Byrokraté, editor
1 523
editací
bez shrnutí editace
(Založena nová stránka s textem „ '''Globální mozek''' je hypotetická konstrukce, která se skládá z širokého konceptu témat a teorií. Tyto, ač často nejednotné je možné form…“) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Globální mozek''' je hypotetická konstrukce, která se skládá z širokého konceptu témat a teorií. Tyto, ač často nejednotné je možné formulovat do následující definice: ,,globální mozek je metaforickým vyjádřením globální informační sítě, která představuje „mozek“ společnosti.".<ref name=":0">http://is.muni.cz/th/57170/ff_b/</ref> Přičemž předpokladem této hypotézy je chápání globalizované společnosti jako komplexního superorganismu, který má podobné funkce | '''Globální mozek''' je hypotetická konstrukce, která se skládá z širokého konceptu témat a teorií. Tyto, ač často nejednotné je možné formulovat do následující definice: ,,globální mozek je metaforickým vyjádřením globální informační sítě, která představuje „mozek“ společnosti.".<ref name=":0">http://is.muni.cz/th/57170/ff_b/</ref> Přičemž předpokladem této hypotézy je chápání globalizované společnosti jako komplexního superorganismu, který má podobné funkce jako organismus živý. Globální mozek je tedy „orgánem“ kolektivní inteligence informační či spíše znalostní společnosti.<ref name=":0" /> | ||
Původ myšlenky se datuje do období starověkého Řecka, v němž vznikla představa, že lidstvo může být chápáno jako komplexní sociální systém neboli tzv. superorganismus. Tedy organismus, který se skládá z množství dalších organismů, jež v něm přestávají zčásti nebo úplně fungovat jako samostatné entity ale vytváří jednotný svébytný celek superorganismu.<ref>Börner, K., Dall'Asta, L., Ke, W., & Vespignani, A. (2005). Studying the emerging global brain: Analyzing and visualizing the impact of co‐authorship teams.''Complexity'', ''10''(4), 57-67.http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/cplx.20078/epdf</ref> Koncepce superorganismu úzce souvisí se systémovou teoriií. V této perspektivě jsou lidé nahlíženi jako analogie nervových buněk, které jsou navzájem propojeny komunikační kanály a souhrnně tedy vytváří globální mozek.<ref>[[:en:Global_brain|https://en.wikipedia.org/wiki/Global_brain]]</ref> Tato filozofie poukazuje na možnost, že se dílčí poznání spojuje v souhrnný celek z něhož má prospěch - a zároveň ho vytváří - jak jednotlivec, tak společnost. Teorie globálního mozku souvisí se systémovou teorií. V rámci ní mají systémy své prvky, tyto prvky pak mají mezi sebou vztahy. Prvek je vždy to, co funguje pro systém jako dále nerozložitelná jednotka na zvolené analytické úrovni. V časové perspektivě je prvkem i časová událost. Všechny systémy mají určitou mírou sebereference (autopoiesis); jedná se o určitou formu odkazu k sobě samému, přeneseně je to něco jako zpětná vazba. Systém sám sebe učí na základě zkušeností ze svého prostředí. Funguje to i na úrovni odkazu sama k sobě. | Původ myšlenky se datuje do období starověkého Řecka, v němž vznikla představa, že lidstvo může být chápáno jako komplexní sociální systém neboli tzv. superorganismus. Tedy organismus, který se skládá z množství dalších organismů, jež v něm přestávají zčásti nebo úplně fungovat jako samostatné entity ale vytváří jednotný svébytný celek superorganismu.<ref>Börner, K., Dall'Asta, L., Ke, W., & Vespignani, A. (2005). Studying the emerging global brain: Analyzing and visualizing the impact of co‐authorship teams.''Complexity'', ''10''(4), 57-67.http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/cplx.20078/epdf</ref> Koncepce superorganismu úzce souvisí se systémovou teoriií. V této perspektivě jsou lidé nahlíženi jako analogie nervových buněk, které jsou navzájem propojeny komunikační kanály a souhrnně tedy vytváří globální mozek.<ref>[[:en:Global_brain|https://en.wikipedia.org/wiki/Global_brain]]</ref> Tato filozofie poukazuje na možnost, že se dílčí poznání spojuje v souhrnný celek z něhož má prospěch - a zároveň ho vytváří - jak jednotlivec, tak společnost. Teorie globálního mozku souvisí se systémovou teorií. V rámci ní mají systémy své prvky, tyto prvky pak mají mezi sebou vztahy. Prvek je vždy to, co funguje pro systém jako dále nerozložitelná jednotka na zvolené analytické úrovni. V časové perspektivě je prvkem i časová událost. Všechny systémy mají určitou mírou sebereference (autopoiesis); jedná se o určitou formu odkazu k sobě samému, přeneseně je to něco jako zpětná vazba. Systém sám sebe učí na základě zkušeností ze svého prostředí. Funguje to i na úrovni odkazu sama k sobě. | ||