Přírodní stavby: Porovnání verzí
(rozšíření) značka: editace z Vizuálního editoru |
(rozšíření) značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 58: | Řádek 58: | ||
Hliněné směsi se také používají jako omítky nebo plniva v několika metodách přírodního stavebnictví, jako jsou například vepřovice, zemní pytle, hrázděné stavby, dříví a balíky slámy. Země je proto primárním materiálem pro přírodní stavby. | Hliněné směsi se také používají jako omítky nebo plniva v několika metodách přírodního stavebnictví, jako jsou například vepřovice, zemní pytle, hrázděné stavby, dříví a balíky slámy. Země je proto primárním materiálem pro přírodní stavby. | ||
=== Pytle se zeminou === | |||
Zemina je nejtypičtější výplňový materiál používaný v konstrukčních technikách. Při výstavbě budov touto metodou se používají stohované pytle z polypropylenu nebo z přírodní vlákniny naplněné zeminou nebo jinými směsmi ve kterých se jako jediný stabilizátor používá jíl. Z nich jsou vystavěny základy, stěny a dokonce i klenuté střechy. V posledních letech stavby budov z pytlů se zeminou staly jednou ze stále více využívaných technik v přírodním stavitelství. Umožňují samostatné, často volné formace zemních konstrukcí. Jejich rostoucí popularita se dána použitím snadno dostupného materiálu, který je často dostupný na místě (zemina) v potenciálně levnou výrobní technikou, která je flexibilní a snadno se učí a používá. Nicméně, protože zemina je špatný izolátor, v extrémnějších klimatech jsou zkoušeny také další varianty náplně pytlů, které nahrazují zeminu, například otruby z rýže nebo jiný materiál s lepšími izolačními vlastnostmi. | |||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Verze z 13. 9. 2017, 05:56
Jako přírodní stavby je označována celá řada stavebních systémů a materiálů, které kladou velký důraz na udržitelnost. Způsoby dosažení udržitelnosti v přírodnímu stavitelství se zaměřují na trvanlivost a využívání zdrojů minimálně zpracovaných, hodnotných nebo obnovitelných, stejně jako na využití materiálů, které vznikly díky recyklaci, byly uchovány z předešlého využití, materiálů, které vytvářejí zdravé životní prostředí a udržují kvalitu vnitřního prostředí budov. Přírodní stavba se snaží spoléhat více lidskou práci a méně na technologii. Jak poznamenává Michael G. Smith, záleží na "místní ekologii, geologii a klimatu, na charakteru konkrétního staveniště a na potřebách a osobnostech stavitelů i uživatelů".[1]
Základem filozofií přírodní budovy je potřeba snížit dopad budovy a dalších podpůrných systémů na životní prostředí, aniž bychom obětovali pohodlí nebo zdraví. Aby byla udržitelnější, používá přírodní budova především hojně dostupné, obnovitelné, opakovaně použitelné nebo recyklované materiály. Stále více se podporuje používání rychle obnovitelných materiálů. Kromě důrazu na přírodní stavební materiály je kladen zvýšený důraz na architektonický design. Orientace budovy, využívání místních klimatických a lokálních podmínek, důraz na přirozenou ventilaci díky konstrukci podstatně snižuje provozní náklady a pozitivně ovlivňuje životní prostředí. Kompaktní budování a minimalizace ekologické stopy je běžné, stejně jako lokální získávání energie, zachytávání vody, alternativní zpracování odpadních vod a opětovné použití vody.
Materiály
Jako typické stavební materiály pro mnoho typů přírodních staveb bývají uváděny jíl a písek. Při smíchání s vodou a zpravidla slámou nebo jinou vlákninou může směs vytvářet tzv. nepálené cihly. Dalšími materiály, které se běžně používají v přírodních stavbách, jsou: hlína (jako pěchovaná hlína (rammed earth) nebo pytle se zeminou (earthbag building), dřevo (polínka (cordwood)[2][3] nebo hrázděné zdivo), sláma, rýžové plevy, bambus a kámen. V přírodních budovách se běžně používají široká škála použitých nebo recyklovaných netoxických materiálů, včetně urbanitu (zachráněné kusy použitého betonu), recyklované sklo apod.
Jiným materiálům se zastánci tohoto stavebnímu přístupu vyhýbají kvůli jejich závažným negativním dopadům na životní prostředí nebo zdraví. Jedná se například o z neudržitelné těžby, dřevo napuštěné toxickými konzervačními látkami, směsi na bázi portlandského cementu, barvy a podobné povrchové materiály, které těkavé organické sloučeniny (VOC), ocel, odpadní materiály, jako jsou recyklované pneumatiky a některé plasty, zejména polyvinylchlorid (PVC nebo "vinyl") a ty plasty, které obsahují škodlivé změkčovadla a další škodlivé látky.
Technologie
Pro konstrukci přírodních staveb je vyžíváno mnoho tradičních technologií a materiálů. Ty se liší podle klimatu a dostupnosti v různých částech světa.
Sušené cihly - vepřovice
- Související informace naleznete také v článcích w:cs:Vepřovice a w:en:Adobe.
Nepálené cihly - vepřovice (v angličtině "adobe") - jsou jedním z nejstarších stavebních metod, jsou vyrobeny tak, že se jíl a písek smíchají s vodou. Často se do této směsi pro zpevnění přidává nasekaná sláma nebo jiná vlákna. Směs se pak nechá uschnout v požadovaném tvaru. Obvykle je tato směs tvarována do cihel, které se pak používají na výstavbu stěn.[4]
V různých oblastech se liší optimálních poměr jílu a písku (nebo většího agregátu). Někteří říkají, že nejvhodnější je 15 % až 30 % jílu, aby se materiál spojil dohromady. Jiní říkají, že nejlepší je stejné množství jílu i písku, aby se zabránilo praskání nebo fragmentaci cihel. Bloky lze buď nalít do forem a sušit, nebo lisovat do bloků. Cihly z barevné hlíny leštěné přírodním olejem vytváří atraktivní a pružnou podlahu.[5]
K ochraně stěn a snížení údržby budov mívají budovy z nepálených cihel obvykle velké přečnívající okapy a mohutné základy. Nepálené cihly se mohou omítnut s směsí slámy nebo vápna pro ochranu a lepší vzhled. Nepálené cihly mají dobrou tepelnou kapacitu, což znamená, že přes ně pomalu pronikat teplo nebo chlad. Nejsou však dobrý izolátor, takže k nim bývá přidávána další izolace (nejlépe zvenčí) nebo se staví dvojité stěny se vzduchovým prostorem nebo izolací mezi nimi. Tradiční silné, neizolované nepálené cihly se ukázaly jako nejlepší v oblastech bez tvrdé zimy nebo v místech, kde i v zimních měsících dostatečně svítí slunce.
Nakládaná stěna - lepenice
Domy s nakládanými stěnami jsou domy vyrobené z monolitického stavebního systému založeného na směsi jílu, písku, slámy a zeminy. Stavba nepoužívá žádné formy, cihly nebo dřevěné kostry; je postavena od země nahoru. Různé formy "bláta" pro stavbu budov byly používány v mnoha částech světa po celá staletí, pod různými jmény a pocházejí nejméně z období před 10.000 lety.V Anglii vznikaly hliněné stavby ještě před 13. stoletím, po první světové válce jejich obliba silně poklesla, dnes zase začínají být používány. Jedná se o jednu z nejjednodušších a nejlevnějších dostupných stavebních technik, i když je obvykle velmi náročná na práci. Další velkou výhodou je všestrannost, lze snadno tvarovat do jakékoliv formy. I když v Anglii přestala být tato metoda výstavby na přelomu 19. století, tisíce budov vydrželo až do současnosti (jen v Devonu jich můžeme najít 20 000).[6] Odhaduje se, že třetina až polovina světové populace žije dnes v hliněných stavbách. Ačkoli hliněné stavby bývají typicky přízemní, v Jemenu a dalších zemích Středního východu byla po staletí používána v "bytových" objektech s osmi a více podlažími.[7]
Hliněné směsi se také používají jako omítky nebo plniva v několika metodách přírodního stavebnictví, jako jsou například vepřovice, zemní pytle, hrázděné stavby, dříví a balíky slámy. Země je proto primárním materiálem pro přírodní stavby.
Pytle se zeminou
Zemina je nejtypičtější výplňový materiál používaný v konstrukčních technikách. Při výstavbě budov touto metodou se používají stohované pytle z polypropylenu nebo z přírodní vlákniny naplněné zeminou nebo jinými směsmi ve kterých se jako jediný stabilizátor používá jíl. Z nich jsou vystavěny základy, stěny a dokonce i klenuté střechy. V posledních letech stavby budov z pytlů se zeminou staly jednou ze stále více využívaných technik v přírodním stavitelství. Umožňují samostatné, často volné formace zemních konstrukcí. Jejich rostoucí popularita se dána použitím snadno dostupného materiálu, který je často dostupný na místě (zemina) v potenciálně levnou výrobní technikou, která je flexibilní a snadno se učí a používá. Nicméně, protože zemina je špatný izolátor, v extrémnějších klimatech jsou zkoušeny také další varianty náplně pytlů, které nahrazují zeminu, například otruby z rýže nebo jiný materiál s lepšími izolačními vlastnostmi.
Odkazy
Reference
- ↑ Smith, Michael G. "The Case for Natural Building," in Kennedy, Smith and Wanek (2002), 6.
- ↑ Cordwood – starověká technologie znovu v módě. www.asb-portal.cz [online]. [cit. 2017-09-03]. Dostupné online. (cz)
- ↑ Domy z polínek, pilin a malty: levné a šikovné stavění bez hypotéky. iDNES.cz [online]. 2015-01-20 [cit. 2017-09-03]. Dostupné online.
- ↑ D., Chiras, Daniel. The natural house : a complete guide to healthy, energy-efficient, environmental homes. White River Junction, Vt.: Chelsea Green Pub x, 468 pages s. Dostupné online. ISBN 9781890132576.
- ↑ 1951-, Gibson, Scott,. The workshop : celebrating the place where craftsmanship begins. Newton, CT: Taunton Press 201 pages s. Dostupné online. ISBN 9781561585755.
- ↑ Smith, Michael G. "Cob Building, Ancient and Modern," in Kennedy, Smith and Wanek, (2002), 132-133.
- ↑ IANTO., Evans,. The hand-sculpted house : a philosophical and practical guide to building a cob cottage. White River Junction, Vt.: Chelsea Green Pub. Co xx, 346 pages, [8] pages of plates s. Dostupné online. ISBN 9781890132347.