Efektivnost soukromých projektů na ochranu životního prostředí

Soukromými projekty na ochranu životního prostředí se mají na mysli investice firem do procesů, technologií či vybavení, které povedou ke snížení environmentální zátěže těchto podniků. Na rozdíl od veřejných projektů na ochranu životního prostředí, kde jsou hlavním kritériem společenské přínosy, u soukromých environmentálních projektů je hlavním kritériem, tak jako u všech podnikových projektů, výnosnost – zhodnocení vlastního kapitálu podniku.

Ještě donedávna se firmy zaměřovaly především na odstraňování již vzniklých ekologických škod a investovaly především do environmentálních koncových zařízení. V současnosti se již často jeví jako výhodnější metody založené na strategii prevence, které zamezují vzniku škodlivin již v průběhu výrobního procesu.

Členění investičních projektů

Z podnikového hlediska se investice definují jako „peněžní výdaje, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy." (Valach, 2006, str.15) Investiční projekty můžeme členit dle několika hledisek:

• Dle významu investice pro naplnění dlouhodobých strategických cílů<

Projekty na rozšiřování trhu

Z hlediska hierarchie podnikových projektů jsou právě tyto projekty uváděny na prvním místě, protože podporují přímo růst firmy a jsou spojeny s relativně vysokým rizikem a vyšší kapitálovou náročností. Jejich realizace je vyústěním svobodného rozhodnutí podniku.

Projekty na zvýšení zisku

Tyto projekty (a projekty na snížení nákladů) zvyšují konkurenceschopnost firmy prostřednictvím zvýšení kvality, účinnosti a jiných faktorů. Jejich efekt na růst firmy není zásadní, nicméně vedou k upevnění pozice na trhu a dalším výhodám. Rozhodnutí o jejich realizaci je taktéž zcela v kompetenci firmy, nicméně často bývají iniciovány vnějšími okolnostmi jako je růst konkurence.

Projekty na udržení zisku

Jedná se o vynucené projekty. Jejich realizace bývá často podmínkou existence firmy, jsou vyžadovány legislativou či jinými vnějšími okolnostmi, nikoli vlastní potřebou podniku. Je na ně často pohlíženo jako na nutné zlo, odčerpávají finanční prostředky, které by firma jinak mohla použít efektivněji.

• Dle účelu, který má být jejich prostřednictvím dosažen (Marek a kol., 2006)

Realizace různých investičních projektů může vést k rozšíření výroby, obnovení dosavadního stavu majetku či zlepšení pracovních podmínek. Environmentální projekty jsou zaměřeny na zlepšení ekologických podmínek podnikání.

• Dle stupně vzájemné závislosti (Marek a kol., 2006)

Určení vzájemné závislosti projektů hraje důležitou roli především při výběru z variant. Pokud se rozhodujeme mezi dvěma vzájemně nezávislými projekty, realizace jednoho z nich nevylučuje realizaci druhého. V realitě se ale často setkáváme se vzájemně podmíněnými, komplementárními a substitučními projekty či dokonce se vzájemně se vylučujícími projekty.

Klasifikace environmentálních projektů

Investiční varianty můžeme rozložit do čtyř kvadrantů, podle toho, jaké efekty u investice převládají. Na ose x si jsou zachyceny sociálně – ekonomické účinky investice, na ose y pak účinky na kvalitu životního prostředí. V I. kvadrantu se nacházejí tzv. čisté (ryzí) projekty na ochranu životního prostředí, protože rozhodujícím efektem, kterého má být dosaženo, je ochrana životního prostředí (i za cenu nižších ekonomických efektů). Ve II. kvadrantu se nacházení tzv. integrované projekty do životního prostředí, tyto investice sebou přinášejí jak environmentální efekt, tak jistý sociálně-ekonomický efekt. Ve III. a IV. kvadrantu se pak nacházejí investice s negativním vlivem na životní prostředí a jako takové už se dané projekty nemohou nazývat environmentálními.

Kritéria efektivnosti environmentálních projektů

Efektivnost v širším slova smyslu znamená „absenci plýtvání, tj. co nejefektivnější využití zdrojů k uspokojení potřeb a přání"(Samuelson, Nordhaus, 2007). Mezi dva hlavní aspekty efektivnosti patří účelnost a hospodárnost. Do jaké míry plní daný projekt stanovený environmentální cíl je otázkou účelnosti. Hospodárnost pak znamená, s jakými náklady bude daný cíl zabezpečen. Kritérium efektivnosti investice tudíž vychází z cílů firmy. Mezi dominantní cíle firem patří především maximalizace zisku, přesněji tržní hodnoty firmy, u akciových společností tržní hodnoty akcií. Při rozhodování o projektech na zlepšení životního prostředí, respektive snížení ekologické zátěže, tomu není jinak. Problematika životního prostředí sem vstupuje zejména formou nákladů na zamezení, nákladů souvisejících s regulačními omezeními a se škodami ze znehodnocování životního prostředí. Tyto cíle jsou ale někdy obtížně kvantifikovatelné, proto se často rozhodujícím ukazatelem stávají skutečné budoucí peněžní příjmy, respektive úspory, které investice přinese (cash flow). Přihlíží se při tom k riziku a k době, za kterou se investice navrátí. V zásadě lze postupovat dvojím způsobem, buď hledáme projekt minimalizující náklady, nebo maximalizující příjmy. Nákladové kritérium ovšem obvykle nepostihuje komplexní efektivnost, proto pokud je to možné, řídí se firmy především ziskovým kritériem. Firma má zájem realizovat jen ty investice, které jsou pro ni efektivní, neboli výnosnost investice musí být alespoň taková, jaká je výnosnost podniku před investováním.

Hodnocení environmentálních projetků

Při posuzování efektivnosti environmentálních projektů se naráží na problém, jak přesně monetárně vyjádřit náklady na zamezení a jak je správně alokovat podle dopadu na jednotlivé výkony, neboli jak přesně vyjádřit tu část nákladů, která je přímo spojena s ochranou životního prostředí. Podniky často posuzují investiční náklad jako celek, to je ovšem metodologicky správné pouze u zmíněných ryzích environmentálních projektů, například při hodnocení zavádění koncových technologií

Literatura

VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2006. ISBN 80-86929-01-9. Kapitola 1., s. 15.. (Čeština) 

MAREK, Petr, a kol. Studijní průvodce financemi podniku. Praha: Ekopress, 2006. ISBN 80-86119-37-8. Kapitola 8., s. 351-353. (Čeština) 

ŠAUER, Petr, a kol. Náklady na ochranu životního prostředí: Pojetí, efektivnost a optimalizace. Praha: Oeconomica, 2005. ISBN 80-245-0982-2. Kapitola 1., 4., s. 13. - 117.. (Čeština) 

SYNEK, Miroslav, a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1992-4. Kapitola 8., s. 272.-304.. (Čeština) 

SAMUELSON, Paul A., Nordhaus William. D. Ekonomie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 2007. ISBN 978-80-205-0590-3. Kapitola 8., s. 775. (Čeština)