Sociální ekologie
To, co skutečně definuje sociální ekologii jako ekologii "sociální", je její rozpoznání často přehlíženého faktu, že totiž téměř všechny současné ekologické problémy vychází z hluboce zakořeněných problémů sociálních. A naopak, současné ekologické problémy nemohou být dostatečně pochopeny, tím méně vyřešeny, bez rozhodného vypořádání se současnými společenskými problémy. Jedná se, kromě jiných, o konflikty ekonomické, etnické, kulturní a genderové, které jsou jádrem nejvážnějších ekologických výkyvů, kterých jsme dnes svědky, samozřejmě kromě těch způsobených ekologickými katastrofami.
Zdroje:Editovat
Bookchin,Murray: Co je sociální ekologie?, nakladatelství APress v edici Texty, leden 2002 (původní vydání A-kontra, 2001 a Sedmá Generace, 2000)
Murray Bookchin, Ecology and Revolutionary Thought, (Ekologie a revoluční myšlení), původně vydáno v ekoanarchistickém časopise New Directions in Libertarian Thought (září, 1964), a později vydáno v knize Post-Scarcity Anarchism (Berkeley: Ramparts Press, 1972; znovuvydáno v Montrealu: Black Rose Books, 1977). Vyjádření "etiky doplňování" je z knihy The Ecology of Freedom (Ekologie svobody) (San Francisco: Cheshire Books, l982; upravené vydání v Montrealu: Black Rose Books, 1991).
Čtení ze sociální ekologie, 10. část: Roland Barthes (1915 - 1980), Psáno pro časopis ERA 21.
Bohuslav Blažek: Venkov, města, média; Praha, SLON 1998. In: Kalvoda H., 1999: Sociální ekologie v kostce. Recenze.
Biehl, J., Staudenmaier, P. (1999): Ekofašismus. Poučení z německé zkušenosti. Olomouc, Votobia, 101 stran. In: Klepárník, V. (2001): Recenze.
Svršek, J. (2004): "Völkisch" spiritualita: Rudolf Bahro. In: Ekofašismus (3), Natura PLUS, číslo 6/2004.