Truhlářství - Mikuláš Bilík: Porovnání verzí

P. Mikuláš Bilík se specializuje na zakázkovou výrobu ze dřeva - kuchyňské linky, nábytek, vestavěné skříně, schody, vrata a ploty. Dále vyrábí i zahradní domky, pergoly, přístřešky, pískoviště, záhonové obruby a pokládá dřevěné a plovoucí podlahy včetně palubkových. Tím jeho výčet činností ovšem ani zdaleka nekončí. V truhlářství nabízí i služby spojené se stavebně truhlářskou výrobou, počínaje výrobou interiérového vybavení od podlah přes veškeré zařízení –nábytek až po dřevěné obklady, schodiště..atd.  

== Východisko pro záčátek podnikání ==

Historie firmy je pravým obrazem začátku podnikání mnoha šikovných českých řemeslníků, kteří se nebály postavit na vlastní nohy. I pan Mikuláš Bilík st. se před revolucí živil zcela jinak a dřevovýrobu měl jen jako koníčka, kterým si příležitostně přivydělával na tzv. melouchách. Nicméně, jakmile se poměry v Čechách změnily a příležitost nabídla otevřít si vlastní dílnu, pan Bilík nezaváhal a truhlařina se tak rázem stala hlavním zdrojem jeho obživy. Mikuláš Bilík ml. k této době ještě dodává: „V té době táta určitě nezkoumal, zda je trh truhláři nasycen nebo nenasycen, věděl, že to chce dělat. V té době to byla taková vesnická záležitost – v každé vesnici byl truhlář, nějaký klempíř, autoopravář a tak. Prostě když někdo něco umí, tak to prostě zkusíš dělat. A to byl i případ našeho táty.“

V truhlářství je originalita samozřejmě důležitá, ale dle pana Bilíka ml. to není jen o jednotné myšlence, ale o tom, jakým způsobem dokážete lidem poradit: „Když přijdu k zákazníkovi, tak automaticky vidím, jak by se daná zakázka dala udělat a snažím se lidem v tomto ohledu co nejvíce poradit. Pak už jen záleží, zda zákazníci akceptují mou cenu. Snažím si udržet loajální zákazníky, bohužel to je v ČR těžké. Myslíte si, že jste zákazníkovi vyšel maximálně vstříc a že Vás tedy využije i pro další zakázky - pak Vás ale přebije cena ostatních – ovšem na úkor kvality. Loajalita tady neexistuje.“

Své kreativitě pouští pan Bilík uzdu zejména při výrobě individuálních zakázek, jako jsou hračky pro děti na dětská hřiště. I když i od této práce pomalu upouští: „Už přestávám být jako na začátku, kdy bych se mohl označit snad i za přemotivovaného podnikatele, který za každou cenu hledal díry na trhu. V současnosti mi záleží zejména na tom, abych měl svůj klid. Období, kdy jsem si chtěl něco dokazovat, mám dávno za sebou. Dřív to ale tak nebylo. Bral jsem prakticky každou zakázku, a to i ty které ostatní nechtěli dělat, snažil jsem se najít místo v diáři pro každého zákazníka. Pro mě to byla výzva. Teď již tu potřebu tvořit nemám, a nebo jsem možná našel kreativitu v něčem jiném.“

Pan Bilík si nikdy nemusel brát úvěr a je tomu rád. Nicméně potřeba prvopočáteční investice a pak následná reinvestice finančních zdrojů zbrzdila rozvoj jeho podnikání na několik let. On sám toto charakterizuje jako jednu z největších úskalí truhlařiny. Dalším negativem v jeho podnikání se bezkonkurenčně stal styk s úřady. Sám na toto téma uvádí: „Vše je zbytečně složité a zdlouhavé, podnikatel se nemůže orientovat při své podnikatelské činnosti v neustále se měnících zákonech, paragrafech a nařízeních. Nikde není žádná pomoc, nikdo nic nevysvětlí, ale hlupáka, protože neumím vyplnit formulář, ze mě udělají bez mrknutí oka. Navíc se neustále mění normy a to i v průběhu roku, takže i při svém malém podnikání si musím platit účetního, který mi vše zpracuje. Sám nejsem schopen tu agendu uhlídat. V tomto je drobné podnikání složité. Bylo by příjemné, kdyby tyhle věci byly zjednodušené např. pro podnikatele, které to opravdu dělají v malém a nemají žádné zaměstnance. Ale v současnosti je toho opravdu hodně a nese to mnoho plateb okolo.“

V začátku podnikatelské činnosti neměl pan Bilík sestavený žádný podnikatelský plán a na toto téma uvádí: „Nějaký řádný podnikatelský plán snad u malého podnikání ani nejde sestavit. To je možné v případě rozjezdu velkých podniků, kde jsou jasně daná vstupní kritéria, víme kolik stojí vstupy, jaká je poptávka a kolik bude stát např. doprava. Ale v momentě, kdy rozjíždím živnost, tak toto nepřichází v úvahu. Prostě si vezmeme hodinovou taxu, nutné odvody a z toho pak vycházíme. Víme, kolik si musíme vydělat, abychom se uživili, a tolik potom pracujeme. Není v tom nic složitého.“

Na otázku zda je možné expandovat s jeho podnikem na širší trhy či podnik zvětšit pan Bilík odpověděl negativně: Mám malý podnik a plán expandovat nemám. Chci zůstat v této velikosti. Dřív jsem měl zaměstnance, se kterými jsem dělal a snažil se o rozšíření. Bohužel to ale nebylo přínosem. Zjistil jsem totiž, že mít zaměstnance je pro malého podnikatele finančně velice náročná věc, kterou si málo kdo z nás může dovolit. V jeden okamžik jsem měl pocit, že jsem v ustavičném stresu a hledám kde pro své zaměstnance seženu práci, abychom se všichni dokázali uživit. A když byl zaměstnanec nemocný, to jsem se mohl rovnou sebrat, jít do dílny a vydělávat jen na něho. Ztrácelo to tak pro mne význam. Nehledě na to, že jakmile jsem měl zaměstnance, začaly k nám chodit kontroly z nejrůznějších úřadů. I když bych ale pominul finanční náročnost zaměstnaneckého poměru, tak musím konstatovat, že v dnešní době je velice těžké najít svědomité, pracovité lidi, kteří by byli schopní pracovat v oboru. To je další veliký problém našeho řemesla. Jinak co se týče dalšího rozšíření, jistě by to bylo možné, ale byla by nutná další velká finanční investice. To je pro mě teď nepředstavitelné, i když je jistě vždy možné jít do rizika, vzít si půjčku a rozjet to ve velkém. To je ale na individuálním přístupu každého z nás. “

„Mám velice kladný vztah k obci a mám zájem, aby to u nás bylo hezké. Snažím se, aby náš provoz nijak nenarušoval životy ostatních v obci či měl negativní vliv na prostředí. Proto jsme se rozhodli např. i upravit provozní dobu dílny – začínáme až v 8.00 a končíme relativně brzy. Do obce navíc vyrábíme mobiliář, a to vždy jen za nákladové ceny.  

 

Záleží nám i na životním prostředí a proto jsme se rozhodli pro šetrnou likvidaci odpadu, která souvisí s výrobou. Hlavním odpadem jsou u nás piliny. Proto jsme u nás zavedli pilinový kotel, kterým pak zpětně vytápíme dílnu. Z mého pohledu je tohle to nejekologičtější a i ekonomicky rozumné řešení.  

„Dělat poctivě, dělat to dobře a neustále se vzdělávat, zajímat se o novinky, tak aby byl člověk schopný konkurovat ostatním. Po čase se to jistě rozjede, protože se Vám lidé začnou vracet.  

 

„Specificky v truhlařině je těžké začínat. Např. zedník potřebuje jen málo finančně náročné vybavení a může jít zdít. V truhlařině, ale potřebujete drahé vybavení. V tomto jsou začátky truhlařiny složité.„

Truhlářství Bilík má pevné základy, jejichž neodmyslitelnou esencí je právě venkov. Pan Bilík si život ve městě nedokáže představit a i když měl v životě již mnoho zajímavých podnikatelských příležitostí, o stěhování do větších aglomerací nechce ani slyšet. Venkov je pro něj stylem života a místem kde chce podnikat. Příjemným aspektem podnikání na venkově je dle pana Bilíka i spolupráce s okolními malými podnikateli: „úzce spolupracuji s místním živnostníky a podnikateli - je nás asi 10, kteří se svými činnostmi výborně doplňujeme a dohazujeme si zákazníky. Jsou to buď kamarádi, nebo jsme na sebe přišli v průběhu podnikání a náš vztah se postupem času vyvinul. Mnohým z nich můžu věřit a mám pocit, že podobné vztahy mezi podnikateli nejsou možné ve městě.“

Truhlářství své činnosti pravidelně inzeruje a propaguje. Dříve pro reklamu využival p. Bilík místní plátky a tištěnou inzerci, v současné době však plně přešel na internetovou reklamu. Webové stránky společnost zviditelnily ve městech a dopomohly k mnoha zakázkám. Důležité je však pro truhlářství zejména předávání ústní reference mezi zákazníky.