Externality v životním prostředí: Porovnání verzí
(→Úvod) |
|||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
"'''Externality''' představují takový (přímý) vztah mezi dvěma a více ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či spotřebu (výrobní či spotřební funkci) jiného či jiných subjektů. Typické je, že tato ovlivnění představují vedlejší, nezamýšlený efekt dané činnosti a jde o jednosměrný, neekvivalentní vztah neprocházející trhem."<ref name="Šauer, Dvořák a kol.">Šauer Petr, Dvořák Antonín a kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, ISBN 80-7079-548-4</ref> | "'''Externality''' představují takový (přímý) vztah mezi dvěma a více ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či spotřebu (výrobní či spotřební funkci) jiného či jiných subjektů. Typické je, že tato ovlivnění představují vedlejší, nezamýšlený efekt dané činnosti a jde o jednosměrný, neekvivalentní vztah neprocházející trhem."<ref name="Šauer, Dvořák a kol.">Šauer Petr, Dvořák Antonín a kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, ISBN 80-7079-548-4</ref> | ||
V souvislosti s životním prostředím hovoříme o externalitách jako o specifickém ekonomickém vztahu, jenž je zapříčiněn volným využíváním některých složek životního prostředí. | V souvislosti s životním prostředím hovoříme o externalitách jako o specifickém ekonomickém vztahu, jenž je zapříčiněn volným využíváním některých složek životního prostředí. | ||
Verze z 3. 5. 2010, 14:30
Definice
"Externality představují takový (přímý) vztah mezi dvěma a více ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či spotřebu (výrobní či spotřební funkci) jiného či jiných subjektů. Typické je, že tato ovlivnění představují vedlejší, nezamýšlený efekt dané činnosti a jde o jednosměrný, neekvivalentní vztah neprocházející trhem."[1]
V souvislosti s životním prostředím hovoříme o externalitách jako o specifickém ekonomickém vztahu, jenž je zapříčiněn volným využíváním některých složek životního prostředí.
Úvod
V oblasti životního prostředí vznikají situace, kdy některé environmentální statky či služby nemohou být na trhu z různých příčin efektivně zprostředkovávány. Dokonalost na trhu je omezena z důvodu klamavého či zcela chybějícího cenového signálu. Přírodní statky a služby buď nemají přiřazenou žádnou cenu a na trhu nejsou obchodovány (např. čistý vzduch), nebo je jejich tržní cena zkreslena tím, že nebere v úvahu externality. Tak se může stát rovněž u jiných, na trhu obchodovaných, statků a služeb. Příkladem může být nízká cena pohonných hmot nezahrnující negativní externality spojené s jejich spalováním.[2]
Výše zmíněné důvody vedou k nerovnosti mezi mezními společenskými a soukromými přínosy a náklady, tedy k neefektivní alokaci zdrojů a k nedostatečné míře ochrany životního prostředí.
Při vzniku externalit rozlišujeme mezi soukromými náklady a společenskými náklady a soukromými přínosy a společenskými přínosy.
Situaci lze vyjádřit následovně:[2]
celkové náklady = společenské náklady = soukromé + externí náklady
celkové přínosy = společenské přínosy = soukromé + externí přínosy
Klasifikace externalit
Prvním hlediskem klasifikace je hodnocení charakteru dané vazby:
a) pozitivní externality (pozitivní hodnocení) - člověk si nemůže přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a zároveň si tuto část výnosů přisvojují jiní;
b) negativní externality (negativní hodnocení) - člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a zároveň část těchto nákladů přenáší na jiné.
Externality dále rozlišujeme dle toho, jaká funkce je jimi ovlivněna, na:
a) externality spotřeby - dochází k ovlivnění spotřeby (funkce užitku) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů;
b) externality produkce - dochází k ovlivnění produkce (produkční funkce) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů.