Politika otevřených vzdělávacích zdrojů
Politika Otevřených vzdělávacích zdrojů (anglicky: open educational resources policy) je soubor opatření, podporujících využívání otevřeného obsahu, zejm. otevřených vzdělávacích zdrojů (OER), přičemž se často věnují také jejích využívání ve vzdělání (tzv. open educational practices). Tyto politiky jsou v současné době vytvářeny na národních i mezinárodních úrovních nevládními i vládními organizacemi a vzdělávacími institucemi, např. univerzitami a knihovnami. Creative Commons definuje tyto soubory opatření jako: ,,legislativní, institucionální politiky a/nebo další zásady, které vedou k vytváření, podporují využívání a/nebo podporují zlepšování OER".[1]
Významným mezníkem pro oficiální podporu OER byla konference UNESCO v roce 2012 v Paříži, na níž vznikla deklarace UNESCO 2012 Paris OER Declaration, která apeluje na vládní podporu OER.[2] Od té doby vzniklo mnoho projektů zaměřených na OER, jednou z nejznámějších je iniciativa OERu, která vytváří platformu pro virtuální spolupráci podobně smýšlejících institucí, které se zabývají vytvářením flexibilních možností pro to, aby studující, kteří využívají OER, mohli zároveň dostat oficiální potvrzení o absolvování vzdělání.[3] Tato iniciativa sdružuje množství univerzit jak z vyspělých, tak z rozvojových zemí. Creative Commons provozuje také platformu, která mapuje aktivity týkající se opatření na podporu OER, poskytuje různé případové studie a podporuje využívání OER.[1]
Otevřené vzdělávací zdroje jsou důležitou jak v oblasti celoživotního vzdělávání, tak na všech stupních vzdělání formálního. Množství benefitů poskytují zejména ve vysokoškolském vzdělávání, kde jsou kladeny velké požadavky jak na kvantitu potřebných znalostí, tak na jejich kvalitu, resp. na nejnovější poznatky. Z poskytnutí poznatků pod otevřenou licencí a přijetí opatření zaměřených na podporu OER mohou mít univerzity několik výhod:[4]
- Zvýšení dopadu činnosti dané instituce na vytváření globální znalostní ekonomie.
- Zvýšení dopadu citovanosti a PR jednotlivých pracovníků a pracovišť.
- Výhoda interakce s širší veřejností, vzájemné obohacení, role univerzity ve veřejném životě
Z tohoto důvodu začínají být politiky OER běžnou součástí oficiálních dokumentů na některých univerzitách, zejména v USA; zde vznikla organizace SPARC (the Scholarly Publishing and Academic Resources Coalition), která sdružuje univerzity a knihovny a podporuje otevřený přístup ke znalostem. Vlastní politiky zaměřené na OER pak mají přední americké univerzity jako Harvard Universty, Massachusetts Institute of Technology, Princeton University, Stanford University a mnohé další.[4]
Externí odkazy
- STACEY, Paul. Government support for open educational resources: Policy, funding, and strategies.The International Review of Research in Open and Distributed Learning. 2013-04-26, roč. 14, čís. 2, s. 67–80. Dostupné online [cit. 2016-07-12]. ISSN 1492-3831.(anglicky)
Reference
- ↑ 1,0 1,1 OER Policy Registry - Creative Commons. wiki.creativecommons.org [online]. [cit. 2016-07-12]. Dostupné online.
- ↑ UNESCO 2012 Paris OER Declaration. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 729347519.
- ↑ OERu (Open planning pages) - WikiEducator. wikieducator.org [online]. [cit. 2016-07-12]. Dostupné online.
- ↑ 4,0 4,1 Open educational resources policy. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 729346291.
