Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Formování české environmentální výchovy: Porovnání verzí

Environmentální výchova má v České republice hluboké kořeny. Do škol donedávna pronikala z mimoškolních činností. V 60. – 70. letech 20. století vznikla výchova k ochraně přírody v návaznosti na skautskou (Svojsík, 1921)<ref>SVOJSÍK, AB. Základy junáctví. 1. vyd. Praha: Svojsík, 1921. ISBN neuvedeno.</ref> a foglarovskou (Foglar, 1938)<ref>FOGLAR, J. Hoši od Bobří řeky. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1938. 118 s. ISBN neuvedeno.</ref> tradici. Krátce před tím (v roce 1957) byl založen časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, skrze jehož stránky vzdělával a vychovával mládež v celé republice redaktor a tvůrce myšlenky ekopedagogických ploch '''Jan Čeřovský''', zaměstnaný ve státní ochraně přírody. V Prachaticích založil významnou “školu” učitel, publicista a zakladatel Centra ekologické výchovy Dřípatka a první školní přírodní rezervace '''Aleš Záveský'''. Jeho žákyní je '''Helena Klimešová''', současná vedoucí Dřípatky (Fiedlerová, Kovačiková, 2006)<ref>FIEDLEROVÁ, K., KOVAČIKOVÁ, L. Aleš Záveský. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_11.html </ref>. Na Vysočině působila původně učitelka a pozdější zakladatelka ekocentra Chaloupky '''Květoslava Burešová''', která poslední měsíce života věnovala problematice školních zahrad. V západních Čechách působil dobrovolný strážce CHKO Šumava inspektor státní ochrany přírody '''Bohuslav Nauš''', který se zasadil o vybudování mnohých naučných stezek, o záchranu druhů (Hrabák, 2006)<ref>HRABÁK, V. Bohuslav Nauš. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_49.html </ref>. V severních Čechách působila skautská (později pionýrská) vedoucí, spoluzakladatelka Hnutí Brontosaurus, '''Eva Nováková''', která v Hradci Králové založila Přírodovědný klub mládeže (Nováková, 1996)<ref>NOVÁKOVÁ, E. Kdo je kdo: Eva Nováková. [on-line]. SISYFOS zpravodaj ekologické výchovy 5/96, 1996. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/s0596.htm#KDOJEKDO ISSN 1201-5686.</ref>. V Praze od roku 1969 působí krajinný ekolog a botanik '''Václav Petříček''', spoluzakladatel Hnutí Brontosaurus. Environmentální výchově se věnoval mimo své zaměstnání (Petříček, 1999)<ref>PETŘÍČEK, V. Curriculum vitea. [on-line]. 1999. [citace 16. 2. 2007]. Dostupné na http://www.occamslab.com/petricek/cv/cv-petricek.pdf. </ref>. V Praze v té době již působila také defektoložka, pracovnice školní inspekce a pozdější zakladatelka Toulcova dvora, nestorka ekologické výchovy '''Emilie Strejčková'''. V 70. letech 20. století do publicistiky vstupuje obětavý ekolog, ochranář a skaut '''Ivan Makásek''', který (v roce 1974) založil v rámci první organizace pro ochranu přírody a krajiny TIS ochranářský časopis TARAXACUM a (po rozpuštění TISU) navázal časopisem NIKA. Čestný člen redakční rady '''Josef Vavroušek''' nazval NIKU „vlajkovou lodí ekologie“. Ivan Makásek spolupracoval i s ilegálním Ekologickým bulletinem '''Ivana Dejmala''', s Ekologickou sekcí při Biologické společnosti ČSAV a s Greenpeace. Na Ostravsku se environmentální výchově věnovala středoškolská profesorka a členka TISu '''Eva Olšanská''', která se zasloužila mimo jiné o ochranu velkých kočkovitých šelem a která redigovala rubriku Pod snítkou tisu v časopisu Tramp. Jejím žákem je '''Aleš Máchal'''. Mimo přípravu budoucích učitelů se pracovnice pražské pedagogické fakulty a doživotní čestná členka katedry biologie a ekologické výchovy Eva Lišková věnovala v 80. letech také práci s talentovanou mládeží (biologická olympiáda). V 80. letech 20. století zakládají novinář Josef Velek, ilustrátor '''Vladimír Jiránek''', '''Václav Petříček''', '''Eliška Nováková''' a další Hnutí Brontosaurus. Toto hnutí se soustředilo kolem zříceniny hradu Zvířetice ležícího jihozápadně od Bakova nad Jizerou. Zde se konaly první víkendové a prázdninové akce směřující k ochraně přírody založené na principech zážitkové pedagogiky. Tradice zvířetické školy trvá dodnes (Pigula, 1999)<ref>PIGULA,T. Nepřerušená tradice. Biologie – chemie – zeměpis. 8. 1999, č. 1. str. 1-2. ISSN 1210-3349.</ref>.

V Českém ekologickém ústavu pracovala v této době i výše zmíněná Emilie Strejčková a její mladší kolegyně Alena Reitschmiedová. Dále také environmentalista Bedřich Moldan a významný teoretik Josef Vavroušek. Oba se zabývali především tématem udržitelného rozvoje a později také ekologickou politikou. Blízkou spolupracovnicí Josefa Vavrouška a kontaktní osobou pro spolupráci se zahraničím byla překladatelka Šimona Bouzková (nyní provdaná Němcová). V Ústředním domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka začal vést ekologickou sekci Jiří Kulich, pozdější ředitel Střediska ekologické výchovy a etiky SEVER. Ekologickou sekci převzal ve druhé polovině osmdesátých let ekolog a geobotanik Tomáš Herben. Jeho žáky byli např. Ondřej Simon, David Štorch, Neela Heyrovská, Radek Svítil, Libor Vilímovský, Alice Bílá (roz. Fonová) a Kateřina Jančaříková (roz. Macurová) – pozdější zakladatelé Recyklační skupiny. Tehdejší politická situace neumožňovala zakládání zájmových skupin a „shlukování osob“ bylo trestné. Proto řada environmentálních aktivit pracovala pod oficiální hlavičkou Socialistického svazu mládeže (např. Hnutí Brontosaurus, pražská Recyklační skupina, Ekostan na plzeňské Portě) a v rámci Pionýrské organizace SSM.