Ekoton

• je přechodná zóna mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / ekosystémy.
• je to plocha ekologického napětí, ve které jeden typ vegetace postupně nahrazuje jiný .
• je zde obyčejně vyšší počet druhů , neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect) .
• Termín "ekoton" pochází z tvůrčí dílny amerického ekologa F.E.Clementse (1905 a 1907, resp.1936-viz lieratura-pozn.aut.).

Hranice společenstev

Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.).

Ostrý přechod dvou hraničních společenstev. Studniční hora, Krkonoše; foto Ivana Kopecká

Hranice mezi společenstvy mohou být

• ostré
• difuzní
• mozaikové

K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem. Naproti tomu hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře .

Stupeň kontrastu

U ekotonu může stupeň kontrastu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. Biodiverzita byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary .

Dynamika ekotonů

• Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.
• Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří:výška porostu, biomasa, pokryvnost (zápoj), vertikální struktura a denzita.
• Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka).

Související stránky

• Biodiverzita
• Globální ochrana biodiverzity
• Život
• Ekosystém

Externí odkazy

• Ekoton na anglické Wikipedii
• Centrum pro krajinu
• Výkladový slovník
• Odborný slovník, příroda.cz
• Projekt SCOPE " Ecotones", on-line, ke stažení (PDF)
• Role of land/inland water ecotones in landscape management and restoration, ke stažení (PDF)
• The ecology and management of aquatic-terrestrial ecotones

Literatura

• KOVÁŘ P. (1992): Ecotones in agricultural landscape. Ecology (CSFR). Vol.11, 251-258.
• RAMBOUSKOVÁ H., KOVÁŘ P. et BOHÁČ J. (1990): Rozmanitost krajiny, životní strategie, ekotony. Vesmír, 69(10): 578-583.
• HANSEN A.J. et DI CASTRI F. (1992): Landscape boundaries. Consequences for biotic diversity and ecological flows. Springer-Verlag, New York.
• FORMAN R.T.T. (1983): An ecology of the landscape. Bioscience, 33: 535
• CLEMENTS F.E. (1905): Research methods in ecology. Lincoln.
• CLEMENTS F.E. (1907): Plant physiology and ecology. New York.
• CLEMENTS F.E. (1936): Nature and structure of the climax. Journal Ecology, Vol.25, 253-284