Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Cíle environmentální výchovy: Porovnání verzí

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Cíle environmentální výchovy (editovat)

Verze z 14. 9. 2009, 06:07

Přidáno 623 bajtů , 14. 9. 2009

→‎Rozvoj environmentální senzitivity

VizuálníWikitext

Majka.Dlouha

993

editací

@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 *a ze skutečného jednání pro ochranu přírody a životního prostředí.
-'''Environmentální senzitivita''' ''byla mnohými odborníky určena jako'' ''hlavní cíl environmentální výchovy ''a stává se proto také předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Environmentální senzitivita nevzniká jako reakce na určitý ojedinělý prožitek, ale vytváří se jako odpověď na větší množství více či méně důležitých zážitků, které se během života objevují. Vzniká složitou interakcí mezi množstvím životních zážitků a jejich interpretací daným jednotlivcem (Franěk, 2004).
+'''Environmentální senzitivita''' ''byla mnohými odborníky určena jako'' ''hlavní cíl environmentální výchovy ''a stává se proto také předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Environmentální senzitivita nevzniká jako reakce na určitý ojedinělý prožitek, ale vytváří se jako odpověď na větší množství více či méně důležitých zážitků, které se během života objevují. Vzniká složitou interakcí mezi množstvím životních zážitků a jejich interpretací daným jednotlivcem (Franěk, 2004)<ref>FRANĚK, M. Psychosociální faktory ovlivňující úspěšnost environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Český ekologický ústav, oddělení environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, 2004. [Citace 1. 2. 2005]
+Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/fr_studie.rtf.
+</ref>.
-Teorii environmentální senzitivity můžeme srovnat s teorií ''přírodovědné inteligence'' H. Gardnera (Campbell, 1997)<ref></ref>, teorií ''biofilie a biofobie'' (Kellert, Wilson, 1993) a s pojmem ''altruismus'' (Pecina, 1994)<ref></ref>.
+Teorii environmentální senzitivity můžeme srovnat s teorií ''přírodovědné inteligence'' H. Gardnera (Campbell, 1997)<ref>CAMPBELL, B. The Naturalist Intelligence. [online]. Poslední úpravy květen 1997. [cit. 28. 12. 2005]. 3 s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/mi/campbell.htm>.</ref>, teorií ''biofilie a biofobie'' (Kellert, Wilson, 1993)<ref></ref> a s pojmem ''altruismus'' (Pecina, 1994)<ref>PECINA, P. Kořeny zla: O příčinách odcizení člověka přírodě. 1. vyd. Praha: ČSOP – Nika, 1994. ISBN neuvedeno. </ref>.
 ''Přírodovědná inteligence'' je definována jako schopnost pozorovat, porozumět a třídit přírodní entity. Přírodovědcem – expertem se stává ten, kdo dokáže snadněji a lépe než ostatní, rozpoznávat a klasifikovat rostliny, zvířata i neživé přírodovědné objekty (včetně života na molekulární úrovni) a vnímat jejich vazby s prostředím (Meyer, 1997<ref>MEYER, M. Learning and Teaching Through the Naturalist Intelligence. [online]. 1997. [cit. 15. 10. 2005]. 7s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/meyer.htm>.</ref>, Campbell, 1997<ref>CAMPBELL, B. The Naturalist Intelligence. [online]. Poslední úpravy květen 1997. [cit. 28. 12. 2005]. 3 s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/mi/campbell.htm>.</ref>).