Britské společenství národů
Nejznámějším uskupením států vytvořeným na základě sdílené minulosti, částečně i jazyka a institucí, je bezesporu Commonwealth. V současné době jeho členská základna čítá 54 států: vedle Velké Británie (panovník je titulární hlavou Commonwealthu) se jedná o dalších 52 zemí s britskou koloniální minulostí a v roce 1995 byl přijat i Mozambik (bývalá portugalská kolonie), který svou žádost odůvodnil tím, že všichni jeho sousedé v Commonwealthu již jsou.
Původní funkcí Commonwealthu bylo zrovnoprávnění vztahů mezi tzv. bílými dominii a mateřskou zemí. Tato prvotní transformace Impéria, na základě tzv. Westminsterského statutu z roku 1931, se nejprve týkala pouze (v abecedním pořadí): Austrálie, Irska, Jihoafrické unie (od 1961 Jihoafrická republika), Kanady, New Foundlandu a Nového Zélandu. Tehdy se výše zmíněné státy staly plně samosprávnými a nezávislými v rámci celého spektra politických aktivit, včetně politiky zahraniční a obranné, které však, v ideálním případě, měly podléhat vzájemným konzultacím (Harlow, 1946, str. 9–23). „Mateřská“ Británie, stojící v čele, vnímala Commonwelath především jako závazek, „dceřinné“ státy (byť se v tomto ohledu jejich postoje velmi lišily) pak daleko spíše jako volnou asociaci. Británie si od tohoto modelu vztahů mimo jiné slibovala, že její postavení ve světě bude specificky posíleno, pokud bude stát v čele významné skupiny nezávislých států.
Dnešní Společenství, jakkoli 54 členských států a 1,7 miliardy jejich obyvatel na první pohled představuje velmi významnou sílu, již takovouto roli neplní. Commonwealth je dnes otevřenou organizací, jejímž hlavním cílem je především multilaterální spolupráce v oblasti vzdělávání a poskytování rozvojové pomoci. Vzhledem k velkému počtu účastníků a (mnohdy propastným) rozdílům v jejich politické a ekonomické struktuře se však vrcholné schůzky, nevyhnutelně, týkají i řady obtížných politických témat. Posledním setkáním proto dominují otázky týkající se problematiky tzv. dobrého vládnutí, šíření demokracie a lidských práv, pandemie HIV/AIDS a v poslední době všudypřítomný mezinárodní terorismus. V souvislosti s prvním zmíněným tématem politické agendy, dobrým vládnutím, je však zřetelně patrné, že při jeho zavádění (či dokonce vynucování) je Commonwealth, stejně jako např. OSN, nepříliš úspěšný. Příkladem toho může být situace v Zimbabwe, kterou vláda Roberta Mugabeho přivedla k totálnímu ekonomickému a společensko-politickému kolapsu.