Evropská unie a přístup k problematice udržitelného rozvoje

Z Enviwiki
Verze z 1. 12. 2007, 13:17, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Nová stránka: == Úvod == Evropa je kontinentem, který by měl být v čele světového úsilí za ochranu prostředí - tento stav si dobře uvědomují členské státy Evropské unie i Evropsk...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úvod

Evropa je kontinentem, který by měl být v čele světového úsilí za ochranu prostředí - tento stav si dobře uvědomují členské státy Evropské unie i Evropská komise v Bruselu. Základní dokumenty Evropské unie opakovaně zdůrazňují potřebu přechodu na trajektorii udržitelného rozvoje. Politika udržitelného rozvoje v EU se postupně považuje za jeden ze základních kamenů hospodářského civilizačního rozvoje. Byly tak označeny nejdůležitější elementy udržitelného rozvoje v kontextu evropské politiky.

Principy

Evropská společenství (ES) přijala udržitelný rozvoj jako základní koncepci své politiky v souvislosti s Konferencí OSN o životním prostředí a rozvoji (Rio de Janeiro, 1992). Udržitelný rozvoj se stal základním principem a přístupem v [www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHUHXKF/$FILE/5_akcni_program_es.pdf Pátém akčním programu ES pro životní prostředí] „Směrem k udržitelnosti“ (1993 – 2000). Díky němu se stal udržitelný rozvoj po vzniku Evropské unie (EU) v roce 1993, kdy vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva, jednou ze základních zásad také v politice této nové nadnárodní organizace. V současné době se dění v oblasti životního prostředí EU řídí cíli stanovenými v Šestém akčním programu pro životní prostředí „Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba“ na roky 2002 - 2012.

Koncept udržitelného rozvoje se v politice EU projevuje především zavedením zásady integrace vyjadřující potřebu propojit všechny tři základní pilíře udržitelnosti, tj. pilíř environmentální, ekonomický a sociální. Zásada integrace vyžaduje začlenění požadavků ochrany životního prostředí do všech politik EU. Poprvé se objevila v politice životního prostředí ES v rámci 3. akčního programu o životním prostředí. Její vyjádření lze nalézt i ve 4. akčním programu. Hlavní důraz na tuto a další zásady politiky udržitelného rozvoje v EU však klade 5. a 6. akční program.

Právním základem politiky udržitelnosti EU je čl. 2 Smlouvy o Evropském společenství, vymezující hlavní úkoly ES, a čl. 6 definující zásadu integrace. Koncepce udržitelnosti v politice EU se stala základem tzv. Cardiffského procesu. V Cardiffu se v létě 1998 konal summit Evropské rady, který výslovně formuloval úkol začlenit otázky ochrany životního prostředí do ostatních politik EU. Konec 90. let a počátek nového století znamenají další pokračování tohoto procesu.

Jeho další fázi zahájil summit v Lisabonu v roce 2000. Na něm přijala Evropská rada tzv. Lisabonskou strategii ekonomického a sociálního rozvoje. Podle ní by se EU měla do roku 2010 stát „nejkompetitivnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě, schopnou udržitelného růstu zajišťujícího více a kvalitnějších pracovních příležitostí a větší sociální soudržnost“. Lisabonská strategie se zaměřila na ekonomickou a sociální obnovu EU. Za hlavní cíl označila udržitelný hospodářský rozvoj, vytváření pracovních míst, konkurenceschopnou a dynamickou ekonomiku.

V roce 2001 přijal Göteborgský summit Evropské rady (2001) Göteborgskou Strategii udržitelného rozvoje EU, která doplnila lisabonskou strategii o třetí, environmentální, pilíř. Evropská rada při přijímání strategie přímo konstatovala, že „nepodaří-li se zvrátit tendence, které ohrožují budoucí kvalitu života, pak se buď výrazně zvýší společenské náklady, nebo se tyto tendence stanou nezvratnými.“ Zároveň zdůraznila, že je důležité nespojovat hospodářský růst s využíváním zdrojů.

Strategie vychází ze zásady, že „hospodářské, sociální a environmentální důsledky všech politik je třeba zkoumat ve vzájemných souvislostech a přihlížet k nim při rozhodování.“ Zavádí zásadu „narovnání cen“ tak, aby lépe odrážely skutečné náklady, které jsou spojeny s různými činnostmi. Strategie ukládá EU úkoly, založené na principech udržitelnosti. Všechny představují v politice EU nový přístup. Jedním z nejvýznamnějších je posuzování vlivů návrhů hlavních politických dokumentů na udržitelnost. Naznačuje, že posouzení environmentálních, sociálních a ekonomických důsledků všech politik je třeba provádět koordinovaně.

Mezníky ochrany životního prostředí v rámci EU

  • 1959 - první norma týkající se životního prostředí - směrnice 59/221/Euratom o ochraně pracovníků proti ionizujícímu záření
  • 1972 - koná se mezinárodní konference o životním prostředí ve Stockholmu, která přinesla množství podnětů k ochraně životního prostředí ve státech EHS i na úrovni EHS samotného
  • 1973 - vytvoření první sekce Evropské komise, která se specializuje na ochranu životního prostředí + přijetí prvního akčního plánu pro ochranu životního prostředí
  • 1980 - Evropský soudní dvůr potvrdil, že je možné přijímat evropské závazné normy o ochraně životního prostředí v rámci regulace vnitřního trhu (podle tehdejšího čl. 100 SES) - v rámci ES tehdy ještě neexistovala samostatná politika ochrany životního prostředí
  • 1981 - v rámci Evropské komise zřízeno samostatné generální ředitelství pro životní prostředí
  • 1984 - zřízen první zvláštní fond pro ochranu životního prostředí na evropské úrovni
  • 1992 Na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (WSSD, Rio de Janeiro, 1992) měla EU plný status účastníka konference, což jí dávalo stejná práva jako účastnickým státům. Zavázala se k naplňování koncepce udržitelného rozvoje.
  • 1987 - Jednotný evropský akt (Single European Act) vytváří zvláštní politiku ochrany životního prostředí
  • 1993 - Maastrichtská smlouva zavádí princip, že při přijímání a provádění všech politik ES se musí přihlížet k dopadům na životní prostředí
  • 1994 - je zřízen Kohezní fond (Fond soudržnosti), který mj. financuje projekty na ochranu životního prostředí. V současnosti z Kohezního fondu čerpají Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko.
  • 2001 - platí VI. akční plán pro životní prostředí (2001-2010)
  • 2001 summit Evropské rady (2001) přijal tzv. Göteborgskou Strategii udržitelného rozvoje
  • 2002 - Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD) v jihoafrickém Johannesburku hodnotil výsledky dosažené od konference v Rio de Janeiru a překážky dalšího pokroku. WSSD znamenal také 10. výročí závazku EU v oblasti udržitelného rozvoje.
  • 2004 - zahájeno hodnocení plnění trategie (za účasti veřejnosti: cca 1400 jednotlivců, nevládních organizací, odborných institucí, aj. z celé EU)
  • 2005 - Evropská komise hodnotí Göteborgskou Strategii udržitelného rozvoje EU: The 2005 Review of the EU Sustainable Development Strategy a předkládá svou Akční platformu

Jak vyplynulo z tohoto hodnocení naplňování SUR, jsou její úspěchy a výsledky omezené. Vyplývá to z politického a institucionálního rámce EU. Politiky EU jsou řízeny na odvětvovém základě, který zpomaluje vývoj a aplikaci nových přístupů a řešení. Proto se v současné době připravuje nová Strategie udržitelného rozvoje EU. Má být založena na novém přístupu k tvorbě politik, na zásadách lepšího řízení (better regulation) zahrnujících včasné hodnocení vlivů politik i právních předpisů na principy udržitelnosti, konzultace se všemi zainteresovanými subjekty i zjednodušení a zpřehlednění právního prostředí.

  • 2005 Deklarace o hlavních principech udržitelného rozvoje (Presidency conclusions - Brussels, 16 and 17 June 2005. This document notes the commitment to add sustainable development as one of the key pillars of the Lisbon strategy in addition to economic and social development, and reiterates the Council’s commitment to mainstreaming sustainable development in all policies and activities. Annex 1 - Declaration on Guiding Principles for Sustainable Development)

Základní zásady udržitelného rozvoje byly schváleny na summitu Evropské rady v červnu 2005 v Deklaraci navržené Komisí. Klíčovými cíli EU jsou podle deklarace ochrana životního prostředí, sociální spravedlnost a soudržnost, hospodářská prosperita a plnění mezinárodních závazků. Deklarace uvádí 10 hlavních politických cílů: podpora a ochrana základních práv, spravedlnost pro současnou generaci i pro generace budoucí, otevřená a demokratická společnost, zapojení občanů do rozhodování, zapojení podnikatelské sféry a sociálních partnerů, vzájemné propojení politik a správa věcí veřejných, propojení ekonomických, sociálních a environmentálních aspektů, využívání nejlepších dostupných poznatků, zásada předběžné opatrnosti, zásada „platí znečišťovatel“.

Zdroje

Competitivness, sustainable development and cohesion in Europe. From Lisbon to Gothenburg. European Communities, 2003, European Commission Directorate-General for Regional Policy, Brussels

Greening Sustainable Development Strategies. Network of Environmental Advisory Councils, February 2001

Klatte, E.R. (1998): The Principle of Integration After 25 Years of Community Environmental Policy. Paper presented at the Conference „The Community’s Environmental Policy at 25: Stocktaking and Future Prospects“. Université Libre de Bruxelles. Brussels.

Kružíková, E. (1997): Ekologická politika a právo životního prostředí v Evropské unii, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Petr Šauer, Praha.

Smlouva o založení Evropského společenství

Smlouva o Evropské unii

Sustainable Development (2002): Making It Happen. A Crucial Role For the European Union. EEB position paper, March 1, 2002

Towards Sustainability. A European Community Programme of Policy and Action in relation to the Environment and Sustainable Development (5th Environmental Action Programme). OJ C 138, ze 17.5.1993

Zasedání Evropské rady konané ve dnech 15. a 16. června 2001 v Göteborgu. Dokumenty Evropské unie, Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, Pravidelná příloha Mezinárodní politiky 7/2001

2003 Environment Policy Review. Communication form the Commistion to the council and the European Parliament. Consolidating the environmental pillar of sustainable development. Commission of the European Communities, Brussels, 2003

Český překlad 6. akčního programu pro životní prostředí, vyjádření k návrhu 6. akčního programu http://www.czp.cuni.cz/knihovna/6EAP/Default.htm

Informace o 6. akčním programu pro životní prostředí http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPZKF3ZM0EK

Zpracovala: Kružíková, E. (2005)

Odkazy

Publikace Ministerstva životního prostředí: Evropská unie; Environmentální právo ES.

http://www.europa.eu.int

http://www.eeb.org

Zastoupení Evropské komise v České republice: Politika EU v oblasti životního prostředí ve vztahu k České republice

Časopis Životné prostredie, 2000/3: Environmentální dimenze vstupu do EU

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Evropská_unie_a_přístup_k_problematice_udržitelného_rozvoje&oldid=197“