Sulfurikace
Cyklus síry zahrnuje biologické i chemické děje. Na jeho koloběhu se podílejí organismy, které rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny, pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.
Síra v životním prostředíEditovat
V životním prostředí se síra vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním fosilních paliv se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem.
Koloběh síryEditovat
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do biomasy, kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá sulfan(sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. Po další oxidaci a reakcích v atmosféře, se jako součást srážek, síra dostává zpět do půdy, kde je spolu s ostatními rozpustnými sírany vtažena do koloběhu a stává součástí minerální výživy rostlin. Nebo se z atmosféry dostává až do mořské vody, kde usazuje v podobě sulfidů (sirníků). Zpětně je síra uvolňována do prostředí rozkladem organické hmoty a za anaerobních podmínek je redukována až na sulfan.
Velkým zdorjem síry v podobě SO2 a SO3 v atmosféře je prach z povrchu, ze spalování fosilních paliv a z těžby síry. Tyto sloučeniny se po spadu na zem zapojují zpět do mikrobiálního procesu.
Zdroj Vydavatelstvi VŠCHT
Síra v atmosféřeEditovat
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteřé zemřeli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje kyselé deště.
Sirné bakterieEditovat
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan.Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]
ZdrojeEditovat
OdkazyEditovat
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry