|
|
| Řádek 8: |
Řádek 8: |
|
| |
|
| == Bible a životní prostředí == | | == Bible a životní prostředí == |
| V bibli se píše: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: 'Ploďte a množte se a naplňte zemi. <br/> Podmaňte ji a panujte nad mořkými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe'." (Gn:1,27-28) Toto čteme na samém začátku Starého zákona, kde se pojednává o stvoření člověka | | V knize Genesis nalezneme dvě pasáže o stvoření člověka. První ukazuje člověka jako pána tvorstva, jenž byl stvořen k obrazu Božímu a jemuž bylo Bohem požehnáno, aby využíval rostliny a zvířata jako potravu, tedy aby využíval zemi a její dary ve svůj prospěch (srov. Gn:1, 27-28). Druhá pasáž ovšem popisuje akt stvoření poněkud jinak. Dočítáme se tu, že člověk byl stvořen jako "prach ze země", že byl stvořen z pouhé Boží lásky, ale že sám je to slabý tvor. V tomto druhém popisu stvoření člověk nevystupuje jako vládce nad přírodou, ale jako bytost závislá na vůli Boží, jako každý jiný tvor.(Gn:2,7) |
| jakožto pána nad ostatním tvorstvem. Dále se píše, že rostliny a zvířata mají sloužit jako potrava pro člověka a ještě,
| | Katolická církev po dlouhou dobu vycházela v pojetí přírody z první verze stvoření člověka. Takový výklad mýtu o stvoření byl navíc podpořen křesťanskou vírou v to, že Bůh do budoucna nepočítá se světem fyzického stvoření, neboť na pravé křesťany čeká život nebeský (viz Zj:10). Příroda tak byla pojímana jako něco, co člověk může a má využívat bez ohledu na negativní důsledky, které z toho plynou. |
| že žádné ze stvořených zvířat není člověku rovné. Tento popis stvoření a jiné pasáže jemu podobné v minulosti vedly k velké misinterpretaci křesťanského pojetí vztahu lidí ke zvířatům a životnímu prostředí. Takový výklad mýtu o stvoření byl navíc podpořen křesťanskou vírou v to, že Bůh do budoucna nepočítá se světem fyzického stvoření, neboť na pravé křesťany čeká život nebeský (viz Zj:10).
| | Jedním z prvních "ekologicky smýšlejících" praktiků katolické víry byl [http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_z_Assisi František z Assisi]. Sv. František pojal hned v počátcích svého obratu k Bohu celou přírodu jako Boží stvoření, jenž je v mnohém rovné člověku. Slunce, měsíc, ptáky na stromech i stromy nazýval bratry a sestrami a skrze ně a s nimi vzdával své díky Bohu. Ve známé modlitbě ''Chvalozpěv na stvoření'' mluví o bratru slunci, sestře luně, o bratru větru, sestře vodě a také o matce Zemi, "která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu." To všechno považoval za důkaz Boží lásky a skrze to všechno chtěl Boha chválit. |
| Na druhou stranu však ve Starém zákoně nalezneme i druhou pasáž o stvoření člověka, stojící hned za tou první, ovšem s poněkud jiným náladěním. Dočítáme se tu totiž, že člověk byl stvořen jako "prach ze země" (Gn:2,7), že byl stvořen z pouhé Boží lásky, ale že sám je to slabý tvor. V tomto druhém vysvětlení stvoření tedy člověk již nevystupuje jako vládce nad přírodou, ale jako bytost závislá na vůli Boha, jako každý jiný tvor. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Sokol Jan Sokol] ve své stati ve sborníku Demokracie a ústavnost hovoří o tomto ponechání dvou kontradiktorických příběhů stvoření vedle sebe jako o velké odvaze starozákonních učenců, jako o přístupu, který je pluralitní a tím podnětný. Právě mnohé dvojznačnosti v bibli, včetně této nejzásadnější (jde tu o charakteristiku člověka v jeho celkovosti), považuje Sokol za důvod, proč je bible stále tak živou knihou.
| | V současnosti se rovněž začalo upozorňovat na mnohé pasáže Starého i Nového zákona, které potvrzují jak spiritualitu sv. Františka, tak současné "zelené tendence". Člověk je zde v pozici toho, kdo je stvořen jako ochránce či správce ostatního stvoření, kdo s ním má soucítit a starat se o něj: "Spravedlivý cítí i se svým dobytkem." (Př 12:10) "Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej spolu s ním." (Dt:22,4) "Když přijdeš cestou na ptačí hnízdo s holátky nebo s vejci, s matkou sedící na holátkách nebo na vejcích na nějakém stromě nebo na zemi, nevezmeš matku od mláďat." (Dt: 22,6) apod. |
| Dále pak ve Starém i _Novém zákoně nalezneme mnohé příklady, které navazují na myšlenku, že člověk je nejvyšším z tvorů, ale uchovávají v sobě i jeho druhou podstatu. Člověk je v pozici toho, kdo má soucítit s ostatním stvořením, kdo se má starat o ostatní stvoření, má být jeho ochráncem: "Spravedlivý cítí i se svým dobytkem." (Př 12:10) "Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej spolu s ním." (Dt:22,4) "Když přijdeš cestou na ptačí hnízdo s holátky nebo s vejci, s matkou sedící na holátkách nebo na vejcích na nějakém stromě nebo na zemi, nevezmeš matku od mláďat." (Dt: 22,6)
| |
| Jedním z velkých praktiků soucitného přístupu k přírodě byl [http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_z_Assisi František z Assisi]. Sv. František chápal celou přírodu jako Boží stvoření. Slunce, měsíc, ptáky na stromech i stromy nazýval bratry a sestrami a skrze ně vzdával své díky Bohu. Ve známé modlitbě mluví o bratru slunci, sestře luně, o bratru větru, sestře vodě a také o matce Zemi, "která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu." To všechno považoval za důkaz Boží lásky a skrze to všechno chtěl Boha chválit. Dnes stále fungují řádové komunity, u nás např. františkáni či kapucíni, které vykovávají řeholní život v duchu Františkova "bratrského společenství se všemi tvory" (viz např. http://www.kapucini.cz/). | |
| | |
|
| |
|
| == Ekologické tendence v teologii == | | == Ekologické tendence v teologii == |