Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě

Doprava umožňuje pohyb obyvatel, přístup k místům, surovinám, zboží, pracovním příležitostem i ostatním lidem. Je proto v každé společnosti jednou ze základních služeb. Od počátku 90. let minulého století však převažují nepříznivé trendy v dělbě dopravní práce spočívající v nárůstu silniční na úkor železniční dopravy. V období let 1990 – 1999 vzrostl přepravní výkon v silniční dopravě o 57 % v přepravě osob a o 120 % v přepravě nákladů. V železniční dopravě přepravní výkon klesl o 48 % v přepravě osob a o 59 % v přepravě nákladů (Moldan et al. 2002). Tyto trendy posilují negativní dopady dopravy na životní prostředí a společnost. Škody, které nehradí přímo jejich původce, ale které přenáší na své okolí - tzv. negativní externí náklady - z dopravy jsou v ČR odhadovány ve výši 3,2 – 5,7 % HDP (ČSDK, 1999-2000). Na celkové výši externích nákladů se nejvíce podílí silniční doprava, a to přibližně 87 %.

Základním problémem v dopravě je, že ceny účtované za jednotlivé cesty neodráží všechny náklady na použitou infrastrukturu a už vůbec ne externí náklady. Například majitelé aut platí relativně vysoké fixní náklady a relativně nízké variabilní náklady za každý najetý kilometr. To znamená, že dokonce i tam, kde existuje MHD a dobré podmínky pro pěší chůzi a cyklistiku, je díky nízkým variabilním nákladům preferováno motorové vozidlo.

Ekonomické nástroje slouží k tomu, aby ceny odrážely skutečné náklady dopravy, tj. včetně těch externích (naplňují tedy pravidlo „Kdo škodí, platí“ nebo „Každý za své“) a aby více povzbudily k používání alternativ k osobním automobilům.

Dosud se v dopravní politice používala především přímá regulace (normativní nástroje) s velkým podílem správních opatření. Ekonomické nástroje jsou však relevantnější k tržně orientované ekonomice a umožňují hospodárné užívání statků a služeb životního prostředí.

Ekonomické nástroje v sektoru dopravy můžeme rozdělit do několika skupin:

• daňové, resp. poplatkové platby
• uživatelské poplatky (mýtné)
• daňové diferenciace, úlevy a výjimky
• dotace a jiné přímé nebo nepřímé podpory z veřejných rozpočtů
• systémy odpovědnosti za náklady během životního cyklu relevantních výrobků
• povinné pojištění (zajišťované nebo povinně vyžadované státem)
• flexibilní tržní mechanismy – obchodovatelná povolení.

Aby došlo ke skutečné změně poptávky po dopravě a k přerozdělení úkolů v dopravě, je třeba, aby byly s ekonomickými nástroji sladěny i další nástroje, které jejich účinnost posílí – například nástroje podpory hromadné dopravy, cyklistiky a chůze. Podobně musí být integrovány jednotlivé cíle, opatření a programy jednotlivých politik, zejména politika územního plánování, energetické a dopravní koncepce relevantního regionu, investiční politika a bytová výstavba.

Zdroje

Foltýnová, H., Ščasný, M. Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě. In: Zpravodaj místních Agend 21 v České republice 1/2003. Dostupné na <http://www.ceu.cz/EDU/odd/zpravodaj/Zpravodaj-01-2003.htm >

= Související články

Ekonomické nástroje

Doprava