Etická spotřeba: Porovnání verzí
(Opravy špatně přeloženého textu) značka: editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace |
||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
Termín „etický spotřebitel“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989. [3] Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, nebo například v nabídkách společností Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení. | Termín „etický spotřebitel“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989. [3] Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, nebo například v nabídkách společností Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení. | ||
Termín politický konzumerismus, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové, je totožný s pojmem etického spotřebitelství, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5] | Termín politický konzumerismus, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové <ref>Genderová mezera naruby: politický konzumerismus jako forma občanské a politické angažovanosti přátelská k ženám, je totožný s pojmem etického spotřebitelství - Stolle, D., & Micheletti, M. (2006). The gender gap reversed: Political consumerism as a women-friendly form of civic and political engagement. In: Gender and Social Capital / [ed] Benda O'Neill and Elisabeth Gidgengil, London: Routledge. urn:nbn:se:kau:diva-24453 </ref>, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5] | ||
==Odkazy== | ==Odkazy== | ||
Verze z 29. 12. 2020, 14:49
Pojem etická spotřeba byl poprvé popsán v 1. čísle časopisu Ethical Consumer v roce 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.[1]
Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na koncepci „hlasování penězi“. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. nákupy s negativním vlivem na přírodu a společnost. [2]
Termín „etický spotřebitel“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989. [3] Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, nebo například v nabídkách společností Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.
Termín politický konzumerismus, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové [2], nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5]
Odkazy
Reference
- ↑ IRWING, Sarah; HARRISON, Rob; RAYNER, Mary. Ethical Consumerism - Democracy through the Wallet. Journal of Research for Consumers [online]. 2002 [cit. 2018-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Genderová mezera naruby: politický konzumerismus jako forma občanské a politické angažovanosti přátelská k ženám, je totožný s pojmem etického spotřebitelství - Stolle, D., & Micheletti, M. (2006). The gender gap reversed: Political consumerism as a women-friendly form of civic and political engagement. In: Gender and Social Capital / [ed] Benda O'Neill and Elisabeth Gidgengil, London: Routledge. urn:nbn:se:kau:diva-24453
Literatura
- PLAVÁKOVÁ, Linda. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 91 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)
- HÄSSLER, Martin. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 100 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)
Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu "Odpovědná spotřeba – podklady pro vzdělávání k udržitelnému životnímu stylu“, podpořeného v letech 2018–2021 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.