Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Ekologické systémy: Porovnání verzí

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Ekologické systémy (editovat)

Verze z 16. 9. 2009, 05:22

Přidáno 223 bajtů , 16. 9. 2009

bez shrnutí editace

VizuálníWikitext

Majka.Dlouha

993

editací

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 '''Sukcese''' – je termín pro postupnou proměnu ekosystémů, a to až do stavu klimaxu. K sukcesi dochází obvykle po disturbanci (hovoříme zde o sekundární sukcesi – dochází k obnově něčeho, co už existovalo). Např. po vykácení nebo pádu stromů je v lese paseka, na té se uchytí nejprve jednoleté náletové byliny (netýkavka), později náletové keře (maliník, ostružiník), náletové stromy (bříza, hloh) a za určitou dobu zde (opět) vyroste smíšený les. Někdy se ekologům podaří sledovat i primární sukcesi (tj. sukcese na zcela novém místě – např. na nově vzniklém ostrově). Výsledky těchto pozorování jsou pro ekologii zvlášť významné.
-Každý ekosystém je osobitý, nenapodobitelný, složitý systém. Proto se vlivem stejného stresoru jeden les zhroutí a jiný, velmi podobný les o stejné velikosti, se přizpůsobí. Proměnných, které se podílejí na nosné kapacitě prostředí, je velké množství – např. srážkový stín, mikroklima, přítomnost mykorrhizy atd.). Lidé měli často možnost pozorovat „zhroucení ekosystému” menších i větších rozměrů, ale ''vždy měli (alespoň někteří) možnost se přestěhovat a osídlit nová území'' (Odum, 1977: str. 23 – 45, Duvigneaud, 1988: str. 18). Klíčovými otázkami dnešní ekologie jsou otázky: „Může dojít ke zhroucení globální ekosystému? Za jakých podmínek? A jak bude toto zhroucení vypadat? Jak se před ním chránit?“ Více o tomto problému v druhé části této publikace – v části věnované environmentalistice.
+Každý ekosystém je osobitý, nenapodobitelný, složitý systém. Proto se vlivem stejného stresoru jeden les zhroutí a jiný, velmi podobný les o stejné velikosti, se přizpůsobí. Proměnných, které se podílejí na nosné kapacitě prostředí, je velké množství – např. srážkový stín, mikroklima, přítomnost mykorrhizy atd.). Lidé měli často možnost pozorovat „zhroucení ekosystému” menších i větších rozměrů, ale ''vždy měli (alespoň někteří) možnost se přestěhovat a osídlit nová území'' (Odum, 1977: str. 23 – 45<ref>ODUM, EP. Základy ekologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 736 s.</ref>, Duvigneaud, 1988: str. 18<ref>DUVIGNEAUD, P. Ekologická syntéza. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 416 s. ISNB neuvedeno.</ref>). Klíčovými otázkami dnešní ekologie jsou otázky: „Může dojít ke zhroucení globální ekosystému? Za jakých podmínek? A jak bude toto zhroucení vypadat? Jak se před ním chránit?“ Více o tomto problému v druhé části této publikace – v části věnované environmentalistice.
 '''Základní dělení ekosystémů''' je na ekosystémy suchozemské a vodní.
@@ Řádek 36: / Řádek 36: @@
 V posledních cca 200 letech jsme svědky masového člověkem ať již záměrně nebo nezáměrně způsobeného přesunu druhů přes přirozené bariéry (antropomorfní migraci), který vede k proměnám (často nevratným) původních ekosystémů. Organismus přesunutý do podobných klimatických podmínek na jiný kontinent nemá přirozených škůdců (této skutečnosti záměrně využívali kolonisté - plantážníci ke zvyšování svých výnosů) a ani p redátorů (problém rozšíření králíků v Austrálii). Narušení bariér vede logicky k destabilizaci ekosystému, v intenzivním konkurenčnímu boji, vymření méně konkurence schopného druhu a tedy ke snížení druhové pestrosti na Zemi. Mnozí odborníci označují migraci a globalizaci za největší problém životního prostředí současnosti. (Druhy, které se šíří v závislosti na lidské činnosti se nazývají synantropní.)
-Další klasifikaci ekosystémů se věnují specializované vědecké obory (např. fytocenologie). Zde je ukázka fytocenologické klasifikace (Moravec, doplnit). Na prvním místě se nachází latinský název fytocenózy (obvykle zkratka latinského názvu dominanty nebo dominant), následuje jméno nebo zkratka jména vědce, který fytocenózu popsal, a rok zápisu.
+Další klasifikaci ekosystémů se věnují specializované vědecké obory (např. fytocenologie). Zde je ukázka fytocenologické klasifikace (Moravec, 1993)<ref></ref>. Na prvním místě se nachází latinský název fytocenózy (obvykle zkratka latinského názvu dominanty nebo dominant), následuje jméno nebo zkratka jména vědce, který fytocenózu popsal, a rok zápisu.
-Querco-fagetea Br.-Bl. Et Vlieger et Vlieger 1937 – společenstva xerofilních až hydrofilních opadavých listnatých lesů a křovin.
+''Querco-fagetea Br.-Bl. Et Vlieger et Vlieger 1937 – společenstva xerofilních až hydrofilních opadavých listnatých lesů a křovin.''
-Nardo- Callunetea Preising 1949 – acidofilní společenstvo nehnojených krátkostébelných luk, pastvin a vřesovišť Evropy.
-Prunetalia Tüxen 1952 – křoviny a keřová společenstva lesních plášťů.
+''Nardo- Callunetea Preising 1949 – acidofilní společenstvo nehnojených krátkostébelných luk, pastvin a vřesovišť Evropy.''
-Alno-Ulmion Tüxen et Tchou 1948 – lužní lesy představující primární vegetaci zaplavovaných a podmáčených poloh.
-Trifolio_Geranietea Th. Müller 1961 – lemová semixerotermní až xerotermní bylinná společenstva.
+''Prunetalia Tüxen 1952 – křoviny a keřová společenstva lesních plášťů.
-Lemnetea Tüxen 1955 – společenstva plovoucích a vzplývavých rostlin kořenujících ve vodě.
+Alno-Ulmion Tüxen et Tchou 1948 – lužní lesy představující primární vegetaci zaplavovaných a podmáčených poloh.''
+''Trifolio_Geranietea Th. Müller 1961 – lemová semixerotermní až xerotermní bylinná společenstva.''
+''Lemnetea Tüxen 1955 – společenstva plovoucích a vzplývavých rostlin kořenujících ve vodě.''
 V rámci mezinárodního biologického programu proběhlo v minulém století hodnocení ekosystémů zaměřené především na hodnocení jejich produktivity.
@@ Řádek 69: / Řádek 73: @@
 |}
-Tab. 1 Přehled vybraných ekosystémů a jejich produktivity. Upraveno podle E. P. Oduma (Odum, 1973).
+Tab. 1 Přehled vybraných ekosystémů a jejich produktivity. Upraveno podle E. P. Oduma (Odum, 1973)<ref></ref>.
-Některé druhy jsou ale pro ekosystém významnější, než jiné a než by odpovídalo jejich četnosti. Bez přítomnosti těchto druhů v ekosystému se ekosystém rychleji zhroutí. Takovým druhům říkáme '''druhy klíčové'''. Příkladem klíčového druhu je bobr. Bez jeho přítomnosti se výrazně sníží druhové pestrost (diverzita) ekosystému – zaniknou tůně, které poskytují útočiště pro celou řadu druhů rostlin a ryb nesnášejících život v proudu vody. Z tohoto důvody by právě klíčové druhy měly být chráněny především. Ochranu klíčových druhů pochopitelně komplikuje skutečnost, že „klíčovost“ mnohých druhů neznáme resp. že ji nepoznáme dříve, než dojde ke zhroucení ekosystému. Z tohoto důvody bychom měli uvažovat všechny druhy za potenciálně klíčové a snažit se o jejich zachování. Klíčovými druhy jsou nepochybně mnohé mikroorganismy, pravděpodobně jsou mezi nimi i některé dosud neobjevené.
+Některé druhy jsou ale pro ekosystém významnější, než jiné a než by odpovídalo jejich četnosti. Bez přítomnosti těchto druhů v ekosystému se ekosystém rychleji zhroutí. Takovým druhům říkáme '''druhy klíčové'''. Příkladem klíčového druhu je bobr. Bez jeho přítomnosti se výrazně sníží druhové pestrost (diverzita) ekosystému – zaniknou tůně, které poskytují útočiště pro celou řadu druhů rostlin a ryb nesnášejících život v proudu vody. Z tohoto důvody by právě klíčové druhy měly být chráněny především. Ochranu klíčových druhů pochopitelně komplikuje skutečnost, že „klíčovost“ mnohých druhů neznáme resp., že ji nepoznáme dříve, než dojde ke zhroucení ekosystému. Z tohoto důvody bychom měli uvažovat všechny druhy za potenciálně klíčové a snažit se o jejich zachování. Klíčovými druhy jsou nepochybně mnohé mikroorganismy, pravděpodobně jsou mezi nimi i některé dosud neobjevené.
 [[Kategorie:Základy ekologie]]
 {{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}