Ekologická utopie: Porovnání verzí

Etymologický původ slova utopie nacházíme v řečině ''(ú, „ne“ a topos, „místo“ – „neexistující místo“)''<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html</ref>, jeho používání se datuje od vydání (1516) stejnojmenné knihy [[w:cz: Thomas More|Thomase Mora]]. Žánr je však mnohem starší. Jako první utopické dílo bývá označována Platónova Ústava. Můžeme říci, že pravděpodobně každá utopie v sobě zahrnuje ekologické prvky (zabývá se vztahem společnosti a jejího prostředí), liší se jen míra zájmu, kterou prostředí a ostatním organismům přikládá. Značná část utopických děl klade důraz především na ideální společenské zřízení a nezabývá se podrobně vztahy mezi ním a ostatními abiotickými a biotickými faktory.

Ekologická utopie se tak používá jako název pro ten druh utopie, který akcentuje nové směry interakce mezi společností a přírodou. Tento směr tak v současnosti reaguje zejména na současný dualistický vztah a rozpor mezi přírodou a společností v západní kultuře, přičemž se ve svých imaginacích ideálního stavu obrací k předprůmyslové společnosti, popř. prvotní pospolitosti nebo nachází inspiraci u mimoevropských společenství.

 

Mezi protagonisty žánru patří např. americký spisovatel Jack Vance, který ve své novele Rumfuddle<ref>http://www.abebooks.com/Best-Jack-Vance-Rumfuddle-Moon-Moth/7486386999/bd</ref> (1973) nabízí zajímavou fikci paralelního časoprostoru, kde popisuje kontrast mezi zemí v její původní nezničené formě, tak její opak v podobě zdevastované krajiny. Snění o ''zelenější budoucnosti'' a představa ideálního (nebo aslespoň lepšího) stavu a snaha o jeho dosažení je pak příčinou vzniku environmentálních hnutí, filozofií i zelených politických stran.