Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Cíle environmentální výchovy: Porovnání verzí

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Cíle environmentální výchovy (editovat)

Verze z 22. 9. 2009, 05:21

Přidány 2 bajty , 22. 9. 2009

bez shrnutí editace

VizuálníWikitext

Majka.Dlouha

993

editací

@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 Problematiku budování environmentální senzitivity studoval v zahraniční literatuře M. Franěk (2000)<ref name="FRANĚK"/>. Jeho závěr je, že proces rozvoje environmentální senzitivity je složité a individuální. Stejné metody nevedou u všech jedinců ke stejnému cíli. Environmentální výchova environmentální senzitivitu ovlivňuje nejen pozitivně, ale také negativně, např. z důvodu nevhodných metod prosazování „správného názoru“ či „správného chování“. Hyperstudie M. Fraňka (2000)<ref name="FRANĚK"/> se kloní k názoru, že afinita k přírodě (biofilie) je vrozená všem, jak tvrdí Kahn (1997), cit. z Franěk 2000<ref name="FRANĚK"/>, Kellert a Wilson (1993), cit. z Franěk 2000<ref name="FRANĚK"/>, ale že je možné ji nevhodným didaktickým působením utlumit nebo dokonce transformovat na biofóbii (Franěk, 2000)<ref name="FRANĚK"/>.
-Významná skupina odborníků usuzuje, že je některým lidem afinita k přírodě vrozená ve vyšší míře a jiným v míře nižší, respektive žádné. Skutečnost, že je predispozice zájmu o přírodu vrozená některým jedincům ve vyšší míře odpovídá teorii přírodovědné inteligence (Gardner, 2003<ref>GARDNER, H. Multiple Intelligences After Twenty Years. [on-line]. Chicago, Illinois: American Educational Research Association. April, 2003. 21. [cit. 1. 1. 2006]. Dostupné na </ref>, Wilson, 1998<ref>WILSON, LO. The Eighth Intelligence: Naturalistic Intelligence. [online]. Poslední úpravy 1998. [cit. 28. 12. 2005]. Dostupné na http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/wilson2.htm >.</ref>, Meyer, 1997 <ref name="MEYER"/>a Campbell, 1997<ref name="CAMPBELL/>). Toto tvrzení se opírá o rozhovory, které uskutečnil Pavel Kovář s předními českými ekology např. J. Jeníkem, J. Slavíkovou (Kovář, 1989)<ref>KOVÁŘ, P. Klíč k rovnováze: Dvanáct rozhovorů o ekologické botanice především…1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1989. 141s. ISBN 80-7031-132-0.</ref>. A s autobiografickými vzpomínkami přírodovědce E. T. Setona, který se zamýšlí, proč se z něj stal přírodovědec, když jeho sourozenci vyrůstající ve stejné rodině za stejných podmínek tyto vlohy neprojevili: ''„Všechny mé touhy a úsilí spěly k tomu, abych se zabýval divokými tvory ve světě kolem sebe. Přicházeje z lesů do velkého města Toronta, všecko jsem sice opouštěl, ale duchovní síla a vůle způsobily, že jsem divoké tvory nalézal i ve městě. Vstoupili do mého života způsobem, který polekal ty, kteří byli jinak založeni. Každým rokem se mi dostalo nové příležitosti a každým rokem překvapující důkazy onoho skrytého zákona – vyhledával jsem a nacházel. Říkám si, zda tento zákon také není tvůrčí silou (sic!), protože mí bratří, kteří žili se mnou ve stejném domě, taková spojení nenavazovali.”'' (Seton, 1977: str. 56)<ref>
+Významná skupina odborníků usuzuje, že je některým lidem afinita k přírodě vrozená ve vyšší míře a jiným v míře nižší, respektive žádné. Skutečnost, že je predispozice zájmu o přírodu vrozená některým jedincům ve vyšší míře odpovídá teorii přírodovědné inteligence (Gardner, 2003<ref>GARDNER, H. Multiple Intelligences After Twenty Years. [on-line]. Chicago, Illinois: American Educational Research Association. April, 2003. 21. [cit. 1. 1. 2006]. Dostupné na </ref>, Wilson, 1998<ref>WILSON, LO. The Eighth Intelligence: Naturalistic Intelligence. [online]. Poslední úpravy 1998. [cit. 28. 12. 2005]. Dostupné na http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/wilson2.htm >.</ref>, Meyer, 1997 <ref name="MEYER"/>a Campbell, 1997<ref name="CAMPBELL"/>). Toto tvrzení se opírá o rozhovory, které uskutečnil Pavel Kovář s předními českými ekology např. J. Jeníkem, J. Slavíkovou (Kovář, 1989)<ref>KOVÁŘ, P. Klíč k rovnováze: Dvanáct rozhovorů o ekologické botanice především…1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1989. 141s. ISBN 80-7031-132-0.</ref>. A s autobiografickými vzpomínkami přírodovědce E. T. Setona, který se zamýšlí, proč se z něj stal přírodovědec, když jeho sourozenci vyrůstající ve stejné rodině za stejných podmínek tyto vlohy neprojevili: ''„Všechny mé touhy a úsilí spěly k tomu, abych se zabýval divokými tvory ve světě kolem sebe. Přicházeje z lesů do velkého města Toronta, všecko jsem sice opouštěl, ale duchovní síla a vůle způsobily, že jsem divoké tvory nalézal i ve městě. Vstoupili do mého života způsobem, který polekal ty, kteří byli jinak založeni. Každým rokem se mi dostalo nové příležitosti a každým rokem překvapující důkazy onoho skrytého zákona – vyhledával jsem a nacházel. Říkám si, zda tento zákon také není tvůrčí silou (sic!), protože mí bratří, kteří žili se mnou ve stejném domě, taková spojení nenavazovali.”'' (Seton, 1977: str. 56)<ref>
 SETON, ET. Cesta životem a přírodou. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 350 s. ISBN neuvedeno.
 </ref>. Obdobně K. Lorenz vzpomíná na první (ještě dětské) badatelské počiny: ''„Hodně věcí jsem dělal už od začátku správně, ať už díky náhodě nebo instinktu“'' (Mündl, 1992: str. 18)<ref name="MUNDL">MÜNDL, K. Zachraňme naději: Rozhovory s Konradem Lorenzem. 1. vyd. Praha : Panorama, 1992. 152 s, Bez ISBN.</ref>.
@@ Řádek 63: / Řádek 63: @@
 Řadu příkladů odcizení přírodě v rovině chování i postojů dokumentuje např. E. Strejčková (1998)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>. Odcizení od přírody se podle odborníků zabývajících se environmentální etikou projevuje mimo jiné ztrátou pocitu spoluodpovědnosti za stav přírodního prostředí (Franěk, 2000)<ref name="FRANĚK"/>.
-Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus<ref>Ovšem definice pojmu “prožitek přírody” neexistuje.</ref>(Kohák, 2000: str. 162)<ref name=KOHÁK"/>. Obdobně v kontextu odcizení a boji proti němu považují R. Hanuš a I. Jirásek (1996)<ref name="HANUŠ">HANUŠ, R., JIRÁSEK, I. Výchova v přírodě. 1. vyd. Ostrava: vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, MŽP ČR a Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 1996. Svazek 21. s. 59. </ref> za cíle environmentální výchovy „zážitek“. Zážitek definují jako nenahraditelný, nepřenosný a komplexní podnět pro lidský život (Hanuš, Jirásek, 1996)<ref name="HANUŠ"/>.
+Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus<ref>Ovšem definice pojmu “prožitek přírody” neexistuje.</ref>(Kohák, 2000: str. 162)<ref name="KOHÁK"/>. Obdobně v kontextu odcizení a boji proti němu považují R. Hanuš a I. Jirásek (1996)<ref name="HANUŠ">HANUŠ, R., JIRÁSEK, I. Výchova v přírodě. 1. vyd. Ostrava: vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, MŽP ČR a Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 1996. Svazek 21. s. 59. </ref> za cíle environmentální výchovy „zážitek“. Zážitek definují jako nenahraditelný, nepřenosný a komplexní podnět pro lidský život (Hanuš, Jirásek, 1996)<ref name="HANUŠ"/>.
 Zde opět narážíme na terminologickou nejednotu – nejednotu používání pojmů ''zážitek'' a ''prožitek''. Tato práce se drží terminologické studie vypracované I. Jiráskem (2001)<ref name="JIRÁSEK">JIRÁSEK, I. Významová diference prožitel- zážitek v českém jazyce. Kirchner, J., Hogenová (eds). Praha: UK FTVS 2001, str. 12 - 18. ISBN 80-86317-16-1. Dostupné na http://pf.ujep.cz/~kirchner/konference/sbornik_prozitek_34.pdf.</ref>. I. Jirásek neprokázal žádný sémantický rozdíl v používání pojmů zážitek a prožitek (jen upozornil na skutečnost, že pojem ''zážitek'' je používán 3x častěji), ale (na základě etymologických rozborů prostředí zážitkové pedagogiky) navrhl diferenciaci termínů. Termín ''prožitek'' = intenzivní, důkladný způsob žití. Je charakterizován přítomností. Termín ''zážitek'' = přesah prožitku, dosažení cíle a celkovost v žití. Pojem ''zážitek'' se vždy vztahuje k minulému prožívání. Pojem ''prožitek'' vyjadřuje vyšší míru aktivity (předpona pro vyjadřuje aktivnější účast) a vyšší míru zvnitřnění než pojem ''zážitek''.