Ligninolytické houby

Charakteristika

• nazývány také jako houby bílé hniloby
• tyto houby jsou dřevokazné a rozkládají hlavně ligninovou složku dřeva (houby bílé hniloby přednostně spotřebovávají ze dřeva tmavý lignin - jediný přirozený polymer obsahující aromatická jádra)
• zůstává po nich světlý vláknitý povrch tvořený zejména vlákny celulosy
• produkují extracelularní enzymy (využívány také k degradaci aromatických cizorodých látek z prostředí):
  • [ ligninperoxidasa]
  • [ manganperoxidasa]
  • [ lakasa]
• houby jsou schopny kolonizovat substráty (které jsou zaneseny spolu s houbou do půdy)
• schopnost rozkládat těžce rozložitelné a pro mnoho mikroorganismů jedovaté látky
• důležitá je vazba mezi dřevokaznými houbami a těžkými kovy
• houby obecně jsou schopny na svůj povrch vázat kovy včetně radionuklidů

Využití

• odbarvování některých průmyslově vyráběných barviv (tyto barviva představují velkou skupinu obtížně rozložitelných a často toxických průmyslových organopolutantů, na znečištění životního prostředí se podílý ve formě odpadních průmyslových vod)
• kontaminace životního prostředí chloroaromáty (např. PCB, chlorfenoly, chlorligniny, dioxiny) a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) je globální(tyto toxické a karciogenní látky se hromadí v půdě, protože jejich rozklad autochtonní půdní mikroflorou je pomalý a často neúplný)
• ligninolytické houby jsou schopné účinně degradovat řadu obtížně rozložitelných organopolutantů
• jsou považovány za vhodné organismy pro bioremediaci
• širšímu praktickému použití brání nízká znalost degradačních mechanismů
• nespecifický enzymový systém je schopen rozkládat:
  • aromatické látky (polychlorované bifenyly, polyaromatické uhlovodíky)
  • pesticidy
  • aromatické herbicidy
  • a další toxické látky
• další využití hub tzv. bílé hniloby:
  • při odstraňování polyaromatických uhlovodíků z různých složek životního prostředí - z půdy, vody, tedy v podstatě z jakýchkoliv přirozených nebo polopřirozených substrátů

Druhy hub bílé hniloby

bazidiomycety:

• Stereum
• Trametes
• Pleurotus
• Phanerochaete
• Pycnoporus
• Daedalea
• Ganoderma

askomycety:

• čel. Xylariaceae (Xylaria, Ustulina, Daldinia, Hypoxylon, …)

Aktivity ligninolytických enzymů byly testovány u více než 2000 druhů známých ligninolytických hub, z tohoto množství bylo pro biodegradační účely otestováno méně než 20. Biodegradační schopnost byla prokázána např. u Phanerochaete chrysosporium, Pleurotus ostreatus,Irpex lacteus, Bjerkandera adusta a Trametes versicolor.

Zdroje

Paszcynski, A., Craford, R.L. (1995)Potentional for bioremediation of xenobiotic compound by the white rot fungus. Phanerochate chrysosporium, Biotechnol. Prog. 11, 368-379.

Gramss, G., Kirsche, B., Voigt, K. D., Gunther, Th., Fritsche, W. (1999) Conversion rates of five polycyclic aromatic hydrocarbons in the liquid cultures of fifty-eight fungi and the concomitant production of oxidative enzymes. Mycol. Res. 103, 1009-1018.

Šašek, V., Novotný, Č., Vampola, P. (1998) Screening for efficient fungal degraders by decolorization. Czech Mycol. 50, 303-311.

Externí odkazy

[ ]

Rozklad polyaromatických uhlovodíků (PAH) dřevokaznými houbami v půdě

Informační systém výzkumu a vývoje

Ligninolytické enzymy jako účinné nástroje pro biodegradaci obtížně rozložitelných organopolutantů