Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Novodobá ochrana přírody: Porovnání verzí

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Novodobá ochrana přírody (editovat)

Verze z 18. 10. 2009, 09:33

Přidáno 273 bajtů , 18. 10. 2009

+ odkazy - 1. část

VizuálníWikitext

Admin

Byrokraté, Revizoři, Správci, Editoři ovládacích prvků

7 218

editací

@@ Řádek 13: / Řádek 13: @@
 *posvátnost všeho života – dítěte, zvířete i kultury (Hawken, 2007)<ref name="HAWKEN">HAWKEN, P. Co chtějí tihle lidé: Z časopisu The Ecologist 7/2007 zkrátil a upravil Štěpán Němec. Sedmá generatce. Brno. 5/2007. s. 27- 29. Pozn.: V článku je upozorňováno na jediečnost a monumentálnost ekologických hnutí. ISSN 1212-0499.</ref>.
-'''Oficiální linie ochrany přírody''' vznikla a existuje na základě mezinárodní spolupráce a je legislativně zakotvena v celé řadě dokumentů. Rozsah této práce neumožňuje podrobněji se věnovat všem mezinárodním konferencím a dokumentům zaměřeným na problematiku životního prostředí. Pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu jsou nejvýznamnější závěry konferencí v (ve):
+==Oficiální linie ochrany přírody==
-*'''Stockholmu (1972)''', na které byl zřízen orgán Program spojených národů pro životní prostředí – '''United Nations Environment Programme (UNEP)''', jehož mottem je: „Ochrana a zlepšení životního prostředí je pro dnešek a pro budoucí generace“.
+vznikla a existuje na základě mezinárodní spolupráce a je legislativně zakotvena v celé řadě dokumentů. Rozsah této práce neumožňuje podrobněji se věnovat všem mezinárodním konferencím a dokumentům zaměřeným na problematiku životního prostředí. Pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu jsou nejvýznamnější závěry konferencí v (ve):
-*'''Tbilisi (1977)''', jejímž hlavním tématem byla ekologická výchova. Závěrečný dokument této konference zavazuje členské státy k začlenění ekologické výchovy do státní vzdělávací politiky slovy: „výchova k péči o životní prostředí musí být součástí komplexní výchovy a musí začlenit každého jedince do aktivního procesu řešení problémů, které se dotýkají environmentálních problémů Země a celého lidstva.“
+*'''[[Stockholmská konference|Stockholmu]] (1972)''', na které byl zřízen orgán [[Program OSN pro životní prostředí|Program spojených národů pro životní prostředí]] – '''[http://www.unep.org United Nations Environment Programme (UNEP)]]''', jehož mottem je: „Ochrana a zlepšení životního prostředí je pro dnešek a pro budoucí generace“.
+*'''Tbilisi (1977)''', jejímž hlavním tématem byla ekologická výchova. [[Tbilisi Declaration|Závěrečný dokument této konference]] zavazuje členské státy k začlenění ekologické výchovy do státní vzdělávací politiky slovy: „výchova k péči o životní prostředí musí být součástí komplexní výchovy a musí začlenit každého jedince do aktivního procesu řešení problémů, které se dotýkají environmentálních problémů Země a celého lidstva.“
 *'''Moskvě (1987)''', která se zaměřila na výchovu a přípravu odborníků na životní prostředí a realizaci environmentální výchovy na různých typech škol včetně škol vysokých.
-*'''Riu de Janeiru (1992)''', na které bylo konstatováno, že vzniká řada problémů, které zastiňují problémy životního prostředí a zároveň stav životního prostředí zhoršují, např. rostoucí propast mezi průmyslovými a rozvojovými zeměmi.
+*'''[[Konference OSN o životním prostředí a rozvoji|Riu de Janeiru (1992)]]''', na které bylo konstatováno, že vzniká řada problémů, které zastiňují problémy životního prostředí a zároveň stav životního prostředí zhoršují, např. rostoucí propast mezi průmyslovými a rozvojovými zeměmi.
-V návaznosti na mezinárodní politiku vznikly a vznikají v demokratických zemích strany zelených, které se více či méně úspěšně pokouší prosazovat požadavky trvale udržitelného rozvoje politickou cestou. Česká strana zelených vznikla již v roce 1989, mandáty v poslanecké sněmovně však získala až v roce 2006 (šest poslanců). V Senátu zájmy strany zelených hájí Jaromír Štětina, v Evropském parlamentu ji zastupuje Milan Horáček.
+V návaznosti na mezinárodní politiku vznikly a vznikají v demokratických zemích strany zelených, které se více či méně úspěšně pokouší prosazovat požadavky trvale udržitelného rozvoje politickou cestou. Česká strana zelených vznikla již v roce 1989, mandáty v poslanecké sněmovně však získala až v roce 2006 (šest poslanců). V Senátu zájmy strany zelených hájí [[wikipedia:cs:Jaromír Štětina|Jaromír Štětina]], v Evropském parlamentu ji zastupuje [[wikipedia:cs:Milan Horáček|Milan Horáček]].
-<ref>V roce 1991 navrhoval Ludvík Vaculík, aby v nové ústavě česko-slovenské federace byla zakotvena také práva přírody, např. právo lesa nebýt vykácen, právo pohoří nebýt zničeno těžbou (Kohák, 2000: str. 56)</ref><ref>KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>.
+<ref>V roce 1991 navrhoval [[wikipedia:cs:Ludvík Vaculík|Ludvík Vaculík]], aby v nové ústavě česko-slovenské federace byla zakotvena také práva přírody, např. právo lesa nebýt vykácen, právo pohoří nebýt zničeno těžbou (Kohák, 2000: str. 56)</ref><ref>KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>.
 '''Vědecká linie ochrany přírody''' souvisí s vědním oborem ekologie. Z ekologie přirozeně vznikla '''environmentalistika''', věda studující problémové  vztahy životního prostředí a hledající způsoby jejich řešení. Na rozdíl od ekologie, která studuje všechny vztahy v ekosystému (aniž by je hodnotila), environmentalistika (dříve ochrana životního prostředí) vztahy a stavy hodnotí – identifikuje odchylky od přirozeného běhu věcí, determinuje příčiny a řeší jak vztahy a stavy vrátit do normálu, respektive do stavu funkčního. V roce 1968 byl založen Římský klub (Club di Roma) – klub sdružující vědecké kapacity z nejrůznějších oborů a institucí za účelem společných interdisciplinárních výzkumů problematiky ochrany přírody a životního prostředí (Duvigneaud, 1988: str. 367 – 368)<ref name="DUVIGNEAUD">DUVIGNEAUD, P. Ekologická syntéza. 1. vyd. Praha : Academia, 1988. 416s. ISNB neuvedeno.</ref>. První zpráva Římského klubu Meze růstu (Limits to Growth) zpracovaná týmem vědců z Massachuttes Institute of Technology a vydaná v roce 1972, upozornila na možné vyčerpání zdrojů ropy a dalších pro moderní společnost významných surovin a přinesla tak první pochybnosti víry v nikdy nekončící ekonomický rozvoj. Zpráva zveřejnila výsledky počítačově simulovaného vývoje lidské populace a využívání přírodních zdrojů do roku 2100 a upozornila, že pokud nedojde k zásadní změně chování, zvýší se během 21. století mortalita lidské populace v důsledku znečištění životního prostředí, vyčerpání půdního fondu a zdrojů fosilních paliv. V 1992 D. Meadowsová s vědeckým týmem ukončila další dvouletý projekt Překročení mezí (Beyond the Limits). Dokonalejší modelaci v jazyce speciálně navrženém pro systémovou dynamiku. Modelování 295 různých veličin ve spolu navzájem souvisejících diferenciálních vztazích. Populárně-naučná publikace s podtitulem ''Konfrontace globálního kolapsu'' s představou trvale udržitelné budoucnosti vysvětlovala stěžejní pojmy (jako třeba tok surovin, zpoždění, překmit, kolaps), uváděla některé příklady a případové studie, a nabídla 13 scénářů vývoje základních veličin do roku 2100, z nichž některé vedly k trvale udržitelnému životu. Faktory ovlivňující základní celosvětové demograficko-ekonomické ukazatele Meze růstu: 30 letý update. V roce 2004 vyšlo třetí pokračování Mezí růstu, které na základě podkladů D. Meadowsové dokončili její spolupracovníci (D. Meadowsová v roce 2001 zemřela). Ačkoli bylo Římskému klubu vytýkáno, že nedokázal spolupracovat s nevládními organizacemi, je jeho podíl na etablování moderní environmentalistiky nezpochybnitelný.