Vliv střelby ze vzduchových pistolí na životní prostředí: Porovnání verzí

[[Soubor:Air-gun-pellets.jpg|náhled|Různé druhy diabolek]]

Střelba ze vzduchových zbraní se provozuje ve formě rekreační střelby, sportovní střelby, cvičné střelby nebo také k lovu drobné zvěře. V České republice legislativa povoluje volný prodej těchto zbraní od 18 let, pouze však se silou napájení do maximálně 16 J. Tato síla umožňuje lov a likvidaci drobných hlodavců. Díky své dostupnosti jsou vzduchové pušky velmi oblíbené zejména mezi rekreačními střelci, neboť k jejich pořízení není potřeba vlastnit zbrojní průkaz. V některých zemích (např. [[w:cs:Polsko|Polská republika]]) jsou od 18 let volně prodejné vzduchové zbraně i se silnějším napájením, než 16 J. Silnější vzduchová puška již může sloužit i sportovním střelcům či lovcům divoké zvěře. Výhodou je především přesnost a velmi tichý výstřel. Střelba ze vzduchových pušek se může provozovat jak v interiéru, tak v exteriéru. V současné chvíli neexistují žádné masově pořádané akce, které by ve volné přírodě shromažďovali velký počet střelců  (např. více jak 100).  Z podstaty  se  tedy  jedná o volnočasovou aktivitu, kterou provozují jednotlivci a k její realizaci není potřeba většího počtu osob.<ref>{{Citace monografie

| příjmení =  

}}</ref>

Vzhledem k tomu, že se střelba ze vzduchových pušek provozuje ve velké míře na loukách, v lesích a obecně v přírodě, nastává otázka, do jaké míry tato činnost životní prostředí poškozuje. Důležité je věnovat pozornost zejména vlivu olověného a bezolovnatého střeliva. V případě vnitřních střelnic je riziko pro životní prostředí v podstatě nulové. Veškeré olovo, které je uvnitř vnitřní střelnice vystřeleno, je zachycováno a později recyklováno. V případě venkovních střelnic už odpověď tak jednoznačná není. Ve většině případů však platí, že jsou venkovní střelnice součástí upraveného terénu a veškeré střely jsou zachycovány v hliněném valu. Nejdůležitějším faktorem je kyselost či zásaditost půdy. Po 40 letech provozu střelnice olovo nepronikne do zásadité půdy hlouběji, než 30 cm. Je tedy zřejmé, že i na střelnicích, které jsou vybudovány na kyselé půdě, je možné tomuto úniku olova zamezit právě použitím alespoň tenké vrsty zásadité půdy.<ref name=":1">{{Citace monografie

| příjmení = Ďurža

Vzhledem k tomu, že je střelba ze vzduchových pušek provozována na střelnicích jen minimálně, největší pozornost je třeba věnovat střelbě ve volné přírodě a při lovu drobných hlodavců. Tam platí stejné zásady i problémy, jako při střelbě na brokových střelnicích v otevřeném prostoru. Kvůli škodlivým dopadům výskytu olova v půdě byly provedeny mnohé výzkumy, které hledaly alternativní střelivo.<ref name=":0" /> Testován byl například [[w:cs:zinek|zinek]], [[w:cs:měď|měď]], [[w:cs:wolfram|wolfram]] nebo [[w:cs:bismut|bismut]]. Většina z nich však může být toxická či dokonce jedovatá, nebo mají nevyhovující vlastnosti z hlediska balistiky. Jedinou přípustnou alternativou by mohla být ocel. Bohužel jsou ocelové náboje od mnoha majitelů lesů zakázána, neboť pronikají do kmenů stromů, kde poškozují dřevo. Při zpracování stromů následně ocelové náboje ničí dřevorubecké nástroje. V současné době probíhají další výzkumy, které se zabývají hledáním vhodného alternativního materiálu pro výrobu nábojů.<ref name=":1" />

Většina využívaných vzduchových pušek dokáže po zalomení hlavně (nabití) vystřelit pouze jeden náboj. Poté je střelec nucen znovu zalomit hlaveň a vložit do komory jedna diabolka. Tento princip velmi snižuje výsledný počet vystřelených diabolek a broků. Při provozování airsoftu jeden střelec vystřelí během jedné sportovní akce v průměrů 1500 plastových kuliček. Při provozování rekreační či sportovní střelby ze vzduchových pušek je počet vystřelených diabolek několikanásobně menší. Střelec ze vzduchové pušky je během jedné hodiny schopen smysluplně vystřelit maximálně 200 diabolek. Při provozování rekreační, sportovní a lovecké střelby ze vzduchových pušek nedochází k žádnému pořádání masových akcí. Zpravidla se jedná o účast jednoho nebo dvou střelců. Při pořádání airsoftových zájmových akcí, kde se jako střelivo využívají plastové kuličky, je průměrná účast 200 střelců. Na takové akci může být během jednoho dne vystřeleno až 200 000 kuliček. V porovnání s problematikou airsoftu, které se na portálu Enviwiki věnoval jiný autor, je tedy negativní vliv střelby ze vzduchových pušek zanedbatelný. Mnohem vyšší riziko pro životní prostředí představuje masová účast lidí na střeleckých akcích v přírodě, než střelba samotná. Přestože je míra rizika ohrožení životního prostředí střelbou ze vzduchových pušek velmi malá, existují výzkumné týmy, které se snaží najít vhodnou alternativu olovnatých diabolek a broků. Věřím, že se v brzké budoucnosti dočkáme alternativy, která bude vyhovující z hlediska toxicity i balistických vlastností.

<references />

*{{Citace elektronického periodika

| příjmení = Macek

}}

[[Kategorie:Sport a životní prostředí]]