Globální výchova
Úvod
Filosofickým východiskem globální výchovy je systémové chápání světa. A to z hlediska přírodního, prostoru a času i z hlediska lidského. Vidí jevy, věci a skutečnosti vzájemně propojené, ovlivňující se. Objevuje se již na počátku 20. let. Podstatou globální výchovy je komplexní odpovědnost a směřování k trvalé udržitelnosti života na zemi s ohledem na rozvoj společnosti v souladu se životním prostředím. Proto také velkou část globální výchovy tvoří ekologická výchova. Pro globální výchovu je středem pozornosti dítě, a to jako součást světa, osobnost člověka vidí jako vnitřně přirozeně tvořivou, s jedinečnými fyzickými, duševními, intelektuálními a emočními schopnostmi a potřebami = přistupujte k člověku jako jedinečné individualitě.
Globální výchova je proces všestranně aktivní, celoživotní, s centrální úlohou lidské zkušenosti.
Základní principy globální výchovy:
- vzdělání pro rozvoj člověka s důrazem na všelidské hodnoty demokracie a humanity
- respektování žáka jako člověka a jeho individuality, úcta k němu, vzájemné učení a ovlivňování
- centrální úlohu má zkušenost
- systémové pojetí výchovy a vzdělávání
- nová role učitele a vzdělávacích institucí
- svoboda výběru
- nutné společné všeobecné vzdělání - porozumění, zachování lidské kultury a je podmínkou demokracie
- ke společnému všeobecnému možnost dalšího volitelného vzdělání
- svoboda volby zvyšuje zodpovědnost za vlastní chování a rozvoj
- vzdělání jako účast na demokracii
- učí se demokracii jako její přímí účastníci, nikoli jen z teorie
- život v rodině, škole, třídě i mezi přáteli je spravován demokraticky na principu společného rozhodování
- vzdělání pro globální občanství - světoobčanství - multikulturní a interkulturní orientace, poznání různých kultur , zvyků a problémů
- vzdělání pro uvědomělou péči o zemi
- kontakt s přírodou při hrách, vycházkách a výletech, při sportu, ale i prostřednictvím vědeckých přístrojů
- učit se přírodu pozorovat, naslouchat jí, přemýšlet o ní
- důležitá vlastní účast na zvelebování svého okolí
- duchovní rozměr ve výchově a vzdělání
- rozvíjí pocit sounáležitosti, lásky a porozumění pro potřeby druhých; směřuje k rozvíjení empatií a soucitu
- cílem je pocit sounáležitosti k přírodě i šetrnosti k neživým výtvorům přírody i člověka
Principy
Ačkoli pojem globální výchova je poměrně nový, spojuje v sobě dva směry pedagogické teorie a praxe: První z nich, v jehož centru stojí pojem planetární vědomí, hovoří o respektování principu "jedné Země", v souladu s nímž musíme zájmy jednotlivých států vnímat s vědomím potřeb celé planety. Úkolem vzdělávání je utvářet osobnost člověka, který toleruje lidi z jiných kultur, s jiným vyznáním a světovým názorem a váží si jich. Tento myšlenkový směr vznikl ve Velké Británii.
Druhý směr zdůrazňuje ústřední postavení dítěte. Osou tohoto směru je názor, že děti se učí nejlépe tehdy, podporujeme-li je v jejich vlastním zkoumání a objevování a jednáme-li s nimi jako s osobnostmi s jedinečnými názory, zkušenostmi a nadáním.
Zdroje
Cíle a metodika globální výchovy z Wikipedie
Člověk v tísni - společnost při ČT, o. p. s. (2004): Jeden svět na školách
Dlouhá, R., Nádvorník, O.: Inspirace k realizaci průřezového tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (VMEGS).
Horká, H. Výchova pro 21. století. Globální výchova v podmínkách české školy. Brno : Paido, 2000. ISBN 80-85931-85-0.
Hruška, J. Globální výchova - cíle
Sylabus kurzu Globální výchova
Varianty.cz: Další náměty
Literatura ke globální výchově
Ehl, M. (2002): Globalizace pro a proti. Praha: Academia.
Nádvorník, O., Volfová, A. (eds.) (2004): Společný svět, příručka globálního rozvojového vzdělávání. Praha: Člověk v tísni, o.p.s.
Pike, G., Selby D. (2000): Cvičení a hry pro globální výchovu. [Díl] 1. Z anglického originálu přeložil Milan Caha. Praha: Portál. ISBN 80-7178-369-2.
Pike, G., Selby, D. (2000): Cvičení a hry pro globální výchovu. [Díl] 2. Z anglického originálu přeložil Milan Caha. Praha: Portál.
Caha, M: Vybraná bibliografie ke globální výchově. Připraveno pro pro dílny Základy globální výchovy