Kulturní ekologie: Porovnání verzí

Kořeny kulturní ekologie nalézáme již v terénních výzkumech kulturních oblastí Ameriky, které provedli v prvních desetiletích 20. století Alfred Louis Kroeber a Clark David Wissler. Za zakladatele kulturní ekologie je považován Julian Haynes Steward, který ve 30. letech zkoumal vliv přírodního prostředí na životní způsob indiánských kmenů.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html</ref> Ve svém díle ''Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution'' položil základy kulturní ekologie jako vědní disciplíny. Předmět studia kulturní ekologie pak vymezuje jako studium těch procesů, probíhajících v rámci určité kultury, které byly vyvolány potřebou adaptace na přírodní prostředí. Přičemž toto prostředí chápe jako důležitý, nikoli však absolutně determinující faktor. Kulturní a přírodní vývoj jsou v jeho pojetí spíše dva odděleně probíhající procesy, které se více či méně ovlivňují. Stewadova výzkumná metoda spočívala ve třech krocích, můžeme je popsat následovně:

1) Zkoumání přírody, kultury, technologií a způsobů, kterými využívají prostředí.

2) Poznání specifických kulturních rysů, které se vztahují k danému způsobu interakce s okolním prostředí.

3) Zkoumání jak ty aspekty, které jsou přímo ovlivněné přírodními specifiky, ovlivňují rysy další (politické uspořádání, náboženství, instituce).

Stewardův přístup, který dobře zapadl do doby počátku environmentálního hnutí, ovlivnil řadu ekologů, antropologů i archeologů druhé poloviny dvacátého století.  

Kulturně ekologické přístupy a výzkumy neušly kritice. Byly obviňovány především z kladení přílišného důrazu na vliv přírodního prostředí na kulturu (''environmentálního determinismu''); posléze čelily také výtkám ze stran politické ekologie, které byly vzneseny jako reakce na zanedbání vlivu širších geopolitických vazeb při studiu lokálních systémů.