Bivakování v chráněných územích

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Bivakováním rozumíme přenocování v terénu bez dostatečného komfortu. Často bývá bráno jako synonymum pro nouzové přenocování. Ne každý bivak však musí být nouzový. Při pobytu v horském prostředí, speciálně pak při horolezectví a turistice ve volné přírodě většinou zvažujeme možnost přenocování v bivaku. Nemělo by se nám tedy stát, že se ocitneme v terénu s nedostatečným vybavením. To je chyba, která nás může stát život.[1][2]

Vlastní obtížnost bivaku závisí na vnějších podmínkách, ale i na schopnostech a připravenosti konkrétní osoby. Velmi důležitá je nejen fyzická kondice a odolnost, ale i odolnost psychická.[2][3]

Čas v kombinaci s povětrnostními podmínkami hrají při budování bivaku zásadní roli. Je velmi důležité mít vyzkoušený konkrétní druh bivaku, který v dané oblasti nejpravděpodobněji využijeme. Musíme vědět jak ho vybudovat, vybrat vhodné místo a kolik nám jeho vybudování zabere času a vlastních sil, abychom předešli fatálním následkům z neznalosti. Rozumný předstih těchto činností nám dovolí vybrat si optimální místo a rychle vybudovat bivak za světla.[3][2][4]

Funkční bivak pomáhá udržovat tepelný komfort a poskytuje ochranu před nepříznivými vlivy (vítr, déšť, sněžení apod.). Správně vybudovaný bivak je prostředkem nejen k ochraně před nepříznivými vlivy počasí, ale i k odpočinku a obnovení sil. Při výběru druhu bivaku bereme v potaz zda bivak bude sloužit pro krátkodobý nebo dlouhodobý účel, pro kolik osob je určen a jaký materiál využijeme k jeho vybudování.

Při budování bivaku bereme v potaz:

  • bezpečnost
  • signalizaci pro záchranu (v případě nutnosti)
  • energetickou náročnost
  • blízkost vodního zdroje[2]

Důvody k bivakování

  • špatné povětrnostní podmínky
  • silný vítr znemožňující bezpečný pohyb
  • zhoršená viditelnost ve složitém a nebezpečném terénu (mlha, tma, sněžení)
  • bouřka
  • nutnost projít dané místo v určitou dobu, kdy jsou optimální podmínky a minimální riziko (brodění ledovcové řeky brzy po ránu než se rozvodní, přechod lavinového svahu, úsek padajícího kamení apod.)
  • úraz (citát 11)

Bivakování v chráněných územích

Při bivakování nesmíte rozdělávat otevřený oheň, rozhazovat odpadky, ničit přírodu. Samozřejmostí je, že místo bivaku opustíte ve stejném (neporušeném) stavu, v jakém bylo při vašem příchodu. Avšak i v lesích a chráněných územích není rozdělávání ohně a táboření povoleno mimo vyhrazených míst. Dále pak je v chráněných územích zakázáno se pohybovat mimo vyznačené trasy(zákon č. 289/1995). Na lesních pozemcích je tak třeba respektovat vedle zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny i výše zmíněný "lesní zákon". V katastrech obcí by podle zákona 128/2000 Sb. o obcích mohlo táboření i bivakování zakázat obec, tento případ je například platný v KRNAPu, ale v běžných lokalitách to obce nezakazují. V praxi bivakování není zakázáno, pouze je např. zakázaný vstup na určité území a tím pádem nepřímo i bivakování, nicméně z podstaty věci, kdy je bivak nouzové přečkání noci ve smyslu vlastního přežití, by nemělo dojít k zákonnému potrestání jedince přečkávající noc v bivaku.[5][6]

Rozdíly mezi tábořením a bivakováním

Hlavní rozdíl mezi bivakováním a tábořením dle aktuální legislativy je tedy v tom, že bivak je pouze nouzové přečkání pro jednu noc, bez jakéhokoliv zásahu do krajiny. Zatímco táboření je vícedenní cílený pobyt v přírodě na jednom místě včetně činností jako rozdělávání ohně, příprava stravy, budování přístřešků s využitím přírodních zdrojů (zásah do krajiny) a činnosti spojené s osobní hygienou.[6][7][8][9] (nějaký zákon + tu diplomku)

Bivakování v létě

Vzhledem k tomu, že bivakování je bráno pouze jako nouzové přespání - zkušený jedinec k letnímu přenocování toho moc nepotřebujeme. V základu může jít pouze o izofolii, kterou lehce schováme v téměř jakékoliv kapse, a přikrčíme se, či si lehneme někde v závětří.

Pončo do tvaru A

Další možností pro zlepšení tepelného komfortu je set spacák-karimatka-bivakovací pytel. Poté, co najdeme vhodné místo (v závětří, hlavou do svahu, dále od možnosti tekoucí vody, mimo zvířecí cestičky…)si pouze rozbalíme karimatku, na ni rozbalíme spacák s bivakovacím pytlem (zpravidla Gore-Texový, či jiný nepromokavý pytel, který chrání spacák před promočením a jinými nepřízněmi počasí). Při této možnosti (a jasné obloze) lze sledovat hvězdy a přespat tzv. „pod širákem“.

V neposlední řadě lze k triu spacák-karimatka-bivakovací pytel ještě přidat celtu, či pončo, které natáhneme nad sebe, pokud očekáváme déšť, nebo jiné nepříznivé počasí, čímž se výrazně zvýší i tepelný komfort, protože nám neuniká teplo do okolí tak výrazně, jako bychom spali bez plachty nad sebou. (cit. kniha turistiky 4,5,6,8)

Tyto druhy bivaku, lze využít v chráněných územích bez zákonného potrestání v místech, kde není zákaz vstupu.

Bivakování v zimě

Bivakování v zimních podmínkách je z podstaty věci spjato s vyšší mírou rizika kvůli povětrnostním podmínkám (chlad, sníh,laviny apod.) Jsou potřeba rozsáhlejší zkušenosti jedince a vždy by na pohyb a pobyt v přírodě měl být kvalitně připraven, především pokud se pohybuje v horském prostředí. Vhodné prostředky pro usnadnění pohybu v zasněženém terénu jsou sněžnice nebo skialpy. (cit. ladyk) (pub. přesuny, ziní hyr)

V zimních podmínkách je nouzové přečkání noci bez dostatečného vybavení velmi náročný život ohrožující úkol, proto je vhodné mít odpovídající vybavení. (syky)

Doporučená základní výbava jednotlivce pro pohyb v zimním (horském) prostředí s možností bivakování

  • sněžnice/skialpy
  • kvalitní oblečení (cibulový systém)
  • čelová svítilna
  • dostatek tekutin a stravy
  • lavinový set (lavinová sonda, lopatka, lavinový vyhledávač)
  • prostředky k nouzovému přespání v zimě (bivakování)
  • karimatka
  • spací pytel
  • bivakovácí pytel (Zdiarskeho vak)

(cit. kniha přesuny, + zimní hy na sněhu)

Volba místa pro bivak v zimních podmínkách:

v místě poskytujícím přirozenou ochranu prostředí (jeskyně, sněhová dutina), mimo nebezpečná území (lavinové svahy, horské hřebeny).

(cit publikace teorie přesuny)

Pro budování bivaku v zimních podmínkách v chráněných územích platí stejné legislativní normy jako v létě. Zde uvádíme základní příklady bivaku v zimních podmínkách, které tyto normy splňují. Bivakování na sněhu je to nejjednodušší a nejvhodnějším způsob. K bivakování lze využít stan, sněhovou jeskyni (záhrabů), sněhových dutin, sněhových jam nebo iglú.

Sníh má velmi dobré izolační vlastnosti, uvnitř sněhového bivaku jsou vždy teploty vyšší než 0 °C, dokonce i když je venku silný mráz.

Nouzový bivakovací pytel

Využívá se pro nouzové přespání v zimních podmínkách. Tento pytel by měl být dostatečně velký, aby se do něj vešly 2 osoby a zároveň poskytl ochranu především proti větru a vlhkosti. Nouzový bivakovací pytel má na jedné straně otvor pro větrání a v rozích poutka na zavěšení. Z pytle tak lze vytvořit i provizorní přístřešek. Jeho výhoda je, že se nemusí nic stavět, pouze si do něj vlezeme s karimatkou a spacákem.

Obr. č. 3 Nouzový bivakovací pytel

Bivakovací pytel (Zdiarskeho vak)

Lidově žďárák je ideálním prostředkem pro zvýšení komfortu nouzového přespání v zimních podmínkách. Je to o mnoho kvalitnější pytel než ten nouzový a své uplatnění má i v extrémních podmínkách. Výhodou je nízká hmotnost, vysoká odolnost proti vodě, větru, vlhkosti a v současnosti se vyrábí výhradně z umělých materiálů, liší se však použitím nepromokavé vrstvy. U levnějších, ale lehčích variant bývá použit zátěr, u dražších a těžších polopropustná membrána (Gore-tex, Gelanots, E-vent, apod). Stejně jako u nouzového bivakovací pytle není zde potřeb nic stavět, pouze si do něj vlézt i s karimatkou a spacákem. Nespornou výhodou polopropustných membrán je navíc jejich „dýchání“ díky kterému prochází vodní páry vně vaku (cit torie přesunů)

Obr. č. 4 bivakovací pytel

Záhrab (sněhová jeskyně)

V horském prostředí je tento způsob nejvhodnější protože pro jeho vybudování jsou vhodné terénní nerovnosti s navátým sněhem. Velmi důležitým faktorem pro stavbu záhrabu je dostatek sněhu. Při jeho nedostatku je možné ho předem nakupit. V tomto případě je třeba hromadu ušlapat (lyžemi, sněžnicemi apod.) a nechat alespoň půl hodiny vymrznout.

Zásady při kopání záhrabu (sněhové jeskyně):

  • sondáž terénu pomocí lavinových sond nebo lyžařských hůlek (výška sněhové pokrývky a případné překážky)
  • vchod do bivaku udělat co nejmenší a směrem dovnitř stoupá (komínový efekt)
  • každý jedinec v záhrabu potřebuje prostor široký asi 60 cm a vysoký tak, aby umožnil pohodlné sezení
  • nutnost vytvoření větracích otvorů ve stropu záhrabu (minimálně dva otvory sondou na osobu)
  • strop sněhové jeskyně tvoří klenbu a zdi jsou vyhlazené (kvůli kondenzaci a stékání vody)

Záhrab (sněhová jeskyně) může být postavena pro větší počet osob. Záhrab (sněhová jeskyně) by měla být označena nad vstupem, například zkříženými lyžařskými hůlkami.

obr. 5. záhrab

(cit. 4, přesuny))

Odkazy

Reference

  1. ↑ NEUMAN, JAN,. Turistika a sporty v přírodě : přehled základních znalosti a dovedností pro výchovu v přirodě. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 9788026203223, ISBN 8026203224. OCLC 1013741989 
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 SÝKORA, Karel. Pohyb v horském terénu [přednáška]. Špindlerův Mlýn: kurz přesunů na sněhu a ledu 2018. [s.l.]: [s.n.] 
  3. ↑ 3,0 3,1 MICHALIČKA, Vladimír. Bivakování [přednáška]. Špindlerův Mlýn: Kurz přesunů na sněhu a ledu 2019. [s.l.]: [s.n.] 
  4. ↑ DARMAN, PETER. Jak přežít v extrémních podmínkách. Vyd. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress 252 s. s. Dostupné online. ISBN 8072180355, ISBN 9788072180356. OCLC 40089215 
  5. ↑ Táboření a bivakování v horách – Treking.cz. www.treking.cz [online]. [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ 6,0 6,1 JELÍNEK, Milan. Táboření v přírodě v kontextu ochrany životního prostředí (diplomová práce). is.muni.cz. 2017. Dostupné online [cit. 2019-04-04].  
  7. ↑ 17/1992 Sb. Zákon o životním prostředí. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  8. ↑ 289/1995 Sb. Lesní zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  9. ↑ 123/2017 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpi.... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. (česky) 

Literatura

  • ČESKO. fragment #f6028912 zákona č. 123/2017 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - znění od 1. 1. 2018. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2019 [cit. 19. 3. 2019]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-123/zneni-20180101#f6028912
  • DARMAN, Peter. Jak přežít v extrémních podmínkách. Frýdek-Místek: Alpress, 1997. ISBN 80-7218-035-5.
  • HERZÁN, Jiří. Abeceda tábořiště. Praha: Olympia, 1977.
  • Jelínek, M. Táboření v přírodě v kontextu ochrany životního prostředí. Brno 2017. 85 str. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Právo. Vedoucí práce JUDr. Janea Dudové, Ph.D.
  • MICHALIČKA, Vladimír. Bivakování [přednáška]. Špindlerův Mlýn: Kurz přesunů na sněhu a ledu 2019
  • NEUMAN, Jan. Turistika a sporty v přírodě: [přehled základních znalostí a dovedností pro výchovu v přírodě]. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-391-9.
  • SÝKORA, Karel. Pohyb v horském terénu [přednáška]. Špindlerův Mlýn: kurz přesunů na sněhu a ledu 2018
Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Bivakování_v_chráněných_územích&oldid=23121“