoliv uvažování. Pokud se ukáže, že výchozí axióm neplatí, vše na něm postavené se zhroutí. Vyvrácení axiómů může mít závažné společenské důsledky. Například za tvrzení, že země obíhá kolem slunce dříve hrozila smrt, protože se církevní autority obávaly důsledků, které by dekonstrukce axiómu mohla přinést. Podobné rozpaky vzbuzovalo přijetí Darwinovy koncepce evoluce. Dějiny lidského rodu se dají chápat jako dějiny víry v různé axiómy. Společenské změny často souvisí s opuštěním starých axiómů a nalezení nových – ať již v náboženství, politice či ve vědě. Prosazení nového myšlení ale nebývá lehké. Podle vědce Maxe Planca: ,,Nová vědecká pravda netriumfuje tím, že přesvědčí své oponenty a donutí je vidět světlo,ale spíš proto, že její oponenti zemřou a vyroste nová generace, které je už nová paradigma blízké”. Etablování nových axiómů trvá často dlouho. Ještě Masaryk vzpomíná v Hovorech s T. G. M. jak si na něj matky stěžovaly, když učil jejich děti, že země obíhá kolem slunce.

Problematika společné znalosti

Na určitém stupni poznání zpravidla začínáme chápat, že toho, co nevíme je mnohem více, než toho, co víme. Věda hledá odpovědi na různé otázky ale paradoxně čím více jich zodpovídá, tím více nalézá nových. Vědec, který nalezne odpověď na otázku, tak připomíná Hérakla, který sice usekne hydře hlavu, vzápětí ale zjistí, že jí narostly dvě nové.

Sokratés na otázku: ,,(...) Jest něco, co znáš?” odpovídá: ,,Ovšem (...) a to mnoho věcí, arci malých.” Relativizovat je možné vše. Napříč dějinami se objevují úvahy o tom, že náš svět není skutečný, jeden z prvních popisů této myšlenky pochází od čínského filozofa Čuang-c’. V argumentu snícího motýla, konstatuje, že: ,,pokud Čuang-c’ spí a má sen, v němž je motýlem, je v něm opravdu motýlem, který si neuvědomuje, že je ve skutečnosti Čuang-c’. Pokud si ale myslí, že bdí a je Čuang-c’, může to znamenat, že je ve skutečnosti motýlem, který má sen, v němž figuruje jako Čuang-c’.” Tezi, že je možné, že žijeme v počítačové simulaci propaguje i jeden z nejznámějších filozofů současnosti Nick Bostrom. Pokud by tyto spekulace byly pravdivé nemusí být pravda nic z toho, co si myslíme a veškeré axiómy mohou být uměle vytvořené.

I přes uvědomění, že určité axiómy nemusí vůbec platit či mohou být časem zpochybněny či vyvráceny, je potřeba nějaké mít a shodnout se na nich. Jsou klíčové nejen pro vědecké poznání ale i pro fungování společnosti. Bez základní shody na tom, co je obecně platné, není možné ani děti učit číst, psát a počítat. Můžeme si představit, že nějaká ideologie prohlásí, že jazyk i matematika jsou pouze sociální konstrukt, který ospravedlňuje formy útlaku určitých skupin (např. těch, co jazyk dobře neovládají a neumí počítat). Na základě toho vyhlásí, že psaní i či y je pouze věc názoru, stejně jako celá gramatika. A pokud si někdo myslí, že jedna plus jedna jsou tři, je to jeho názor, který je stejně správný jako názor významného matematika. Tato ideologie by třeba mnohé svedla, ale vedla by k anarchii. Na základě ní by vyvstala poptávka po silném systému, který by lidem nabídl, že zavede znovu pevné axiómy. Tedy například že všichni budou muset uznat, že jedna plus jedna rovná se tři. Podobně absurdní tvrzení u nás razil komunistický režim. Ale ani jeho axiómy nevydržely. Tímto náročným společenským experimentem se nakonec potvrdí původní axióm, že jedna a jedna jsou dvě.

Určitá společná znalost, tvořená z konkrétních všeobecně uznávaných axiómů, je tedy pro normální život nezbytná. Tato znalost je pak něčím, o čem se předpokládá, že se na tom všichni zúčastnění shodnou. Je to společný jazyk dané skupiny (na pozdrav dobrý den každý Čech ví, že se dá odpovědět také slovy dobrý den). Společná znalost se ale mění a vyvíjí. A již určitá nejasnost v její definici ilustruje mnohem závažnější otázku, která spočívá v tom, co můžeme v informačním chaosu a rozpadu znalostních kánonů v různých odvětvích považovat za společnou znalost dané skupiny a co ne.

Otázka co citovat

Více v článcích

Co citovat a co ne?

Co citovat v odborné literatuře

Co citovat v anonymním zdroji

Společenské důsledky rozpadu společné znalosti

(Digitalni revoluce prispela, ale muze pomoci) .Více v článku Společenské důsledky rozpadu otevřené znalosti.

Související články

• Co citovat a co ne?
• Co citovat v odborné literatuře
• Co citovat v anonymním zdroji
• Společenské důsledky rozpadu otevřené znalosti (Digitalni revoluce prispela, ale muze pomoci).

Afiliace

Tento výstup vznikl na Univerzitě Karlově v rámci projektu Specifického vysokoškolského výzkumu 2018 – 260 471.

Zdroje k dalšímu studiu problematiky

• Common knowledge na anglické Wikipedii (možno nainstalovat google translator do chromu a jeho pomocí stránku přeložit)