Ochrana půdy

Půda tvoří nejsvrchnější vrstvu zemské kůry, je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká v procesu pedogeneze pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a organických látek a zaniká procesem eroze. Většina současné půdy není starší než z období pleistocénu. Je morfologicky organizovaná a poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Zastoupení složek a jejich vzájemné reakce v půdním prostoru předurčuje fyzikální a chemické vlastnosti půd.

Zemědělská půda

Zemědělská půda (resp. zemědělsky využívaná půda) je část povrchu Země využívaná člověkem k výkonu zemědělství či pastevectví. Zemědělskou půdu tvoří orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny. Zbývající část povrchu je označována jako nezemědělská půda. V České republice je podíl zemědělské půdy 53,7 %.

Z pohledu ekonomického je v některých zemích zemědělská půda dělena podle kvality. V ČR je opatřována agroekologickou a ekonomickou charakteristikou, dělí se do bonitovaných půdně ekologických jednotek. Z pohledu práva je to právě ta část půdy, na které dochází k výkonu zemědělské činnosti.

Z historického úhlu pohledu můžeme zaznamenat různé systémy hospodaření, tak jak docházelo k rozvoji zemědělství a k postupnému vzniku tohoto druhu půdy. Nejprve jsou to primitivní soustavy hospodaření (stepní systém, systém žďárový, systém záplavový), později se vyvíjejí úhorové systémy, z nich systémy střídavého hospodaření charakterizované vznikem osevních postupů udržující rovnováhu a stálou úrodnost zemědělských půd. Od poloviny 19. století se s rozvojem agrochemie setkáváme se systémy zemědělsko-průmyslovými, zemědělství začíná být chápáno jako průmysl. Vzhledem k zonalitě a stupni sociálně-ekonomického rozvoje se však na celém světě můžeme setkat se všemi výše jmenovanými postupy. Přechodným systémem mezi lesnicky využívanou půdou a systémy hospodaření na těchto půdách je agrolesnictví.

Orná půda

Orná půda je ta část zemědělské půdy, na kterém se pěstují pravidelně zemědělské plodiny. V České republice dosahuje orná půda dosahuje 38 % z celkové rozlohy ČR. Zornění zemědělské zornění půdy v Česku je pak 70,9 % (jedná se o podíl orné půdy na rozloze zemědělské půdy). Tato hodnota má od roku 1990 klesající trend, zvyšuje se rozloha trvale travních porostů.

Trvalé travní porosty, zahrady, sady a vinice

Jako další složka v rámci zemědělské půdy se uvádí trvalé travní porosty (TTP) zahrnující louky a pastviny, které zabírají plochu 12,6 % z celkové rozlohy ČR. Na zahrady, sady vinice, chmelnice a ostatní půdu, která je využívaná podobně připadají přibližně 3%.

Zemědělský půdní fond

Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.

Co je Zemědělský půdní fond vymezuje zákon 334/1992 Sb.:

„(1) Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.

(2) Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen „zemědělská půda“).

(3) Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, technická protierozní opatření apod.

(4) O tom, že jde podle odstavců 2 a 3 o součásti zemědělského půdního fondu, rozhoduje v pochybnostech orgán ochrany zemědělského půdního fondu.“

Nezemědělská půda

Ta se dále člení na lesní půdu, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy (např. silnice, hřiště, chodníky, rokle, parky).

Lesní pozemky

V případě nezemědělské půdy, mají největší zastoupení lesní pozemky (33,8%).

Další plochy

1,7 % rozlohy je tvořeno zastavěnými plochami. Poslední položkou jsou přibližně 2 %, které tvoří vodní plochy.

Vliv hospodaření na půdu

Hospodaření může mít na půdu různé negativní vlivy. Hlavní negativní vlivy jsou:

• eroze (špatné agrotechnické zásahy)
• dezertifikace (např. po spásání, dlouhodobým suchem, v důsledku minulé praxe drenážování pozemků – absurdně nazývaného melioracemi neboli zlepšením),
• podmáčení (přirozeně i důsledkem zavlažování),
• zasolení (zavlažováním),
• chemická kontaminace (těžké kovy, PCB, hnojiva, ropné produkty),
• okyselení (kyselé deště),
• zhutňování (mechanizovaným zemědělstvím),
• zábor (např. rozptýlenou zástavbou, komunikacemi).
  

Podrobnější informace naleznete v článku Vliv hospodaření na půdu.

Ochrana půdy

Legislativní ochrana půdy

Hlavní právní předpisy týkající se ochrany půdy v České republice jsou:

• Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 179/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
• Vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, ve znění vyhlášky č. 153/2016 Sb.
• Vyhláška č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav.
• Vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci, ve znění vyhlášky č. 546/2002 Sb.
• Vyhláška č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění pozdějších předpisů.
• Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, ve znění pozdějších předpisů.
• Nařízení vlády 48/2017 Sb., o stanovení požadavků podle aktů a standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu pro oblasti pravidel podmíněnosti a důsledků jejich porušení pro poskytování některých zemědělských podpor, ve znění nařízení vlády č. 126/2018 Sb.
• Program rozvoje venkova (PRV) na období 2014–2020.

Nástroje ochrany půdy

Hlavním nástrojem ochrany půdy v České republice jsou Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy DZES (dříve GAEC), které zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Hospodaření v souladu se standardy DZES je jednou z podmínek poskytnutí plné výše přímých podpor a některých podpor Programu rozvoje venkova.

Dodržování standardů DZES kontroluje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Delegovaně pro Fond provádí kontrolu DZES 1 (ochranné pásy podél vod) a DZES 3 (ochrana podzemních vod) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ).

Podmínky pro zachování dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy jsou řešeny v rámci sedmi standardů, které se týkají:

1. ochranných pásů podél vodních toků,
2. zavlažovacích soustav,
3. ochrany podzemních vod před znečištěním,
4. minimálního pokryvu půdy,
5. minimální úrovně obhospodařování půdy k omezování eroze,
6. zachování úrovně organických složek půdy, včetně zákazu vypalování strnišť,
7. zachování krajinných prvků a opatření proti invazním druhům rostlin.

Odkazy

Související články

• Vliv hospodaření na půdu
• Půdy na Zemi

Externí odkazy

• Dekontaminace zemin
• Pozemkové úřady
• Půda na české Wikipedii
• Soil na anglické Wikipedii

Literatura

• JANEČEK, MILOSLAV, 1941-. Ochrana zemědělské půdy před erozí : metodika. Vyd. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy 76 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-0973-2, ISBN 80-254-0973-2. OCLC 228669039 
• VÁCLAVÍK, TOMÁŠ. Ekologické zemědělství a biodiverzita. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky 16 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7084-485-X, ISBN 978-80-7084-485-4. OCLC 85526243 
• Zprávy o stavu zemědělství (Ministerstvo zemědělství, eAGRI). eagri.cz [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (česky) 
• JANEČEK, MILOSLAV, 1941-. Základy erodologie. Vyd. 1. vyd. V Praze: Česká zemědělská univerzita 165 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-213-1842-7, ISBN 80-213-1842-2. OCLC 428364403 
• Příručka ochrany proti vodní erozi.. Praha: Ministerstvo zemědělství 56 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7084-996-5, ISBN 80-7084-996-7. OCLC 768558794 
• Příručka ochrany proti vodní erozi : [aktualizované znění - leden 2014]. 2., aktualiz. vyd. vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství 73 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87361-33-7, ISBN 80-87361-33-4. OCLC 900134710 
• Hodnocení účinnosti trvalých vegetačních bariér v ochraně proti větrné erozi. 1. vyd. vyd. Brno: VÚMOP 36 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87361-10-8, ISBN 80-87361-10-5. OCLC 794207469 
• Optimalizace funkcí větrolamů v zemědělské krajině : metodika. Vyd. 1. vyd. Praha: VÚMOP 51, 24 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-904027-1-3, ISBN 80-904027-1-2. OCLC 259736844 
• ŠARAPATKA, BOŘIVOJ, 1959-. Ekologické zemědělství : učebnice pro školy i praxi. II. díl, [Normy Evropské unie, chovy a welfare hospodářských zvířat, ekonomika, marketing, konverze a příklady z praxe]. 1. vyd. vyd. Šumperk: PRO-BIO 334 s. s. Dostupné online. ISBN 80-903583-0-6, ISBN 978-80-903583-0-0. OCLC 85151071 
• VOPRAVIL, JAN, 1975-. Půda a její hodnocení v ČR. 1. vyd. vyd. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy ^^^sv. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87361-02-3, ISBN 80-87361-02-4. OCLC 670481483