Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
= Historie = | = Historie = | ||
Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. <ref>Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí</ref>V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref> | Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. <ref>Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí</ref>V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref>SEJÁK, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref> | ||
= | = Pojem = | ||
Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: | Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: | ||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce). <ref>P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy</ref> | - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce). <ref>P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy</ref> | ||
= | = Stanovení výše škody = | ||
Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. | Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. | ||
== Metody oceňování == | == Metody oceňování == | ||
Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. | |||
=== '''Tržní''' === | === '''Tržní''' === | ||
| Řádek 37: | Řádek 37: | ||
*'''metody odhalených preferencí''' | *'''metody odhalených preferencí''' | ||
nejvíce se podobají tržním metodám<br>reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS<br>„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“ | nejvíce se podobají tržním metodám<br>reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS<br>„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“ | ||
[[metoda hedonické ceny]] | |||
[[Metoda cestovních nákladů]] | |||
[[metoda mzdového rizika]] | |||
[[metoda na základě substitučního statku]] | |||
| Řádek 51: | Řádek 55: | ||
– metody založené na zjišťování nákladů a rizik: | – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: | ||
[[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] | |||
<br> | <br> | ||
<references /> | <references /> | ||
Verze z 20. 5. 2010, 21:41
Tento článek je součástí práce studentů VŠE ve školním roce 2009/10.
Upozornění pro tvůrce stránek - sledujte diskusní stránku k tomuto článku - tam naleznete připomínky pedagogů.
.
Historie
Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. [1]V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).[2]
Pojem
Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent:
- ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí - představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)
- náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)
- náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce). [3]
Stanovení výše škody
Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.
Metody oceňování
Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní.
Tržní
- lze málokdy použít na ocenění PS
použití reálných ekonomických čísel trhu
Preferenční
- metody odhalených preferencí
nejvíce se podobají tržním metodám
reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS
„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“
metoda hedonické ceny
Metoda cestovních nákladů
metoda mzdového rizika
metoda na základě substitučního statku
- metody vyjádřených preferencí
založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění
Metoda podmíněného hodnocení
ochota platit za zachování určitého PS
nebo
ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu
hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku
Nepreferenční
– metody založené na zjišťování nákladů a rizik:
metoda na zamezení nákladů, metoda nákladů odvrácení, metoda nákladů příležitosti, metoda funkce škod