Tatranský národní park: Porovnání verzí
(→Témata) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Tatranský národní park byl vyhlášen zákonem SNR č. 11/1948 Zb. o "Tatranskom národnom parku" ze dne 18. prosince 1948 s účinností od 1. ledna 1949. Nařízením vlády SSR č. 12/1987 Zb. ze dne 6. února 1987 byly za součást TANAPU vyhlášeny Západní Tatry. 1. března 2003 nabylo účinnosti nařízení vlády SR č. 58/2003 ze dne 5. února 2003, kterým se vyhlašuje Tatranský národní park na základě kterého byli zpřesněné hranice národního parku a ochranného pásma. | |||
Tatranský národní park je zároveň součástí soustavy Natura 2000. | |||
Od 15. února 1993 je TANAP také Biosférická rezervace v rámci Programu UNESCO Človek a biosféra (MAB). | |||
Tatranský národní park se nachází v severní části Slovenska. Je nejstarším národním parkem na Slovensku. Tvoří ho nejvyšší horská skupina v karpatském oblouku s nejvyšším vrcholem - Gerlachovským štítem (2655 m.n.m.). Člení se na dva základní podcelky: Východní Tatry (Vysoké a Belianske) a Západní Tatry. Délka Vysokých Tater je 26 km, Belianských Tater 14 km a Západních Tater 37 km. Území národního parku zabírá rozlohu 73 800 ha, jeho ochranné pásmo - 30 703 ha. Tatranský národní park sousedí na severu s polským Tatrzaňskim parkom narodowym, s kterým tvoří bilaterární přeshraniční území. | |||
== '''Geologické poměry''' == | |||
Z geologického hlediska 2/3 národního parku reprezentuje jádrová část tvořená žulami a krystalickými břidlicemi a 1/3 zabírá obalová část z vápenců a dolomitů (Belianske Tatry, Červené vrchy, Sivý vrch). | |||
Tatry jsou jedinečné z hlediska formování svého povrchu. Na tvorbě reliéfu se nejvýraznější měrou podíleli ledovce, které vymodelovali dlouhé ledovcové doliny, skalnaté hřebeny, štíty a skalní stěny. Z několika desítek ledovců byl největší v Bielovodskej doline, byl dlouhý asi 14 km. Erozní a akumulační činností byly vytvořené mohutné morény hradící jezera (Štrbské pleso), ale i plesa v karech či pánvích – celkem více než 100 ples. | |||
== '''Fauna''' == | |||
Současný stav rozšíření živočichů na území národního parku je výsledkem dlouhodobého působení přírodních ale i lidských faktorů. Společenstva živočichů mají v Tatrách charakter západokarpatské horské fauny. Žije tu více endemických druhů. Přesný počet bezobratlých není dodnes znám. Obratlovci jsou zastoupeni 11 druhy ryb, 6 druhy obojživelníků, 5 druhy plazů, 102 druhy hnízdních ptáků a 14 druhů savců. Nejznámějšími a nejtypičtějšími druhy Tater jsou kamzík, svišť a orel. Dalšími neméně zajímavými druhy jsou medvěd, rys, vlk, tetřev hlušec, vydra a další. | |||
== '''Flóra''' == | |||
Území tatranského národního parku zahrnuje nejvyšší pohoří Tatranského oblouku. Ochrana tohoto jedinečného území byla i důvodem na jeho vyhlášení. Na relativně malé ploše je soustředěné nevšední bohatství přírodních fenoménů, mezi kterými vyniká rostlinstvo. O bohatství území svědčí i počet cévnatých druhů, který je téměř 1 400. Tím se toto území řadí mezi nejbohatší území Slovenska. Je zde soustředěno množství chráněných, vzácných a ohrožených rostlinných druhů, větší část západokarpatských endemitů, zachovalo se zde množství glaciálních reliktů. K nejstarším západokarpatským endemitům na území TANAP-u patří Dianthus nitidus, Delphinium oxysepalum, Saxifraga wahlenbergii. K nejvzácnějším vysokohorským rostlinným druhům z glaciálních reliktů v Tatrách patří Arctous alpina, Carex atrofusca, Sibbaldia procumbens, Ranunculus Pygmeus. | |||
== '''Přírodní katastrofy''' == | |||
V posledních letech se Tatry postihly hned dvě významné přírodní katastrofy. | |||
19. listopadu 2004 se před Tatry přehnala vichřice, dosahující rychlosti až 170 kilometrů v hodině, zcela zničila 12.000 hektarů lesního porostu na dolních svazích Tatranského národního parku. Vítr tak poničil téměř polovinu z centrální části tatranských lesů s celkovou rozlohou 25.000 hektarů. Dalších 12.000 hektarů vítr poškodil částečně. | |||
29.června 2005 zasáhl Tatry ničivý požár. Požár zasáhl 230 hektarů polomů po listopadové vichřici a také několik hektarů zdravých lesů. | |||
Obě události vedly ke střetu zájmů orgánů ochrany přírody a dalších zájmových skupin. | |||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
http://www.sopsr.sk/tatry/priroda.html | |||
http://www.tanap.org/ | |||
http://pazout.horolezci.cz/?id_section_item=168 | |||
http://www.adrex.cz/index.php?page=detail-clanku&kat[dirId]=horolezectvi&url=29-6-2005-pozar-v-nizkych-tatrach&ank_anketa19=1 | |||
Vološčuk I [et al.](1994): Tatranský národní park: biosférická rezervace. Gradus. 552 s. | |||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Řádek 20: | Řádek 42: | ||
=== Související stránky === | === Související stránky === | ||
http://www.enviwiki.cz/wiki/Ochrana_přírody | |||
http://www.enviwiki.cz/wiki/Legislativa_ochrany_přírody_a_krajiny | |||
http://www.enviwiki.cz/wiki/Úmluva_o_ochraně_světového_kulturního_a_přírodního_dědictví | |||
http://www.enviwiki.cz/wiki/Natura_2000 | |||
=== Externí odkazy === | === Externí odkazy === | ||
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tatry | |||
http://www.tatry.org/cz/priroda/narodniparky/tanap.html | |||
http://tanap.region.sk/ | |||
http://cs.wikipedia.org/wiki/Národní_park | |||
=== Literatura === | === Literatura === | ||
Vološčuk I [et al.](1994): Tatranský národní park: biosférická rezervace. Gradus. 552 s. | |||
[[Kategorie:Skupina A]] | [[Kategorie:Skupina A]] |
Verze z 27. 11. 2008, 00:53
Tatranský národní park byl vyhlášen zákonem SNR č. 11/1948 Zb. o "Tatranskom národnom parku" ze dne 18. prosince 1948 s účinností od 1. ledna 1949. Nařízením vlády SSR č. 12/1987 Zb. ze dne 6. února 1987 byly za součást TANAPU vyhlášeny Západní Tatry. 1. března 2003 nabylo účinnosti nařízení vlády SR č. 58/2003 ze dne 5. února 2003, kterým se vyhlašuje Tatranský národní park na základě kterého byli zpřesněné hranice národního parku a ochranného pásma. Tatranský národní park je zároveň součástí soustavy Natura 2000. Od 15. února 1993 je TANAP také Biosférická rezervace v rámci Programu UNESCO Človek a biosféra (MAB).
Tatranský národní park se nachází v severní části Slovenska. Je nejstarším národním parkem na Slovensku. Tvoří ho nejvyšší horská skupina v karpatském oblouku s nejvyšším vrcholem - Gerlachovským štítem (2655 m.n.m.). Člení se na dva základní podcelky: Východní Tatry (Vysoké a Belianske) a Západní Tatry. Délka Vysokých Tater je 26 km, Belianských Tater 14 km a Západních Tater 37 km. Území národního parku zabírá rozlohu 73 800 ha, jeho ochranné pásmo - 30 703 ha. Tatranský národní park sousedí na severu s polským Tatrzaňskim parkom narodowym, s kterým tvoří bilaterární přeshraniční území.
Geologické poměry
Z geologického hlediska 2/3 národního parku reprezentuje jádrová část tvořená žulami a krystalickými břidlicemi a 1/3 zabírá obalová část z vápenců a dolomitů (Belianske Tatry, Červené vrchy, Sivý vrch). Tatry jsou jedinečné z hlediska formování svého povrchu. Na tvorbě reliéfu se nejvýraznější měrou podíleli ledovce, které vymodelovali dlouhé ledovcové doliny, skalnaté hřebeny, štíty a skalní stěny. Z několika desítek ledovců byl největší v Bielovodskej doline, byl dlouhý asi 14 km. Erozní a akumulační činností byly vytvořené mohutné morény hradící jezera (Štrbské pleso), ale i plesa v karech či pánvích – celkem více než 100 ples.
Fauna
Současný stav rozšíření živočichů na území národního parku je výsledkem dlouhodobého působení přírodních ale i lidských faktorů. Společenstva živočichů mají v Tatrách charakter západokarpatské horské fauny. Žije tu více endemických druhů. Přesný počet bezobratlých není dodnes znám. Obratlovci jsou zastoupeni 11 druhy ryb, 6 druhy obojživelníků, 5 druhy plazů, 102 druhy hnízdních ptáků a 14 druhů savců. Nejznámějšími a nejtypičtějšími druhy Tater jsou kamzík, svišť a orel. Dalšími neméně zajímavými druhy jsou medvěd, rys, vlk, tetřev hlušec, vydra a další.
Flóra
Území tatranského národního parku zahrnuje nejvyšší pohoří Tatranského oblouku. Ochrana tohoto jedinečného území byla i důvodem na jeho vyhlášení. Na relativně malé ploše je soustředěné nevšední bohatství přírodních fenoménů, mezi kterými vyniká rostlinstvo. O bohatství území svědčí i počet cévnatých druhů, který je téměř 1 400. Tím se toto území řadí mezi nejbohatší území Slovenska. Je zde soustředěno množství chráněných, vzácných a ohrožených rostlinných druhů, větší část západokarpatských endemitů, zachovalo se zde množství glaciálních reliktů. K nejstarším západokarpatským endemitům na území TANAP-u patří Dianthus nitidus, Delphinium oxysepalum, Saxifraga wahlenbergii. K nejvzácnějším vysokohorským rostlinným druhům z glaciálních reliktů v Tatrách patří Arctous alpina, Carex atrofusca, Sibbaldia procumbens, Ranunculus Pygmeus.
Přírodní katastrofy
V posledních letech se Tatry postihly hned dvě významné přírodní katastrofy. 19. listopadu 2004 se před Tatry přehnala vichřice, dosahující rychlosti až 170 kilometrů v hodině, zcela zničila 12.000 hektarů lesního porostu na dolních svazích Tatranského národního parku. Vítr tak poničil téměř polovinu z centrální části tatranských lesů s celkovou rozlohou 25.000 hektarů. Dalších 12.000 hektarů vítr poškodil částečně. 29.června 2005 zasáhl Tatry ničivý požár. Požár zasáhl 230 hektarů polomů po listopadové vichřici a také několik hektarů zdravých lesů. Obě události vedly ke střetu zájmů orgánů ochrany přírody a dalších zájmových skupin.
Zdroje
http://www.sopsr.sk/tatry/priroda.html
http://pazout.horolezci.cz/?id_section_item=168
http://www.adrex.cz/index.php?page=detail-clanku&kat[dirId]=horolezectvi&url=29-6-2005-pozar-v-nizkych-tatrach&ank_anketa19=1
Vološčuk I [et al.](1994): Tatranský národní park: biosférická rezervace. Gradus. 552 s.
Odkazy
Měly by být stručně anotované. Tuto část dělíme na následující podskupiny:
Související stránky
http://www.enviwiki.cz/wiki/Ochrana_přírody
http://www.enviwiki.cz/wiki/Legislativa_ochrany_přírody_a_krajiny
http://www.enviwiki.cz/wiki/Úmluva_o_ochraně_světového_kulturního_a_přírodního_dědictví
http://www.enviwiki.cz/wiki/Natura_2000
Externí odkazy
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tatry
http://www.tatry.org/cz/priroda/narodniparky/tanap.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Národní_park
Literatura
Vološčuk I [et al.](1994): Tatranský národní park: biosférická rezervace. Gradus. 552 s.