7 215
editací
Bez shrnutí editace |
m (removed Category:Environmentální výchova; added Category:Učebnice Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy using HotCat) |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
</ref>), psychologové (např. Schultz, 2007<ref>SCHULTZ , PW., TABANICO, J. Self, identity, and the natural environment. Journal of Applied Social Psychology, 2007. 37, 1219-1247.</ref>, Kellert, Felthous, 1985<ref>KELLERT, SR., FELTHOUS, AR. Childhood Cruelty toward Animals among Criminals and Noncriminals. Human Relations. 1985. 38: 1113 –1129. ISSN 0018-7267.</ref>), sociologové (např. Liedloffová, 2007<ref>LIEDLOFFOVÁ, J. Koncept kontinua: Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti. 1. vyd. Praha: Dharma Gaia, 2007. 176 s. ISBN: 978-80-86685-79-3.</ref>), spisovatelé (např. Undstetová, 1990)<ref>UNDSETOVÁ, S. Šťastné dny. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1990. 135. ISBN neuvedeno.</ref> aj. | </ref>), psychologové (např. Schultz, 2007<ref>SCHULTZ , PW., TABANICO, J. Self, identity, and the natural environment. Journal of Applied Social Psychology, 2007. 37, 1219-1247.</ref>, Kellert, Felthous, 1985<ref>KELLERT, SR., FELTHOUS, AR. Childhood Cruelty toward Animals among Criminals and Noncriminals. Human Relations. 1985. 38: 1113 –1129. ISSN 0018-7267.</ref>), sociologové (např. Liedloffová, 2007<ref>LIEDLOFFOVÁ, J. Koncept kontinua: Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti. 1. vyd. Praha: Dharma Gaia, 2007. 176 s. ISBN: 978-80-86685-79-3.</ref>), spisovatelé (např. Undstetová, 1990)<ref>UNDSETOVÁ, S. Šťastné dny. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1990. 135. ISBN neuvedeno.</ref> aj. | ||
Pojem environmentální výchova se poprvé objevil v roce 1947 na konferenci IUCN. Ovšem teprve o 30 let později (na konferenci v Tbilisi 1977) jí byla věnována větší pozornost (formulace cílů, závazky pro členské státy atd.). | Pojem environmentální výchova se poprvé objevil v roce 1947 na konferenci IUCN. Ovšem teprve o 30 let později (na konferenci v [[Tbilisi Declaration|Tbilisi 1977]]) jí byla věnována větší pozornost (formulace cílů, závazky pro členské státy atd.). | ||
V současnosti je v některých státech realizace environmentální výchovy lepší, v jiných horší než u nás. Státy s tradičně lepší environmentální výchovou jsou Finsko, Švédsko, Dánsko, Norsko, Izrael. Státy s horší tradicí environmentální výchovy jsou například Kypr, Rumunsko, Maďarsko a další státy tzv. východního bloku. Komparace environmentální výchovy různých států provedená na základě státních dokumentů nebo osobních sdělení je dostupná v publikaci ''Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (2000).'' <ref>Srovnávání těchto dokumentů je ovšem zatíženo chybou – informace předávají především státní úředníci nebo ředitelé škol, kteří mají jednak zájem o to, aby právě jejich stát (jejich škola) v komparaci dopadla dobře, často nemají relevantní informace z praxe.</ref> | V současnosti je v některých státech realizace environmentální výchovy lepší, v jiných horší než u nás. Státy s tradičně lepší environmentální výchovou jsou Finsko, Švédsko, Dánsko, Norsko, Izrael. Státy s horší tradicí environmentální výchovy jsou například Kypr, Rumunsko, Maďarsko a další státy tzv. východního bloku. Komparace environmentální výchovy různých států provedená na základě státních dokumentů nebo osobních sdělení je dostupná v publikaci ''Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (2000).'' <ref>Srovnávání těchto dokumentů je ovšem zatíženo chybou – informace předávají především státní úředníci nebo ředitelé škol, kteří mají jednak zájem o to, aby právě jejich stát (jejich škola) v komparaci dopadla dobře, často nemají relevantní informace z praxe.</ref> | ||
Musíme si uvědomit, že realizace environmentální výchovy v jednotlivých státech je závislá na historicko-kulturním kontextu. Např. J. Goodalová do environmentální výchovy v Africe zařazuje témata „boj proti pytlákům“, „desertifikace“ apod., která by v českém kontextu neměla příliš smysl. | Musíme si uvědomit, že realizace environmentální výchovy v jednotlivých státech je závislá na historicko-kulturním kontextu. Např. J. Goodalová do environmentální výchovy v Africe zařazuje témata „boj proti pytlákům“, „desertifikace“ apod., která by v českém kontextu neměla příliš smysl. | ||
Tato skutečnost komparaci se zahraničím znesnadňuje. Vždy je proto vhodné sledovat (a případně kopírovat) jen obecný rámec, nikoli konkrétní přístupy a projekty. | Tato skutečnost komparaci se zahraničím znesnadňuje. Vždy je proto vhodné sledovat (a případně kopírovat) jen obecný rámec, nikoli konkrétní přístupy a projekty. | ||
Nejrozšířenějším obecně uznávaným rámcem je podle A. Naesse (1994) <ref name="NAESS"/> | Nejrozšířenějším obecně uznávaným rámcem je podle A. Naesse (1994) <ref name="NAESS"/> | ||
snaha o životní styl „našlapovat po zemi lehce“ (norsky: friluftsliv), který A. Naesse specifikuje takto: | snaha o životní styl „našlapovat po zemi lehce“ (norsky: friluftsliv), který A. Naesse specifikuje takto: | ||
Řádek 20: | Řádek 22: | ||
==Literatura a poznámky== | ==Literatura a poznámky== | ||
<references/> | <references/> | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Učebnice Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy]] | ||
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} | {{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} |