Etická spotřeba: Porovnání verzí
(doplnění nedodělané) značka: editace z Vizuálního editoru |
m (typo) značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
}}</ref> | }}</ref> | ||
Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na koncepci hlasování penězi. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. Záporné nákupy a nákupy založené na společnosti. [2] | |||
Termín "etický spotřebitel", který se nyní používá | Termín "etický spotřebitel", který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer, nejprve publikován v roce 1989. [3] Klíčová inovace časopisu Etický spotřebitel byla výroba "ratingových tabulek", inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou "práva zvířat", "lidská práva" a "znečištění a toxické látky". poskytující aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně stanou běžnými, a to jak při poskytování informací pro spotřebitele, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje mezi podniky, jako jsou nabídky Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics . Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy "environmentální, sociální a správy" přímo na obrazovkách finančních dat stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje Etický spotřebitel a jeho přidružené webové stránky, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení. | ||
Termín politický konzumerismus, který se poprvé použil ve studii "Genderová mezera obrácená: politický spotřebitelství jako přátelská forma občanské a politické angažovanosti" od autorů Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiho je totožná s myšlenkou etického spotřebitelství, nicméně v této studii, autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské účasti, která se v době psaní často přehlíží a musí být zohledněna v budoucích studiích o společenské účasti. [5] | Termín politický konzumerismus, který se poprvé použil ve studii "Genderová mezera obrácená: politický spotřebitelství jako přátelská forma občanské a politické angažovanosti" od autorů Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiho je totožná s myšlenkou etického spotřebitelství, nicméně v této studii, autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské účasti, která se v době psaní často přehlíží a musí být zohledněna v budoucích studiích o společenské účasti. [5] | ||
Verze z 10. 1. 2019, 10:18
Pojem etická spotřeba se poprvé objevil v 1. čísle časopisu Ethical Consumer v roce 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.[1]
Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na koncepci hlasování penězi. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. Záporné nákupy a nákupy založené na společnosti. [2]
Termín "etický spotřebitel", který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer, nejprve publikován v roce 1989. [3] Klíčová inovace časopisu Etický spotřebitel byla výroba "ratingových tabulek", inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou "práva zvířat", "lidská práva" a "znečištění a toxické látky". poskytující aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně stanou běžnými, a to jak při poskytování informací pro spotřebitele, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje mezi podniky, jako jsou nabídky Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics . Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy "environmentální, sociální a správy" přímo na obrazovkách finančních dat stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje Etický spotřebitel a jeho přidružené webové stránky, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.
Termín politický konzumerismus, který se poprvé použil ve studii "Genderová mezera obrácená: politický spotřebitelství jako přátelská forma občanské a politické angažovanosti" od autorů Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiho je totožná s myšlenkou etického spotřebitelství, nicméně v této studii, autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské účasti, která se v době psaní často přehlíží a musí být zohledněna v budoucích studiích o společenské účasti. [5]
Odkazy
Reference
- ↑ IRWING, Sarah; HARRISON, Rob; RAYNER, Mary. Ethical Consumerism - Democracy through the Wallet. Journal of Research for Consumers [online]. 2002 [cit. 2018-08-03]. Dostupné online.
Literatura
- PLAVÁKOVÁ, Linda. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 91 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)
- HÄSSLER, Martin. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 100 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)