Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Cíle environmentální výchovy: Porovnání verzí

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Cíle environmentální výchovy (editovat)

Verze z 18. 9. 2009, 04:35

Přidáno 1 729 bajtů , 18. 9. 2009

bez shrnutí editace

VizuálníWikitext

Majka.Dlouha

993

editací

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ==Cíle stanovené RVP ZV==
-Rámcový vzdělávací program, v 6. kapitole věnované průřezovému tématu Environmentální výchova, nevytyčuje cíle environmentální výchovy, ale tzv. „přínosy a tématické okruhy“ (viz Přílohy III). Stanovení samotných cílů je tak ponecháno na pedagogovi, popř. škole (v rámci ŠVP).
+Rámcový vzdělávací program, v 6. kapitole věnované průřezovému tématu Environmentální výchova, nevytyčuje cíle environmentální výchovy, ale tzv. „přínosy a tématické okruhy“. Stanovení samotných cílů je tak ponecháno na pedagogovi, popř. škole (v rámci ŠVP).
 Očekávané přínosy environmentální výchovy dělí RVP ZV do dvou oblastí:
@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 *oblast osobnostní.
 ==Cíle environmentální výchovy v mezinárodních dokumentech==
-Hlavní cíle environmentální výchovy formulované v roce 1977 v Tbilisi jsou (Činčera, 2007: str. 12)<ref></ref>:
+Hlavní cíle environmentální výchovy formulované v roce 1977 v Tbilisi jsou (Činčera, 2007: str. 12)<ref>ČINČERA, J. Environmentální výchova : od cílů k prostředkům. 1. vyd. Brno : Paido, 2007. 116s. ISBN 978-80-7315-147-8.</ref>:
 *posílit vědomí a porozumění ekonomické, sociální ekologické provázanosti v městských i venkovských oblastech,
 *poskytnout každému příležitost dosáhnout znalostí, hodnot, názorů, odpovědnosti a dovedností k ochraně a zlepšování životního prostředí
@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 ==Cíle environmentální výchovy v odborné literatuře==
-E. Kohák uvádí, že snad nejdůležitějším úkolem základních škol je ''učit děti soucitu a porozumění pro svět mimo ně samé, pro ostatní děti, zvířata, rostliny'' (Kohák, 2000: str. 47)<ref></ref>.
+E. Kohák uvádí, že snad nejdůležitějším úkolem základních škol je ''učit děti soucitu a porozumění pro svět mimo ně samé, pro ostatní děti, zvířata, rostliny'' (Kohák, 2000: str. 47)<ref>KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>.
 J. Palmerová (2003) <ref></ref>uvádí cíle v kognitivní rovině, např. znát následky chování, které umožňují kritické zhodnocení situace, v etické rovině, které vedou k chování pro blaho společnosti, a v rovině estetické, např. uvědomění si, že příroda je krásná.
@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 Obdobně G. de Haan (1993: str. 52)<ref>HAAN, de. G. Základy environmentálného vzdelávania v škole. Human communication studies. 1993. vol. 1. Environmentálna výchova v rodine a škole. Bratislava, 1993. s. 5-24.</ref> vidí tři okruhy cílů environmentální výchovy: '''kognitivní''' – poznatky z předmětné oblasti (tzn. přírodovědné, včetně prognostických modelů), '''návykové''' – každodenní chování, '''kulturně podmíněné hodnoty''' – úcta k životu, k hodnotám, ohleduplnost, citlivost, pokora.
-J. Činčera udělal přehled směrů a proudů environmentální výchovy, ve kterém mj. hodnotil přístup těchto směrů (proudů) environmentální výchovy k cílům. Zatímco tzv. pozitivistické pojetí chápe cíle environmentální výchovy jako dané externími autoritami, pojetí tzv. interpretivistické o cílech připouští debatu, která může cíle transformovat a pojetí kritické environmentální výchovy externí vytyčování cílů kritizuje jako ideologii (Činčera, 2007: str. 15)<ref></ref>.
+J. Činčera udělal přehled směrů a proudů environmentální výchovy, ve kterém mj. hodnotil přístup těchto směrů (proudů) environmentální výchovy k cílům. Zatímco tzv. pozitivistické pojetí chápe cíle environmentální výchovy jako dané externími autoritami, pojetí tzv. interpretivistické o cílech připouští debatu, která může cíle transformovat a pojetí kritické environmentální výchovy externí vytyčování cílů kritizuje jako ideologii (Činčera, 2007: str. 15)<ref>ČINČERA, J. Environmentální výchova : od cílů k prostředkům. 1. vyd. Brno : Paido, 2007. 116s. ISBN 978-80-7315-147-8.</ref>.
 ==Rozvoj environmentální senzitivity==
 Jako další významný cíl environmentální výchovy zmiňují odborníci rozvoj environmentální senzitivity.
@@ Řádek 35: / Řádek 35: @@
 </ref>.
-Teorii environmentální senzitivity můžeme srovnat s teorií ''přírodovědné inteligence'' H. Gardnera (Campbell, 1997)<ref>CAMPBELL, B. The Naturalist Intelligence. [online]. Poslední úpravy květen 1997. [cit. 28. 12. 2005]. 3 s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/mi/campbell.htm>.</ref>, teorií ''biofilie a biofobie'' (Kellert, Wilson, 1993)<ref></ref> a s pojmem ''altruismus'' (Pecina, 1994)<ref>PECINA, P. Kořeny zla: O příčinách odcizení člověka přírodě. 1. vyd. Praha: ČSOP – Nika, 1994. ISBN neuvedeno. </ref>.
+Teorii environmentální senzitivity můžeme srovnat s teorií ''přírodovědné inteligence'' H. Gardnera (Campbell, 1997)<ref>CAMPBELL, B. The Naturalist Intelligence. [online]. Poslední úpravy květen 1997. [cit. 28. 12. 2005]. 3 s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/mi/campbell.htm>.</ref>, teorií ''biofilie a biofobie'' (Kellert, Wilson, 1993, cit. z Franěk 2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref> a s pojmem ''altruismus'' (Pecina, 1994)<ref>PECINA, P. Kořeny zla: O příčinách odcizení člověka přírodě. 1. vyd. Praha: ČSOP – Nika, 1994. ISBN neuvedeno. </ref>.
 ''Přírodovědná inteligence'' je definována jako schopnost pozorovat, porozumět a třídit přírodní entity. Přírodovědcem – expertem se stává ten, kdo dokáže snadněji a lépe než ostatní, rozpoznávat a klasifikovat rostliny, zvířata i neživé přírodovědné objekty (včetně života na molekulární úrovni) a vnímat jejich vazby s prostředím (Meyer, 1997<ref>MEYER, M. Learning and Teaching Through the Naturalist Intelligence. [online]. 1997. [cit. 15. 10. 2005]. 7s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/meyer.htm>.</ref>, Campbell, 1997<ref>CAMPBELL, B. The Naturalist Intelligence. [online]. Poslední úpravy květen 1997. [cit. 28. 12. 2005]. 3 s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/mi/campbell.htm>.</ref>).
@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 </ref>, což koresponduje se zde předkládaným paradigmatem '''ekonaratologie'''.
-Problematiku budování environmentální senzitivity studoval v zahraniční literatuře M. Franěk (2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref>. Jeho závěr je, že proces rozvoje environmentální senzitivity je složité a individuální. Stejné metody nevedou u všech jedinců ke stejnému cíli. Environmentální výchova environmentální senzitivitu ovlivňuje nejen pozitivně, ale také negativně, např. z důvodu nevhodných metod prosazování „správného názoru“ či „správného chování“. Hyperstudie M. Fraňka (2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref> se kloní k názoru, že afinita k přírodě (biofilie) je vrozená všem, jak tvrdí Kahn (1997)<ref></ref>, Kellert a Wilson (1993)<ref></ref>, ale že je možné ji nevhodným didaktickým působením utlumit nebo dokonce transformovat na biofóbii (Franěk, 2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref>.
+Problematiku budování environmentální senzitivity studoval v zahraniční literatuře M. Franěk (2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref>. Jeho závěr je, že proces rozvoje environmentální senzitivity je složité a individuální. Stejné metody nevedou u všech jedinců ke stejnému cíli. Environmentální výchova environmentální senzitivitu ovlivňuje nejen pozitivně, ale také negativně, např. z důvodu nevhodných metod prosazování „správného názoru“ či „správného chování“. Hyperstudie M. Fraňka (2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref> se kloní k názoru, že afinita k přírodě (biofilie) je vrozená všem, jak tvrdí Kahn (1997), cit. z Franěk 2000<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref>, Kellert a Wilson (1993), cit. z Franěk 2000<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref>, ale že je možné ji nevhodným didaktickým působením utlumit nebo dokonce transformovat na biofóbii (Franěk, 2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm.</ref>.
 Významná skupina odborníků usuzuje, že je některým lidem afinita k přírodě vrozená ve vyšší míře a jiným v míře nižší, respektive žádné. Skutečnost, že je predispozice zájmu o přírodu vrozená některým jedincům ve vyšší míře odpovídá teorii přírodovědné inteligence (Gardner, 2003<ref>GARDNER, H. Multiple Intelligences After Twenty Years. [on-line]. Chicago, Illinois: American Educational Research Association. April, 2003. 21. [cit. 1. 1. 2006]. Dostupné na </ref>, Wilson, 1998<ref>WILSON, LO. The Eighth Intelligence: Naturalistic Intelligence. [online]. Poslední úpravy 1998. [cit. 28. 12. 2005]. Dostupné na http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/wilson2.htm >.</ref>, Meyer, 1997 <ref>MEYER, M. Learning and Teaching Through the Naturalist Intelligence. [online]. 1997. [cit. 15. 10. 2005]. 7s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/meyer.htm>.</ref>a Campbell, 1997<ref>CAMPBELL, B. The Naturalist Intelligence. [online]. Poslední úpravy květen 1997. [cit. 28. 12. 2005]. 3 s. Dostupné na <http://www.newhorizons.org/strategies/mi/campbell.htm>.</ref>). Toto tvrzení se opírá o rozhovory, které uskutečnil Pavel Kovář s předními českými ekology např. J. Jeníkem, J. Slavíkovou (Kovář, 1989)<ref>KOVÁŘ, P. Klíč k rovnováze: Dvanáct rozhovorů o ekologické botanice především…1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1989. 141s. ISBN 80-7031-132-0.</ref>. A s autobiografickými vzpomínkami přírodovědce E. T. Setona, který se zamýšlí, proč se z něj stal přírodovědec, když jeho sourozenci vyrůstající ve stejné rodině za stejných podmínek tyto vlohy neprojevili: ''„Všechny mé touhy a úsilí spěly k tomu, abych se zabýval divokými tvory ve světě kolem sebe. Přicházeje z lesů do velkého města Toronta, všecko jsem sice opouštěl, ale duchovní síla a vůle způsobily, že jsem divoké tvory nalézal i ve městě. Vstoupili do mého života způsobem, který polekal ty, kteří byli jinak založeni. Každým rokem se mi dostalo nové příležitosti a každým rokem překvapující důkazy onoho skrytého zákona – vyhledával jsem a nacházel. Říkám si, zda tento zákon také není tvůrčí silou (sic!), protože mí bratří, kteří žili se mnou ve stejném domě, taková spojení nenavazovali.”'' (Seton, 1977: str. 56)<ref>
@@ Řádek 55: / Řádek 55: @@
 ==Bránit odcizení přírodě==
 Odcizení (resp. odcizování) přírodě je typickým fenoménem euroamerické kultury přelomu
-. a 21. století. Jedním z prvních, kdo na problém odcizování přírodě upozornil, byl K. Lorenz, který si všiml, ''že většina lidí se odnaučila zacházet s živými systémy, protože zachází většinou s předměty umělými, které nebudí úctu''. K. Lorenz vypozoroval, že proces odcizování vede ke změnám sociálního chování i ke změnám osobnosti (Mündel, 1992<ref>MÜNDL, K. Zachraňme naději: Rozhovory s Konradem Lorenzem. 1. vyd. Praha : Panorama, 1992. 152 s, Bez ISBN.</ref>, Lorenz, 1992<ref>LORENZ, K. Takzvané zlo. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN: 80-200-1098-X,</ref>), např. k rozpadu rodin, nárůstu kriminality a civilizačních chorob, jakými je obezita (např. Málková, 1998)<ref></ref> nebo deprese atd. Některé tyto negativní změny jsou podchyceny statisticky (např. 50 % americké populace je poznamenáno psychiatrickou diagnózou) a dáváno do přímé souvislosti s odklonem od „přirozeného způsobu života“ čili s odcizováním přírodě (Drtikolová, Koukolík, 1996)<ref>DRTIKOLOVÁ, J., KOUKOLÍK, F. Vzpoura deprivantů. 1 vyd. Praha: Makropulos, 1996. ISBN: 978-80-7262-410-2.</ref>. Podle P. Saka (2006)<ref>SAK, P. Odcizování přírodě – důsledek či příčina krize člověka a společnosti. [on-line]. Referát přednesený na Semináři pořádaném Komisí pro životní prostředí AV ČR v Praze 27. 4. 2006. [14. 5. 2008]. Dostupné na http://www.iris-ops.cz/?q=odcizovani-prirode-dusledek-ci-pricina-krize-cloveka-spolecnosti. </ref> má fenomén odcizování člověka přírodě (resp. vitálnímu principu) individuálně lidský a sociální rozměr.
+. a 21. století. Jedním z prvních, kdo na problém odcizování přírodě upozornil, byl K. Lorenz, který si všiml, ''že většina lidí se odnaučila zacházet s živými systémy, protože zachází většinou s předměty umělými, které nebudí úctu''. K. Lorenz vypozoroval, že proces odcizování vede ke změnám sociálního chování i ke změnám osobnosti (Mündel, 1992<ref>MÜNDL, K. Zachraňme naději: Rozhovory s Konradem Lorenzem. 1. vyd. Praha : Panorama, 1992. 152 s, Bez ISBN.</ref>, Lorenz, 1992<ref>LORENZ, K. Takzvané zlo. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN: 80-200-1098-X,</ref>), např. k rozpadu rodin, nárůstu kriminality a civilizačních chorob, jakými je obezita (např. Málková, 1998)<ref>MÁLKOVÁ, I. Komplexní přístup k terapii dětské obezity. Psychológia a patopsychológia dieťata. 1988, 23. č. 2, 159-170. ISSN 0555-5574.</ref> nebo deprese atd. Některé tyto negativní změny jsou podchyceny statisticky (např. 50 % americké populace je poznamenáno psychiatrickou diagnózou) a dáváno do přímé souvislosti s odklonem od „přirozeného způsobu života“ čili s odcizováním přírodě (Drtikolová, Koukolík, 1996)<ref>DRTIKOLOVÁ, J., KOUKOLÍK, F. Vzpoura deprivantů. 1 vyd. Praha: Makropulos, 1996. ISBN: 978-80-7262-410-2.</ref>. Podle P. Saka (2006)<ref>SAK, P. Odcizování přírodě – důsledek či příčina krize člověka a společnosti. [on-line]. Referát přednesený na Semináři pořádaném Komisí pro životní prostředí AV ČR v Praze 27. 4. 2006. [14. 5. 2008]. Dostupné na http://www.iris-ops.cz/?q=odcizovani-prirode-dusledek-ci-pricina-krize-cloveka-spolecnosti. </ref> má fenomén odcizování člověka přírodě (resp. vitálnímu principu) individuálně lidský a sociální rozměr.
-''Odcizení přírodě'' definuje E. Kohák jako '''otupení schopnosti soucitu i vůle chránit'' (Kohák, 2000, str. 162<ref></ref>).
+''Odcizení přírodě'' definuje E. Kohák jako '''otupení schopnosti soucitu i vůle chránit'' (Kohák, 2000, str. 162<ref>KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>).
-A. Máchal (2000)<ref></ref> uvádí dvojí odcizení člověka:
+A. Máchal (2000)<ref>MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. 1. vyd. Brno : Rezekvítek, Lipka, 2000. 205s. ISBN 80-902954-0-1.</ref> uvádí dvojí odcizení člověka:
 *odcizení od přírody a
 *odcizení od odpovědnosti za její současný a příští stav.
@@ Řádek 65: / Řádek 65: @@
 Řadu příkladů odcizení přírodě v rovině chování i postojů dokumentuje např. E. Strejčková (1998)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>. Odcizení od přírody se podle odborníků zabývajících se environmentální etikou projevuje mimo jiné ztrátou pocitu spoluodpovědnosti za stav přírodního prostředí (Franěk, 2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek. [Citace 1. 2. 2005] Dostupné na http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/vyzkum_text.htm</ref>.
-Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus<ref>Ovšem definice pojmu “prožitek přírody” neexistuje.</ref>(Kohák, 2000: str. 162)<ref></ref>. Obdobně v kontextu odcizení a boji proti němu považují R. Hanuš a I. Jirásek (1996)<ref>HANUŠ, R., JIRÁSEK, I. Výchova v přírodě. 1. vyd. Ostrava: vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, MŽP ČR a Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 1996. Svazek 21. s. 59.
+Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus<ref>Ovšem definice pojmu “prožitek přírody” neexistuje.</ref>(Kohák, 2000: str. 162)<ref>KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>. Obdobně v kontextu odcizení a boji proti němu považují R. Hanuš a I. Jirásek (1996)<ref>HANUŠ, R., JIRÁSEK, I. Výchova v přírodě. 1. vyd. Ostrava: vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, MŽP ČR a Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 1996. Svazek 21. s. 59.
 JIRÁSEK, I. Významová diference prožitel- zážitek v českém jazyce. Kirchner, J., Hogenová (eds). Praha: UK FTVS 2001, str. 12 - 18. ISBN 80-86317-16-1. Dostupné na http://pf.ujep.cz/~kirchner/konference/sbornik_prozitek_34.pdf.</ref> za cíle environmentální výchovy „zážitek“. Zážitek definují jako nenahraditelný, nepřenosný a komplexní podnět pro lidský život (Hanuš, Jirásek, 1996)<ref>JIRÁSEK, I. Významová diference prožitel- zážitek v českém jazyce. Kirchner, J., Hogenová (eds). Praha: UK FTVS 2001, str. 12 - 18. ISBN 80-86317-16-1. Dostupné na http://pf.ujep.cz/~kirchner/konference/sbornik_prozitek_34.pdf.</ref>.