Výkonné, koncepční a dozorové orgány ČR

Kompetence výkonných orgánů veřejné správy jsou velmi rozmanité. Navzájem se také často prolínají. Pojem „výkonný orgán“ proto zahrnuje jak rozhodovací, tak koncepční, tak dozorovou činnost (typicky např. odbory životního prostředí obecních a krajských úřadů). Tím spíše to platí o ústředních orgánech veřejné správy jako jsou ministerstva.

Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda (čl. 67/1 Ústavy). Koncepčním dokumentem klíčového významu pro ochranu životního prostředí je Státní politika životního prostředí, kterou vláda projednává.

Ústřední orgány veřejné správy (ministerstva) zpracovávají základní koncepce svých politik (energetickou, dopravní, zemědělskou atd.)

Ústředními orgány výkonné moci pro jednotlivé oblasti státní správy jsou ministerstva, a to :

• Ministerstvo životního prostředí ČR, do jehož kompetence spadají ochrana přirozené akumulace vod, ochrana vodních zdrojů, a ochrana jakosti povrchových a podzemních vod, ochrana ovzduší, ochrana přírody a krajiny, ochrana zemědělského půdního fondu, odpadové hospodářství, nakládání s odpady a odpady z obalů, výkon státní geologické služby, myslivosti, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích, posuzování vlivu činností a jejich důsledků na životní prostředí, problematika geneticky modifikovaných organismů a produktů, státní ekologická politika.

• • Výkon státní správy v regionech zabezpečuje 9 odborů výkonu státní správy

• • Ministerstvo životního prostředí ČR řídí
    • Českou inspekci životního prostředí,
    • Státní fond životního prostředí.

K institucím, které plní speciální úkoly státní správy případně odborné monitorovací a výzkumné služby, patří zejména *Správy národních parků,

• Správy chráněných krajinných oblastí,
• Agentura ochrany přírody a krajiny,
• Český hydrometeorologický ústav a
• Státní vodohospodářský ústav T.G.M.

• Státní úřad pro jadernou bezpečnost, do jehož kompetence spadá výkon státního dozoru nad jadernou bezpečností a kontrola povinností stanovených jednak zákonem o jaderné bezpečnosti a ochraně před ionizujícím zářením, jakož i řadou předpisů prováděcích.

• Ministerstvo zdravotnictví, které má v kompetenci hygienickou problematiku, ochranu veřejného zdraví (včetně ochrany před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením, standardy pitných a užitkových vod, registraci nebezpečných chemických látek), lázeňství a léčivé zdroje.

• Ministerstvo pro místní rozvoj, které je ústředním orgánem státní správy pro územní plánování a stavební řízení.

• Ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož kompetence spadá tvorba jednotné surovinové politiky, využívání nerostných surovin, těžba, úprava, zušlechťování ropy a zemního plynu.

• Ministerstvo financí, které řídí celní orgány, jež kontrolují přechod přes hranice odpadů, nebezpečných chemických látek, geneticky modifikovaných organismů, mezinárodně chráněných druhů živočichů a rostlin.

• Ministerstvo školství, mládeže a tělesné výchovy, které v oblasti ochrany životního prostředí zajišťuje osvětu a vzdělávání

Zdroje

• Mezřický V. (ed) (2005): Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha: Portál.