Politická ekologie

Politická ekologie (anglicky: political ecology) je směr v rámci ekologie, který se zabývá studiem interakcí mezi politickými, ekonomickými a sociálními faktory a environmentálními problémy a změnami. Politická ekologie se odlišuje od apolitických ekologických studií tím, že politizuje environmentální témata.^[1] Její etablování pak vychází z dlouhodobého diskurzu o vztahu mezi lidskou společností (pozorovanou v její bio-kulturně-politické komlexnosti) a značně polidštěnou přírodou. Ambicí politická ekologie pak je stát se zázemím pro trasdisciplinární přístup ke studiu této problematiky.^[2]

Název politická ekologie poprvé použil Frank Thone^[3], byl poté používán v lidské ekologii ale nebyl přesně definován. Etabování oboru tak můžeme sledovat až po ekologické revoluci (environmentálním probuzení) v šedesátých a sedmdesátých letech, obor se postupně konstituoval mezi lety 1970 a 1980, v roce 1994 s podporou The University of Arizona vydává Společnost pro politickou ekologii (The Political Ecology Society - PESO) první číslo oborového periodika Journal of Political Ecology. Raymond L. Bryant a Sinéad Bailey pak definovali tří klíčové předpoklady politicko-ekologického přístupu:

1). Náklady a přínosy spojené se změnou životního prostředí jsou rozděleny nerovnoměrně. Změny v životním prostředí nemají homogenní vliv na společnost: politické, sociální a ekonomické rozdíly představují nerovnoměrné rozložení nákladů a přínosů.

2). Toto nerovnoměrné rozdělení nevyhnutelně posiluje, nebo snižuje stávající sociální a ekonomické nerovnosti.

3). Nerovnoměrné rozdělení nákladů a přínosů a posilování nebo snižování již existujících nerovností má politické důsledky, z pohledu změněných mocenských vztahů, které z toho vychází.

Politická ekologie se pak snaží nejen kritizovat stávající stav ale i poskytovat alternativní možnosti v interakcích mezi přírodními a politickými, ekonomickými a sociálními faktory. Může být využita např. v:

Poskytování informací osobám odpovědným za rozhodování (politikům) a organizacím o spletitém provázání životního prostředí a rozvoje a tak přispět k environmentálně šetrnější politice.

Pochopení chování k prostředí v kontextu ekonomických tlaků a sociálních regulací.

Upozornění na to jak nerovné podmínky uvnitř a mezi společnostmi ovlivňují přírodní prostředí (uvědomit politicky zodpovědnou úroveň).

Jako aplikaci teoretické politické ekologie do praxe pak můžeme chápat zelenou politiku (green politics), známým politickým seskupením jsou pak např. strany zelených, která působí v řadě evropských zemích mezi nimi i v České Republice.

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Political ecology na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Green politics na anglické Wikipedii.

Reference

↑ https://www.princeton.edu/~achaney/tmve/wiki100k/docs/Political_ecology.html
↑ http://jpe.library.arizona.edu/volume_1/foreword.pdf
↑ Nature Rambling: We Fight for Grass," The Science Newsletter 27, 717, Jan. 5: 14

Literatura

SELLERS, Jefferey M., ed. et al. The political ecology of the metropolis: [metropolitan sources of electoral behaviour in eleven countries]. 1st pub. Colchester: ECPR Press, 2013. xviii, 515 s. ECPR - Studies in European political science. ISBN 978-1-907301-37-7.
ROBBINS, Paul. Political ecology: a critical introduction [online]. 2nd ed. Chichester, U.K.: J. Wiley & Sons, 2012. Critical introductions to geography [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10506254.
International trade and environmental justice: toward a global political ecology [online]. New York: Nova Science Publishers, ©2010. Environmental research advances series [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10654883.