Regionální nerovnosti v Česku: Porovnání verzí

V roce 2019 byla hrubá mediánová měsíční mzda v Česku 30 158 Kč, plat 36 433 Kč (zjednodušeně řečeno je plat vyplácen ve státní sféře a veřejné správě, mzda v nestátním sektoru)  (<nowiki>https://app.powerbi.com/view?r=eyJrIjoiZjNlMDY4MjctOWY4ZS00OTk1LWE5OTktYjgwZDYxYzk5YjI1IiwidCI6ImM5ZmU1YTU4LTE0OTQtNDU3Zi04ZTQ2LTE1Njg5OTkzZmExZCIsImMiOjh9</nowiki>). Mediánový plat se ve všech krajích pohyboval v rozmezí 34 230 Kč (Zlínsky a Pardubický kraj) až 36 794 Kč (Plzeňský kraj). Zásadně vyšší platy byly pouze v Praze (42 530 Kč). S výjimkou Prahy nejsou rozdíly v  platech mezi kraji příliš velké. V mzdové (převážně soukromé) sféře jsou rozdíly o něco vyšší. Nejnižší mzdy byly v Karlovarském kraji (27 379 Kč), nejvyšší mimo Prahu pak 31 950 Kč ve Středočeském kraji. V Praze byly mediánové mzdy 36 054 Kč. Z těchto dat vyplývá, že příjmy ve státní a veřejné sféře byly vyšší než v mzdové. Průměrné příjmy jsou o něco vyšší, ale mediánová hodnota lépe vypovídá o stavu ve společnosti. Zatímco na průměrné příjmy nedosáhnou cca 2/3 zaměstnanců, mediánový nebo vyšší příjem má přesně 50 % z nich.

Zajímavým příspěvkem do diskuze o mzdách je koncept důstojné mzdy (<nowiki>https://www.dustojnamzda.cz/</nowiki>). Ta je definována jako ''„…odměna za práci za běžnou pracovní dobu, která pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard''.“ Její hodnota 32 438 Kč, v Praze dokonce 37 987 Kč, což zohledňuje především výrazně vyšší náklady na bydlení. V mzdové sféře tak mediánová mzda nedosahuje v žádném kraji důstojné mzdy, naopak v platové ano.

Jelikož část příjmů domácností nepochází z mezd, ale z důchodů či dalších sociálních plateb a jiných příjmů, je užitečné se zaměřit na míru čistého disponibilního důchodu, tedy průměrných čistých finančních příjmů na jednoho člena domácnosti. V roce 2019 se pohyboval v rozpětí od 17 997 Kč měsíčně v Ústeckém kraji do 21 545 Kč v kraji Středočeském. Výjimku z tohoto rozpětí tvořila opět Praha s 27 079 Kč měsíčně (<nowiki>https://www.czso.cz/documents/10180/127421822/320198193102.xlsx/7c8574ab-11b4-4be7-88bf-caa97039bd00?version=1.1</nowiki>).

V druhé polovině druhé dekády 21. století byla nezaměstnanost v Česku nízká, např. v roce 2019 se pohybovala v rozmezí od 1,9 % (Praha) po 4,4 % (Moravskoslezský kraj). V reakci na pandemii covid-19, hospodářský propad a protipandemická opatření nezaměstnanost roste. Aktuálně se pohybuje v rozmezí 3,2 % (Pardubický kraj) až 5,9 % (Karlovarský kraj) (viz Obrázek 2). Je zajímavé, že v Pardubickém kraji stoupla z původních 2,2 % pouze o 1 %, zatímco v Karlovarském kraji vzrostla z 2,7 % o 2,2 % (<nowiki>https://www.czso.cz/documents/10180/148053668/320198203102.xlsx/287b5d2d-b4b7-4237-a424-d0fd4b65194b?version=1.1</nowiki>).

Dojížďka za prací ovlivněna nabídkou práce a jejím ohodnocením na jedné straně a vzdáleností a možnostmi dopravy na straně druhé. Výzkum Erlebach a kol. (2019) na datech Českého statistického úřadu z roku 2011 ukazuje intenzitu dojížďky za prací v Česku a socio-ekonomicky definované periferie. Krajská města tvoří regionální centra, do kterých se dojíždí z okolí. Periferní obce se vyskytují velmi často právě na hranici krajů. Obrázek 3 dobře ilustruje dojížďku (i centralizovanou orientaci dopravní sítě) v rámci Čech do Prahy. Naproti tomu jsou vazby mezi moravskými centry intenzivnější a celkově je Morava spíš polycentrická. V Čechách jsou zajímavým úkazem Karlov Vary, které jsou minimálně napojeny dojížďkou na další regionální centra a zároveň takřka nejsou centrem dojížďky za prací z jihu a západu (částečně kvůli vojenskému újezdu na západ od města).