Normativní nástroje
Normativní nástroje politiky životního prostředí jsou založeny na donucovací pravomoci orgánů státní správy (administrativy - proto jsou někdy také označovány jako administrativní nástroje). Jsou to především:
- nařízení (zákazy a příkazy),
- limity (věcné, časové),
- standardy a technické normy.
Regulační řetězec předpokládá legislativně podložená administrativní opatření, která mají ovlivnit chování znečišťovatelů, jejich kontrolu a případné sankce při neplnění podmínek regulativu (od administrativních až po trestně právní). Na normativních nástrojích byla (a dosud stále je) založena největší část opatření na ochranu životního prostředí ve vyspělých zemí. Jsou environmentálně účinné, v minulosti prokázaly však také mnoho nedostatků:
- přímá regulace je statická, náročná na informace a kontrolu, vyžaduje rozsáhlý administrativní aparát (se všemi neduhy jako je neúměrná byrokracie, nákladnost, nebezpečí korupce, atd.). Přímá regulace je efektivní hlavně tam, kde je požadovaných cílů nutno dosahovat okamžitě (v případech vysoké toxicity atd.);
- žádoucí environmentální cíle nejsou dosahovány s minimálními celkovými společenskými náklady. Obecně závazná řešení v podobě normativního předpisu působí plošně a neberou zřetel na to, že každý znečišťovatel má jiné náklady na redukci znečišťování;
- znečišťovatelé nemají volbu; nejsou tak motivováni k pozitivnímu překračování předepsaných normativních předpisů a chovají se defenzivně. Donucovací systém vyvolává a priori odmítavé postoje, které se promítají do nepříliš vstřícných postojů k ochraně životního prostředí vůbec;
- plošná aplikace normativních požadavků má někdy za následek také tvrdé ekonomické důsledky pro mnoho subjektů. Ty pak na základě sociální argumentace (zejména hrozby ztráty pracovních míst) mohou vytvářet silný a úspěšný tlak na politiky a orgány státní správy ve smyslu "změkčení" normativních předpisů či udělení výjimek, čímž původní záměr ztrácí význam.
Zdroje
Mezřický, V. a kol. (1996): Základy ekologické politiky. Právnická fakulta, UK v Praze, ISBN 80-85368-96-X.
Moldan, B. (2001): Ekologická dimenze udržitelného rozvoje. Karolinum, Praha, ISBN 80-246-0246-6.
Moldan, B. (2003): (Ne)udržitelný rozvoj. Ekologie, hrozba i naděje. Karolinum, Praha, ISBN 80-246-0286-5.