Technopocén: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m (Nahrazení textu „{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}“ textem „{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}“) |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
== Literatura == | == Literatura == | ||
{{licence cc|Eduard | {{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}} | ||
[[Kategorie:Ekologie]] | [[Kategorie:Ekologie]] | ||
Verze z 14. 5. 2016, 05:56
Termín Technopocén (anglicky technopocene) je navrhován jako název pro současné období, v němž se technologie stávají hlavní hybnou silou životního prostředí.
Na rozdíl od známé a dnes již příjimané a uznávané koncepce antropocénu je technopocén pojem vznikající, jenž nestojí v opozici vůči antropocénu, spíše jej doplňuje a zpřesňuje.[1] Navazuje na definici antropocénu, kterou přijímá jako označení pro novou epochu vývoje světa, v němž se člověk stává hlavním aktérem, jehož aktivity a vliv na životní prostředí jsou již srovnatelné s těmi přírodními (včetně sil geologických). Technopocén však klade oproti antropocénu větší důraz na technologický pokrok, který definuje jako stěžejní aspekt antropocénu, jenž se zároveň dynamicky rozvíjí a stává se určitým způsobem autopoietický. Bez nových technologií a jejich využívání by totiž antropocén, tak jak je definován,[2] nemohl nikdy nastat.[1]
Pojem technopocén použil poprvé v roce 2010 Pierre Berthon z Bentley University, jako kritický příspěvek k teorii antropocénu, podle něj je přesnější říci, že žijeme spíše ve věku technopocénu. Technopocén pak vyžaduje vyšší stupeň bdělosti ze strany lidí a to jak vůči sobě samým, tak vůči technologiím, které vyvinuli.[3] Berthonův příspěvek pak podle Johna Sweeneyho vnáší určité zpřesnění do debaty o antropocénu. Pojetí technopocénu ,,poskytuje aktuální diagnózu a možná i prognózu pro současné postnormální symptomy globálních bizarností".[4] Sardar a Sweeney v článku Tři zítřky postnormálních časů zmiňují oba koncepty jako označení pro současné rychlé změny ve společnosti, přičemž technopocén prohlašují za radikálnější.[5]
V souvislosti s debatou o technopocénu souvisí nejen debata o současných technologiích ale i o těch budoucích, které se pravděpodobně v dohledné době přiblíží k vytvoření umělé inteligence.[6] Pokud by se technologie staly skutečně autopoietickými, mohl by být další technologický pokrok méně závislý na lidském faktoru a technologie by se stávaly jevem sui generis. Označení technopocén by pak pro označení tohoto období bylo přesnější (již ne člověk a jeho technologie, nýbrž technologie samy o sobě, jsou tím, co ovlivňuje životní prostředí). Umělá inteligence je ovšem stále spíše předmětech akademických a sci-fi debat, výzkum na tomto poli ale pokračuje a v poslední době přinesl pozoruhodné výsledky.[7] To jak budou technologie v budoucnu využívány je námětem jak častých morálních úvah, tak i klíčové pro směřování k udržitelnému rozvoji.
Článek je s vědomím autora použit pro další editace i na české Wikipedii.
Literatura
- ↑ 1,0 1,1 SWEENEY, John A.. Command-and-control: Alternative futures of geoengineering in an age of global weirding. Futures. 2014-03-01, roč. 57, s. 1–13. Dostupné online [cit. 2016-01-29]. DOI:10.1016/j.futures.2013.12.005.
- ↑ Crutzen, P. J. & E. F. Stoermer (2000). "The 'Anthropocene'". Global Change Newsletter 41: 17–18.
- ↑ BERTHON, Pierre; DONNELLAN, Brian. The Greening of IT: Paradox or promise?. The Journal of Strategic Information Systems. 2011-03-01, roč. 20, čís. 1, s. 3–5. Dostupné online [cit. 2016-01-29]. DOI:10.1016/j.jsis.2011.02.001.
- ↑ SWEENEY, John A. Command-and-control: Alternative futures of geoengineering in an age of global weirding. Futures, 2014, 57: 1-13.
- ↑ http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S001632871500138X
- ↑ Tech Insider [online]. Tech Insider [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
- ↑ FORD, Martin. Rise of the Robots: Technology and the Threat of a Jobless Future. Basic Books, 2015.