Enviwiki

Open Educational Resources

Verze z 13. 11. 2020, 11:16, kterou vytvořil Korhonova (diskuse | příspěvky) (→‎Definice)

Open Educational Resources (OER) jsou organizacemi Commonwealth of Learning (COL, mezivládní organizace Commonwealth of Nations specificky zaměřené na „otevřené a distanční vzdělávání“) a podle UNESCO definovány jako „jakékoli vzdělávací materiály, které jsou volně dostupné ke vzdělávacím účelům bez nutnosti placení licenčních poplatků“ [1] Může se tedy jednat o materiály kurzů, učebnice, videa, multimediální aplikace, podcasty a jakékoli další materiály určené pro využití ve vzdělávání.

Definice

Termín otevřené vzdělávací zdroje se používá jako označení pro volně přístupné materiály, které je možné využít ke studiu. Tento termín se objevuje v různých kontextech. Obecně ale panuje shoda, že zdroje, které je možné označit za OER, by měly umožnit uživatelům nejen přístup ke vzdělávacím materiálům, ale i jejich šíření a modifikaci.

Jedna z hlavních autorit v oblasti podpory OER, americká nadace Hewlett Foundation definuje tyto zdroje následovně: ,,Otevřené vzdělávací zdroje jsou výukové, učební a výzkumné materiály v jakémkoli médiu - digitálním nebo jiném - které jsou umístěny ve veřejné doméně nebo byly uvolněny v rámci otevřené licence, která umožňuje přístup, použití, přizpůsobení a redistribuci jinými uživateli s žádným nebo limitovaným omezením.” (Hewlett Foundation). Významný výzkumník v oblasti OER, David Wiley, uvádí několik rysů, které by zdroj měl splňovat, aby se dal označit za OER:

  • Opětovné právo využití.
  • Revize. Právo přizpůsobit, upravovat nebo měnit obsah samotný (např. překládat obsah do jiného jazyka).
  • Remix. Právo zkombinovat původní nebo upravený obsah s jiným obsahem a vytvořit tak něco nového.
  • Distribuce. Právo sdílet kopie původního obsahu, revizí nebo remixů s ostatními (např. za účelem poskytnutí kopie obsahu příteli).
  • Uchování. Možnost si obsah stáhnout a uložit.

Na základě stávajícího výzkumu, literatury a definic, dospívá Wiley k závěru, že OER jsou takové vzdělávací materiály: "které používají licence Creative Commons, které existují ve veřejném vlastnictví a jsou volně k dispozici bez omezení".[2] Ačkoliv se různé definice částečně liší a pojem může být používán pro různé materiály, můžeme konstatovat, že panuje shoda na tom, že OER jsou materiály, které je možné bezplatně nejen využívat k osobní potřebě ale i šířit a modifikovat.

Různé pojmy jako otevřený přístup (open access) či otevřený obsah (open content), které se používají jako označení pro znalosti, které jsou volně přístupné všem, sice sdílí myšlenku ,,otevřené znalosti”, neznamenají ale to samé. Z výše uvedeného plyne, že ne vše, co je volně dostupné na internetu a dá se použít ke vzdělávacím účelům je OER. Naopak, využití některých zdrojů, které jsou k dispozici ke stažení, může být neetické či přímo nelegální. Jako příklad můžeme uvést různé otázky ke zkouškám a studijní materiály nahrávané studenty na komerční úložiště, či studijní materiály jako skripta či monografie, které sice vznikly na vysokých školách za veřejné peníze ale byly do různých cloudů nahrány nelegálně bez svolení příslušné autority a tím porušují autorský zákon.

Za OER je tedy problematické označit všechny zdroje, které jsou volně k dispozici ať již v tištěné či digitální podobě, ale mají takový copyright, který jejich volné využívání z principu nepovoluje či copyright nemají vyznačený vůbec. Jejich jakékoliv sdílení (např. na osobních stránkách) pak již může představovat porušení zákona či přinejmenším vyvolává etické problémy a otázky typu: ,,Co je dovoleno a co již ne?”

Pro účely této studie chápeme OER ve shodě s výše uvedeným vymezením, tedy jako materiály, které jsou nejen volně dostupné ať již v tištěné či digitální podobě, ale umožňují také sdílení a modifikaci (tedy vytvoření vlastního díla na jejich základě). Za OER proto považujeme všechny zdroje, které jsou uvedeny pod takovou licencí, která to umožňuje (tedy ,,otevřenou licencí”).

Současné dělení

V současné době Commonwealth of Learning a UNESCO rozlišují šest základních typů OER [1]:

  • Open Courseware (OCW) OER repozitáře, které se zaměřují na globální rozvoj a sdílení volně dostupných, samostatných, online kurzů a vzdělávacích materiálů, jako je například konsorcium OpenCourseWare Consortium
  • Oborově specifické OCW OER, jako je například digitální knihovna Health Education Assets Library, která poskytuje volně dostupné digitální výukové materiály
  • Iniciativy pro tvorbu obsahu (Content Creation) zaměřující se na tvorbu výukových materiálů, které mohou být dále využity k přípravě kurzů nebo stimulovat diskuzi a sdílet zkušenosti ohledně využívání OER, příkladem je Connexions na Rice university, který zahrnuje více než 16 000 vzdělávacích objektů vhodných k dalšímu využití pro studijní moduly či celé kurzy
  • Iniciativy otevřené školní výuky (Open Schooling), které vznikly jako odpověď na nedostatek kvalifikovaných učitelů a škol v rozvojových zemích, jako je indický National Institute of Open Schooling
  • OCW OER vyhledávací platformy pro vyhledávání relevantních OER pro vyšší vzdělávání, jako například Commonwealth of Learning.

Historie

V roce 2002 ohlásila prestižní americká univerzita Massachusetts Institute of Technology (MIT) své revoluční rozhodnutí poskytnout volný internetový přístup k téměř všem svým kurzům. Tato do té doby nebývalá iniciativa zahájila nový globální trend ve vzdělávání a vzniku prvních OER. Rostoucí zájem institucí o tento koncept vedl UNESCO v roce 2002 k uspořádání prvního celosvětového fóra na téma Open Educational Resources, kde byl termín OER také oficiálně přijat.

Celosvětový zájem o OER se v posledních letech velmi rychle zvyšuje. Svědčí o tom množství publikací, které v posledních letech vydala Commonwealth of Learning (COL) ve spolupráci s UNESCO. Jedná se především o publikace:

  • A Basic Guide to Open Educational Resources (OER)[1]
  • Guidelines for Open Educational Resources (OER) in Higher Education [3]
  • Open Educational Resources and Change in Higher Education: Reflections from Practice Commonwealth of Learning (2011) [4]

Výsledky výzkumu z ČR ukázaly, že většina dotazovaných studentů environmentálních oborů používá OER často nebo častěji než uzavřené zdroje jako např. tištěná skripta. Dostupnost, množství informací a snadná orientace patří mezi nejoceňovanější výhody při využívání OER.[5]

Přínos Open Educational Resources

Přínosy OER moho být následující (Dle COL a [3]):

  • Lepší finanční efektivita a příprava studentů do budoucna: V současné podobě globální ekonomiky, hrají vysokoškolské vzdělávací systémy zásadní roli v rozvoji společnosti a národní ekonomické konkurenceschopnosti. V reakci na sílící poptávku po vysokoškolském studiu, proto přijímá mnoho vzdělávacích institucí informační a komunikační technologie (ICT) v managementu, administrativě a také ve vzdělávacích programech z toho důvodu, aby studentům nabídly kvalitnější servis s lepší finanční efektivitou a připravily je pro budoucí podobu světa.
  • Zlepšení reputace a přilákání nových studentů: Ukazuje se, že veřejné zpřístupnění kvalitních vzdělávacích kurzů a materiálů může vzdělávací instituci přilákat nové studenty, zlepšit reputaci a také jejich službu veřejnosti. Takovéto instituce mohou také získat lepší pozici pro šíření výsledků svého výzkumu a dosáhnout tak na další finanční zdroje.
  • Snadné sdílení materiálů a obohacení kurikula: Nikoho dnes již jistě nepřekvapí, že nové ICT technologie ve vzdělávání umožňují studentům snadější sdílení materiálů a celkové obohacení kurikula.
  • Rozvoj individuálního vzdělávání a inovace v pedagogice: Online přístup k OER umožnil další rozvoj individuálního vzdělávání. Spolu s přístupem na sociální sítě a ke kolaborativnímu vzdělávání vznikly z toho vyplývající příležitosti k inovacím v pedagogice.
  • Profesní rozvoj vyučujících: Vzdělávací instituce by měly podporovat vyučující k vytvoření a užívání kvalitních a efektivních výukových materiálů, tedy například tvorbě nových OER, ale také využití i již existujících OER. Tento proces je součástí profesního rozvoje vyučujících.
  • Nový model duševního vlastnictví: Digitalizace informací, kombinovaná s jejich rostoucí diseminací, začíná představovat zásadní problém ve vztahu k současným modelům duševního vlastnictví, jako jsou copyright práva a byznys modely publikací.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Butcher, N. (2011) A Basic Guide to Open Educational Resources (OER), Asha Kanwar (editor, Commonwealth of Learning) and Stamenka Uvalić-Trumbić (editor, UNESCO), ISBN 978-1-894975-41-4
  2. ↑ Wiley, D., Bliss, T. J., & McEwen, M. (2014). Open Educational Resources: a review of the literature. In Handbook of research on educational communications and technology (781-789). New York: Springer.
  3. ↑ 3,0 3,1 Commonwealth of Learning (2011) Guidelines for Open Educational Resources (OER) in Higher Education, Commonwealth of Learning and UNESCO, ISBN 978-1-894975-42-1
  4. ↑ Glennie, J., Harley, K., Butcher N., and van Wyk, T. (editors) (2012) Open Educational Resources and Change in Higher Education: Reflections from Practice, Commonwealth of Learning and UNESCO, ISBN 978-1-894975-53-7.
  5. ↑ https://envigogika.czp.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/569/795

Další zdroje

Open Educational Resources

Univerzity

Výzkum a analýzy

Deklarace a prohlášení

Software

Další zdroje

 
Autor(ři): Kapitulčinová, Dana , Barton, Andrew , Dlouhá, Jana , Dlouhý, Jiří.
Správná citace této stránky dle normy ISO 690-2: Kapitulčinová, Dana , Barton, Andrew , Dlouhá, Jana , Dlouhý, Jiří. Open Educational Resources [online]. Enviwiki, ; [citováno 23. 11.. 2024 ]. On-line získáno: <https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Open_Educational_Resources&oldid=24571>
Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Open_Educational_Resources&oldid=24571“