Historie politiky udržitelného rozvoje
V historii politiky udržitelného rozvoje hrály významnou roli některé události:
Římský klub
Římský klub byl založen v roce 1968 jako sdružení významných osobností z různých zemí, které se zabývají problematikou udržitelného rozvoje. Význemnou roli hrály publikace, vydané touto organizací. Nejznámějšími jsou:
Meze růstu
Publikace vyšla v roce 1972 pod vedením D. Meadowsové. Diskutuje hlubších příčiny ohrožení prostředí a zaměřuje se na vztahy mezi hospodářským růstem, životní úrovní, chudobou a ochranou životního prostředí. Klíčové otázky sugestivně položil známý kolektiv autorů sdružených v Římském klubu.
Překročení mezí
Autoři Mezí růstu po dvaceti letech (1992) znovu analyzovali situaci. Usoudili, že lidé mají od roku 1992 nějakých dalších dvacet let na to, aby nepříznivé globální trendy zvrátili. Pokud se to nepodaří, pak by podle této analýzy katastrofa přece jen přišla.
Světové komise pro životní prostředí a rozvoj (World Commission on Environment and Development - WCED
Mezinárodní komise, vedená bývalou norskou ministerskou předsedkyní Gro Harlem Brundtland. Tako komise vydala jako závěr své práce v roce 1987 zprávu
Naše společná budoucnost
Říká se jí také „zpráva Brundtlandové“. Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Na podzim roku 1987 předložila komise Brundtlandové svou zprávu Naše společná budoucnost 42. zasedání Valného shromáždění OSN. V textu této zprávy se poprvé objevil výraz udržitelný rozvoj.
Agenda 21
Nejrozsáhlejším a nejdůležitějším výsledkem konfernce UNCED je Agenda 21, akční plán o čtyřiceti kapitolách.
Strategický plán jak v globálním měřítku dosáhnout sladění hospodářského a civilizačního rozvoje na straně jedné a účinné ochrany přírodních zdrojů, životního prostředí a přírody na straně druhé – Agenda 21 - se stal po konferenci v Riu všeobecně uznávaným jako jedno ze základních vodítek pro další hospodářský růst a celkový civilizační pokrok: lidstvo musí dosáhnout udržitelnosti svého rozvoje (sustainability), jinak hrozí vážná nebezpečí spojená s rostoucím narušením globálních biosférických systémů.