Pobřežní kulturní centrum Engøyholmen: Porovnání verzí

== Východisko pro záčátek podnikání ==

Pro provoz Kulturního centra bylo nezbytné zachránit budovu doku, tvořeného dvěma spojenými budovami na malém ostrově. Dok byl původně sušárnou ryb (herynků). Budova byla postavena roku 1835 tradičními metodami, ale ve spěchu, jen proto, aby sloužila svému účelu, a k její stavbě tak bylo využito dřevo, které zrovna bylo po ruce (například kýly, stěžně z lodí). Spěchu bylo v té době zapotřebí, protože došlo k velkému nárůstu lovu ryb, které musely být rychle zpracovány. Nepředpokládalo se, že budova vydrží dlouho; jakmile byli herynci vyloveni, boom skončil. Poté byly v budově ještě zpracovávány ančovičky a po nich baleni humři. Už v letech 1960–70 budovy přestaly být využívány, byly ponechány svému osudu, a postupně se rozpadaly. Nevládní organizace převzala budovy v r. 1989, v roce 1990 byla založena nadace, došlo k první rekonstrukci obou domů, a v roce 1992 začal první školní projekt.

Halvor Fottland zde byl od samého začátku, ne po celou dobu, ale je jedním ze zakladatelů. Byl členem Společnosti pro ochranu norských starých památek, a Pobřežní federace (Coastal Federation), která má skupiny po celé zemi, a taky ve Stavangeru. Je to organizace mladých lidí založená pro ochranu historických plavidel v pobřežním prostředí. Majitel budov požádal město, aby povolila zboření budovy, chtěl zde postavit moderní apartmány (12 apartmánů na ostrově). Organizace starající se o historické budovy (Antiquat) ale nedovolila budovy zlikvidovat, protože to je kulturní dědictví. Řekla tehdy majiteli: pokud nám je ale prodáte, tak o tom můžeme diskutovat. Městská správa tyto dvě strany dala dohromady, potkali se v její kanceláři, založili nadaci, jejímž úkolem bylo získat budovy a použít je pro ochranu kulturního dědictví a jako prostředek sociální práce. Majitel je pak této nadaci prodal za 1 norskou korunu, a na základě toho mu bylo dovoleno postavit apartmány v budově vedle. Pak se ale změnila finanční situace a hlavně klesl zájem o stavbu nákladných bytů. Majitel následkem toho prodal celý ostrov obci.

== Nápad a originalita ==

Tento „podnik“ vznikl na základě činnosti neziskové organizace, motivací byl zájem jejích členů o kulturní dědictví související s rybolovem a obživou v přímořských oblastech. Proces jeho ustavení tedy probíhal zcela na základě inciativy „zdola“. Důsledné hledání možností, jak svou vizi uskutečnit, pak přineslo ovoce: příležitosti, které se objevily, mohly být plně využity, a představy zakladatelů naplněny.

== Předpoklady udržitelnosti podnikání ==

Základem „podnikání“ je vzdělávací projekt, který je financován jako sociální podpora od státu a ze soukromých zdrojů. Podpora od státu směřuje k „podpořeným osobám“, to ale umožňuje též pracovat na rekonstrukci lodí a žádat o další zdroje na tuto práci. Počet klientů (20 týdně) je stálý, vedle těch „uspokojených“ existuje čekací listina, protože stávající kapacity jsou naplněny a nedostatek řemeslníků, kteří by asistovali při práci, je nedovoluje zvýšit (dnes mají jen 1 stavitele lodí, tak nemají kapacity pro přijímání dalších učňů, ale mívali 2 stavitele a k nim 2 učně). Díky této rovnováze je rozpočet Centra stabilní, i když místní školy v poslední době chtějí ušetřit a méně problémové žáky si ponechávají kvůli státní podpoře sami. Do Centra tak docházejí stále těžší případy.

== Rozvíjené dovednosti ==

Pracovníci dodržují několik pedagogických zásad: všichni účastníci kurzů musí být vždy podporování pozitivně (nikdy nejsou trestáni); dělají jednoduché manuální práce – takové, které zvládají; dosáhnou vytčeného cíle a mají pak radost z výsledku; jde o smysluplnou činnost – stávají se součástí toho, co se dělá v Centru pro obec a kulturu; vidí souvislosti, například s matematikou (musí dělat základní výpočty a řešit geometrické úlohy). Cílem je děti integrovat, a to často vyžaduje práci na principu: 1 pracovník se věnuje 1 dítěti; úkolem pedagogů je děti aktivovat: někteří mají složité diagnózy, mají také různé medikace.

=== Externí odkazy ===