Externality v životním prostředí

Definice

"Externality představují takový (přímý) vztah mezi dvěma a více ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či spotřebu (výrobní či spotřební funkci) jiného či jiných subjektů. Typické je, že tato ovlivnění představují vedlejší, nezamýšlený efekt dané činnosti a jde o jednosměrný, neekvivalentní vztah neprocházející trhem."

V souvislosti s životním prostředím hovoříme o externalitách jako o specifickém ekonomickém vztahu, jenž je zapříčiněn volným využíváním některých složek životního prostředí.

Úvod

V oblasti životního prostředí vznikají situace, kdy některé environmentální statky či služby nemohou být na trhu z různých příčin efektivně zprostředkovávány. Dokonalost na trhu je omezena z důvodu klamavého či zcela chybějícího cenového signálu. Přírodní statky a služby buď nemají přiřazenou žádnou cenu a na trhu nejsou obchodovány (např. čistý vzduch), nebo je jejich tržní cena zkreslena tím, že nebere v úvahu externality. Tak se může stát rovněž u jiných, na trhu obchodovaných, statků a služeb. Příkladem může být nízká cena pohonných hmot nezahrnující negativní externality spojené s jejich spalováním.

Výše zmíněné důvody vedou k nerovnosti mezi mezními společenskými a soukromými přínosy a náklady, tedy k neefektivní alokaci zdrojů a k nedostatečné míře ochrany životního prostředí.

Při vzniku externalit rozlišujeme mezi soukromými náklady a společenskými náklady a soukromými přínosy a společenskými přínosy.

Situaci lze vyjádřit následovně:

celkové náklady = společenské náklady = soukromé + externí náklady

celkové přínosy = společenské přínosy = soukromé + externí přínosy

Klasifikace externalit

Prvním hlediskem klasifikace je hodnocení charakteru dané vazby:

a) pozitivní externality (pozitivní hodnocení) - člověk si nemůže přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a zároveň si tuto část výnosů přisvojují jiní;

b) negativní externality (negativní hodnocení) - člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a zároveň část těchto nákladů přenáší na jiné.

Externality dále rozlišujeme dle toho, jaká funkce je jimi ovlivněna, na:

a) externality spotřeby - dochází k ovlivnění spotřeby (funkce užitku) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů;

b) externality produkce - dochází k ovlivnění produkce (produkční funkce) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů.

Kombinací výše uvedených kritérií dále můžeme rozlišit:

a) pozitivní externality spotřeby - např. člověk získává pozitivní vjemy pohledem na sousedovu upravenou zahradu

b) negativní externality spotřeby - např. člověk je nucen dýchat zplodiny vypouštěné sousedem

c) pozitivní externality produkce - např. firma využívá ekologicky šetrný postup výroby vynalezený jinou firmou

d) negativní externality produkce - např. člověk vynakládá vyšší náklady na protihlukovou izolaci bytu, kde je omezován nadměrným hlukem sousedcící firmy

Pozitivní externality

Obr. 1 Pozitivní externalita: "Pozitivní externality. Křivka poptávky Dp je totožná se soukromými mezními přínosy, Ds je totožná se společenskými mezními přínosy. Qp a Pp ukazují soukromé optimum; Qs a Ps představují společenské optimum. Je zde pouze jedna křivka nabídky, protože osukromé mezní náklady se v tomto případě rovnají společenským mezním nákladům. Nejsou zde žádní negativní externality. Šipky ukazují, k jakému posunu dochází při zahrnutí externích přínosů do analýzy společenské rovnováhy."

Příklad - Les čistící vodu

"Majitel lesa má výnosy z těžby a prodeje dřeva. Jeho les také pročišťuje spodní vodu a brání erozi půdy. To oceňují obyvatelé blízkých obcí - kdyby nebylo blízkého lesa, vody v jejich studních by byla mnohem horší a půda na jejich polích by byla méně úrodná. Les tedy poskytuje nejen výnosy z těžby dřeva, ale také výnosy v podobě lepší vody a lepší půdy v blízkém okolí. Ale co když majitel lesa nemůže přinutit ani přesvědčit obyvatele okolních obcí, aby mu zaplatili za to, že jim jeho les přináší užitek? Pak není schopen získávat plné výnosy z lesa - část těchto výnosů si přisvojují jiní."

Negativní externality

Obr. 2 Negativní externalita: "Negativní externality. Křivka nabídky Sp je totožná se soukromými mezními náklady, Ss je totožná se společenskými mezními náklady. Vzdálenost mezi těmito dvěma křivkamije určena výší externích nákladů z prodávané jednotky zboží. Qp a Pp ukazují na soukromé optimum; Qs a Ps představují společenské optimum. Je zde pouze jedna křivka poptávky, protože soukromé přínosy jsou rovny společenským přínosům (nevznikají zde žádné pozitivní externality). Šipky ukazují, k jakému posunu dochází při zahrnutí externích nákladů do analýzy společenské rovnováhy."

Příklad - Elektrárna poškozující les

"Elektrárna vyrábí elektřinu spalováním uhlí. Spalování uhlí produkuje emise, které elektrárna vypouští do ovzduší a které poškozují blízké lesy. Část lesů hyne a jejich majitelům tak vznikají škody. Představme si, že elektrárna není nucena tyto škody hradit. V tom případě nenese veškeré náklady na výrobu elektřiny. Nese pouze část nákladů - náklady na nákup uhlí, na mzdy svých zaměstnanců, na pořízení a údržbu elektrárenských kapacit. Jenže její výroba elektřiny vyvolává i další náklady - náklady na obnovu poškozených lesů. Tyto náklady však nesou vlastníci lesů. Elektrárna tedy přenáší část svých nákladů na někoho jiného."

Internalizace externalit

Internalizace externalit znamená přenesení externích nákladů zpět na jejich původce. Ten tedy platí veškeré náklady spojené se svou činností, což vede k odstranění neefektivity, kterou externality přinášejí.

Internalizace externalit rovněž představuje skupinu ekonomických nástrojů environmentální politiky. Řadíme sem různé platby do veřejných fondů/rozpočtů, kterými jsou například poplatky a daně za znečištění, nákup obchodovatelných práv v aukci organizované veřejnou autoritou, pokuty atd. Dále také různé platby soukromým subjektům, jako například kompenzace za působenou škodu jako výsledek dobrovolného vyjednávání mezi tím, kdo poškozuje a tím, kdo je poškozován (Coasův teorém), placené náhrady za způsobené škody zpravidla na základě soudního rozhodnutí, platby pojišťovnám za pojištění odpovědnosti za škody ze znehodnocování životního prostředí, platby za nákup obchodovatelných práv za znečištění apod.